Mylène Farmer

Francouzská zpěvačka a skladatelka Mylène Farmer se narodila jako Mylène Marie Gautier v Pierrefords (dnes městská část Montrealu) v kanadském Québecu 12. září 1961. Do Francie, rodné země jejích rodičů, se vrátila ve svých osmi letech, kdy se s rodinou usadila na pařížském předměstí Ville d’Avray, kde prožila své dětství. Její otec Max byl nadšeným chovatelem koní a přál si, aby z Mylène vyrostla stájová instruktorka. Mylène však nadchlo herectví a její otec nakonec svolil, aby mohla absolvovat tříletý kurz v herecké škole Cours Florent v Paříži. Své umělecké jméno Farmer si později si vybrala jako poctu svému idolu, hollywoodské herečce 30. let Frances Farmer.

Zlomovým rokem v životě Mylène Farmer se stal rok 1984, kdy prostřednictvím inzerátu odpověděla na nabídku spolupracovat na krátkém filmu, na kterém pracoval skladatel a filmař Laurent Boutonnat. Brzy se z nich stali přátelé a začali společně psát hudbu a točit ke svým písním krátké filmy, svým způsobem podobné těm, jako v té době točili např. Michael Jackson nebo Madonna. Ještě v roce 1984 vyšla píseň MAMAN A TORT, ke které byl natočen krátký videoklip. O dva roky později, roku 1986, vyšla Mylène Farmer její debutová nahrávka Cendres de lune, na které spolupracovala s Boutonnatem. V rámci této nahrávky vznikla i řada krátkých filmů s nákladnou produkcí a bohatými kostýmy, jako např. LIBERTINE nebo TRISTANA. V roce 1988 přišlo na svět druhé album Ainsi soit je… Natáčení filmů pokračovalo i v rámci této desky a jejich autorem byl opět Laurent Boutonnat. Mezi nejzdařilejší lze zařadit sedmnáctiminutový film k písni POURVU QU'ELLES SOIENT DOUCES (1989). Mylène Farmer se po svém druhém albu zařadila mezi nejprodávanější a nejznámější umělce ve Francii, stala se i hvězdou televizních reklam a účinkovala v různých televizních vystoupeních.

Její největší, celoevropský úspěch však přišel teprve s třetím řadovým albem L’autre v roce 1991. Opět bylo natočeno množství dlouhých, nápaditých videoklipů, jako např. DÉSENCHANTÉE, REGRETS, JE T‘AIME MÉLANCOLIE nebo ostře cenzurovaný BEYOND MY CONTROL (zde bych rád upozornil na jistou podobnost s filmem Larse von Triera ANTIKRIST). Na tomto albu se ještě více opřela do kritiky okolního světa, ženské role ve společnosti nebo náboženství a sexu. Vlnu nevole zvedl i film k písni QUE MON COEUR LÂCHE (1992) svojí kritikou katolicismu a v němž vystoupil i Michael Jackson. V roce 1991 odjíždí Mylène Farmer poprvé na delší dobu do USA, po incidentu jež se stal 14. listopadu, kdy jeden z fanoušků, kterému neodpověděla na jeho dopisy, vtrhl do vydavatelství Polydor a zastřelil jejího vydavatele.

Roku 1994 vytvořila Mylène Farmer roli Catherine v historickém dramatu GIORGINO (scénář, režie a hudba Laurent Boutonnat), což byla její vůbec první role v celovečerním snímku. Film se však stal naprostým propadákem a tvůrcům se ani nevrátily peníze, které do snímku investovali. Zklamaná neúspěchem odchází do USA a na čas se rozchází s Boutonnatem. O rok později bylo v USA vydáno její album Anamorphosée, v jehož rámci vznikl i videoklip k písni CALIFORNIA (1996), který režíroval Abel Ferrara. Poté následovala další alba Innamoramento (1999), Avant que l’ombre (2005) a Point de suture (2008). Tři videoklipy se natáčely i v Praze: OPTIMISTIQUE-MOI (2000), v němž si zahrál např. Pavel Liška a DÉGÉNÉRATION (2008) společně se SI J'AVAIS AU MOINS RÈVU TON VISAGE (2008) – tato dvě videa byla spojena v jeden film a uvedena pod názvem THE FARMER PROJECT.

Mylène Farmer se podílela se i na animovaném celovečerním snímku ARTUR A MINIMOJOVÉ (2006) Luca Bessona, kde ve francouzské verzi snímku namluvila hlas princezny Selenie. Nezřídka se filmy Mylène Farmer v některých kruzích a zemích setkávaly s neporozuměním a jejich snaha vzbuzovat emoce a zamyšlení vedla k častému označení jako „kontroverzní“, což mělo mnohdy za následek jejich cenzuru nebo nešetrné sestřihování.

Mylène Farmer patří mezi nejúspěšnější a nejprodávanější francouzské umělce (dobyla devětkrát první místo francouzské prodejní hitparády, což se zatím žádnému umělci ve Francii nepodařilo) a za svou hudbu získala mnoho ocenění, především v domovské Francii. Již v roce 1988 obdržela cenu za nejlepší ženskou interpretku, v roce 1992 cenu Monte Carla a World Music Award za nejprodávanější francouzské album a několikrát za sebou NRJ Music Award za nejlepší francouzskou interpretku a za nejlepší francouzské album. V současné době žije střídavě v Paříži a Los Angeles, má malou opičku Et a psa Quicka.

ČSFD.cz