Slovák František Dibarbora se narodil 19. listopadu 1916 v Bratislavě do rodiny železničáře. Otec byl Ital (a psal se Di Barbora) a svého syna nasměroval ke studiu na bratislavské Hudební a dramatické konzervatoři, kterou absolvoval roku 1938. Už za studií hostoval v bratislavském Slovenském národním divadle, kam v letech 1938 – 1946 byl přijat jako člen činohry (1938 – 1940 a 1942 – 1946) a krátce i operety (1940 – 1942).

V krátké poválečné éře byl jako výrazný a oblíbený představitel komediálního herectví angažován u Nové scény v Bratislavě (1946 – 1952). Následně se však vrátil do činohry Národního divadla v Bratislavě (1952 – 1982), které věrně sloužil až do odchodu na odpočinek.

V Čechách i na Slovensku zpopularizovalo jeho osobu účinkování na estrádních zájezdech. Jako žák herce Janka Borodáče byl František Dibarbora umělcem širokého hereckého i výrazového rejstříku: dokázal skvěle ztvárňovat komediální postavy, jimž nechyběl temperament, spontánnost, nadsázka, pohybové a hudební dovednosti, zpěv, tragická a drastická grotesknost, výrazný hlas a improvizace, ale také velké tragické postavy a dramatické kreace.

Jako divadelní herec hrál v dílech „Revizor", „Jožko Púčik a jeho kariéra", „Strakonický dudák", „Misantrop", „Bratři Karamazovi", „Tarelkinova smrt", „Sólo pro bicí (hodiny)", „Višňový sad" atd. Jeho ženou byla dramaturgyně Květuše Dibarborová (*1924).

Pro slovenský film zanechal otisk ve snímcích VARÚJ...! (horník), ČERTOVA STENA (hlas z amplionu), PRIEHRADA (Fero), KATKA (Dodo Kupčík), LAZY SA POHLY (Kmoško), MLADÉ SRDCIA (agent), ČTVERYLKA (Dr. Branecký), V PIATOK TRINÁSTEHO (Fero), POSLEDNÁ BOSORKA (Melchioris), ZEMIANSKA ČESŤ (Daniel), ŠŤASTIE PRIDE V NEDEĽU (konferenciér), PÁN A HVEZDÁR (malíř), MUŽ, KTORÝ SA NAVRÁTIL (Piaček), SKALNÍ V OFSAJDE (Sekáč), VÝLET PO DUNAJI (Domast), JÁNOŠÍK (soudce Očkayi), ARCHIMEDOV ZÁKON (Slávik), MAJSTER KAT (Tuli – bej), SMRŤ PRICHÁDZA V DAŽDI (Dr. Kostolníček), ZMLUVA S DIABLOM (Boroš), TRAJA SVEDKOVIA (muž), NIET INEJ CESTY (Ostrolúcky), PÁN SI NEŽALAL NIČ (pán z č. 23), PÁNI SA ZABÁVAJÚ (Kisbárnaky), TROFEJ NEZNÁMEHO STRELCA (německý generál), POZOR, IDE JOZEFÍNA...! (Tomáš Adam), HORÚČKA (tlumočník), SMRŤ ŠITÁ NA MIERU (Dr. Kuchár) či PEHAVÝ MAX A STRAŠIDLÁ (stařec).

Rád pracoval také pro českou kinematografii. Naši čeští filmaři ho zaměstnali jako letce Milana Jurčíka v Borově NEPORAŽENÉ ARMÁDĚ (1938), zřejmě jako epizodku v ULOUPENÉ HRANICI (1947) Jiřího Weisse, celníka v Čápově ZNAMENÍ KOTVY (1947), stratéga v BÍLÉ TMĚ (1948) Františka Čápa, horníka Štefana Palko z Banské Bystrici v komedii DOVOLENÁ S ANDĚLEM (1952) Bořivoje Zemana, souseda Vargu ve ZBABĚLCI (1961) Jiřího Weisse a svérázného kata v dalším Zemanově komediálním snímku ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968). Dalších dvacet let svého života již v Čechách nehrál.

V českých luzích a hájích se naposledy zjevil jako čestný host v pořadu ostravské Československé televize KAVÁRNIČKA DŘÍVE NAROZENÝCH (1985) Ondřeje Suchého.

Výrazně a často spolupracoval pro slovenský rozhlas (např. „Príhoda s metérom", „Turandot", „Princ a žobrák", „Demokrati", „Tri groše", „Popolvár", „Vtáky", „Hráči", „Nos"), dabing, televizní seriály (ZÁPRÁŠENÉ HISTÓRIE EMA BOHÚŇA, AMERICKÁ TRAGÉDIA, FAREBNÉ ROZPRÁVKY, STRATENÁ MELÓDIA, TETA, ROZPRÁVKY PÄTNÁSTICH SESTIER, SAFARI i PÄŤ ZŔN) a inscenace (SÁM VOJAK V POLI, PASCA, MÁRIA TUDOROVÁ, SLNEČNÝ KÚPEĽ, PORTRÉT DORIANA GRAYA, ÚKLADY A LÁSKA, BAČOVA ŽENA, AKO OSTRIHAŤ MANŽELA, AMOK, ZBOJNÍCI, MOJMÍR II., MESIAC NA DEDINA, ALBERT, TIENE V RAJI apod. apod.).

Pilně vystupoval v různých zábavných pořadech, pásmech a programech. Jako pedagog pracoval na Vysoké škole múzických umění, Bratislava (VŠMU) a angažoval se ve Svazu slovenských dramatických umělců (ZSDU). Za výkon v dramatu VLČIE DIERY (1948) se stal nositelem Národní ceny (1949).

V pozdějších létech za své dílo Dibarbora obdržel Vyznamenání Za vynikající práci (1960) a titul Zasloužilý umělec (1966). František Dibarbora zemřel už těžce nemocný 4. září 1987 v Bratislavě při tragické automobilové nehodě ve věku nedožitých sedmdesáti jedna let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře