Bedřich Veverka se narodil 8. října 1894 v Praze do smíšené česko – německé rodiny vyššího úředníka škodových závodů. Vychodil německé školy a měl jako úředník pokračovat v otcových šlépějích. Divadlo však bylo přece jenom vábnější a pod vlivem rodinného přítele Aloise Sedláčka zkusil štěstí při studiu v Berlíně a u německých divadel. Nejdříve prošel německé scény v Podmoklech, Vratislavi, Brunšviku a v Berlíně (1918 – 1922). Nakonec roku 1922 nadobro odešel do pražských českých divadel. Hrál např. v Divadle Komedia (1923 – 1925), Švandově divadle na Smíchově (1925 – 1928) a Vinohradském divadle (1928 – 1945), kde se vypracoval až na předního člena souboru.

Po nedobrovolné přestávce se na jeviště vrátil jako člen pražské Alhambry a Městského divadla ve Slaném, pražského Divadla S. K. Neumanna (1949 – 1956) a do konce svého života krátce v Divadle ABC (1957 – 1960). Svůj herecký rejstřík mohl nejlépe rozehrát v konverzačních hrách, kde se uplatnil a exceloval díky svému šarmu a pohotovosti dialogu. Jako elegantní ctitel se vyžil jako Sartorius v „Domy pana Sartoria“. K dramaticky charakterovým postavám měl příležitost se dostat až v poválečných letech jako podvodníček Chlestakov („Revizor“), Krečinský („Svatba Krečinského“), kejklíř („Chudý kejklíř“), prezident („Úklady a láska“), von Wehrhahn („Bobří kožich“) či Almaviva („Figarova svatba“).

K filmové práci se poprvé dostal už v roce 1924 v roličce Johnyho (Karel Lamač) přítele v němé crazy komedii CHYŤTE HO! (1924). Němé plátno však nedokázalo obsáhnout celý jeho herecký rejstřík, který spočíval zejména v mluveném slově. Po necelých deseti letech se před kamerou objevil znovu jako hrabě Ostrovín ve zvukovém melodramatu JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ (1933). Oba jeho debuty v němé a zvukové éře režíroval herec a režisér Karel Lamač.

Veverkova filmografie je velmi různorodá. Mezi kvalitními snímky nalezneme i pěknou řadu průměrných a okrajových, stejně jako malé role se střídají s titulními. Režiséry byl nejvíce vyhledáván v letech 1933 až 1944. Z té doby si připomeňme významné úlohy opilého hosta ve Fričově komedii MAZLÍČEK (1934), sekretáře Alfonse ve ŠVADLENCE (1936), Dr. Leinera v Binovcových melodramatech LÍZIN LET DO NEBE (1937) a LÍZINO ŠTĚSTÍ (1939), doktora Mikulu ve Vávrově PANENSTVÍ (1937), Davida Broka v Cikánově komedii POSLÍČEK LÁSKY (1937), Felixe Žlůvu ve filmu JARČIN PROFESOR (1937) Jiřího Slavíčka a Čeňka Šlégla, MUDr. Řepu ve Fričových LIDECH NA KŘE (1937), parťáka Emana Páleného v ADVOKÁTCE VĚŘE (1937), redaktora Paličku v KLAPZUBOVĚ JEDENÁCTCE (1938) Ladislava Broma, Dr. Viktora Zemana ve Slavínského komedii HOLKA NEBO KLUK? (1938), Fredova přítele Petra ve Fričově komedii KRISTIÁN (1939), doktora Pacovského v DÍVCE V MODRÉM (1939) Otakara Vávry, statkáře Hrdého v Kubáskově MOŘSKÉ PANNĚ (1939), sekretáře Bedřicha v Bromově snímku ŽIVOT JE KRÁSNÝ (1940), redaktora Kudrnu ve Slavínského komedii DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ (1940), barona von Reitera v Čápově TANEČNICI (1943) a oddaného šoféra Jindřicha v SOBOTĚ (1944).

Není bez zajímavosti, že dvakrát s Trudou Grosslichtovou vytvořil novomanželský pár Bromanů a Hanušů, kteří se v prvních dnech svého manželství ihned rozkmotří v konverzačních komediích ROZPUSTILÁ NOC (1934) a KLATOVŠTÍ DRAGOUNI (1937). Za okupace se zkompromitoval hraním v německých filmech jako Friedrich Walldorf (př. HUDBOU ZA ŠTĚSTÍM). Kvůli tomuto „prohřešku“ mu byla na čas znemožněna umělecká činnost. K filmu se vrátil s pomocí Václava Kršky v rolích hraběte Hardörfera (MIKOLÁŠ ALEŠ), majora Stähleho (MLADÁ LÉTA) a abiturienta (MĚSÍC NAD ŘEKOU).

Ještě si zahrál ředitele muzea v satiře AMERICKÉ ŘEŠENÍ (1953), svatebčana a mírně poťouchlého arcivévodu v komediích CIRKUS BUDE! (1954) a VZORNÝ KINEMATOGRAF HAŠKA JAROSLAVA (1955) Oldřicha Lipského, komentátora v krátkometrážním POZOR, JEDU…! (1956), lékaře v Zemanově komedii PÁTÉ KOLO U VOZU (1958) a vrchního v dramatu ÚTĚK ZE STÍNU (1958) Jiřího Sequense. Rád se posadil i před rozhlasový mikrofon („Válka s Mloky“, „O princezně Solimánské“, „Kremelský orloj“, „Křížová cesta“ aj.). Bedřich Veverka zemřel 20. března 1960 v Praze ve věku šedesáti pěti let.

Jaroslav "krib" Lopour

Komentáře - zatím bez komentáře