Dorothée Blanck

Málokterá herečka se může pochlubit tím, že se narodila ve vězení, takto nevšedně začíná životopis Dorothée Blank, která se prosadila ve Francii v několika významných filmech šedesátých let. Jejím otcem byl německý komunista, matka pocházela z Polska a byla židovského původu. Tyto indicie spolu s faktem, že se Dorothée narodila krátce po Hitlerově nástupu k moci, celkem logicky vysvětlují místo jejího narození ve věznici v bavorském Aichachu. S matkou zůstala ve vězení jen krátce, po šestinedělí jí byla odebrána a dána do kojeneckého ústavu. Po propuštění se matka usadila ve Švýcarsku a dceru vyhledala prostřednictvím Červeného kříže, poté spolu žily v Paříži, za války v Pyrenejích, po válce znovu v Paříži.

Zanedbaná zdravotní péče těsně po narození i ztížené životní podminky v dalších letech vedly k tomu, že od dětství měla Dorothée Blank problémy se sluchem, kterých se zbavila až po operaci ušních bubínků v roce 1961. Mezitím se začala věnovat tanci a účinkovala v různých pařížských divadlech a kabaretech, před kamerou se mihla poprvé ve filmu DĚTI LÁSKY (Les enfants de l′amour, 1953), objevila se i v Renoirově FRANCOUZSKÉM KANKÁNU (The French Cancan, 1954).

Význam Dorothée Blank jako filmové herečky se dostavil až díky spolupráci s tvůrci nové vlny počátkem šedesátých let, točila s Jacquesem Demym (LOLA, 1961), který ji pak nabídl i menší příležitosti ve slavných muzikálech PARAPLÍČKA Z CHERBOURGU (Les parapluies de Cherbourg, 1964) a SLEČINKY Z ROCHEFORTU (Les demoiselles de Rochefort, 1966). Stěžejní se pro ni stala role modelky Dorothée, přítelkyně hlavní hrdinky ve filmu Agnès Varda CLÉO OD PĚTI DO SEDMI (Cléo de 5 à 7, 1961). Kromě toho hrála menší role ve filmech J. L. Godarda, R. Vadima nebo R. Bressona, přijala i nabídky v mezinárodních koprodukčních projektech, v Hosseinově historickém dramatu ZABIL JSEM RASPUTINA (J′ai tué Raspoutine, 1967) ztvárnila carevnu Alexandru. Pracovala také pro televizi a natočila i několik krátkometrážních filmů.

Od počátku sedmdesátých let se Dorothée Blank před kamerou objevovala již jen výjimečně, od mládí se ale zároveň věnovala psaní, svou první knihu nicméně vydala až v roce 1991 (Prostor pro okamžik – Une chambre pour le moment). Režisérka Haydée Caillot s ní natočila krátký film KDO JSTE DOROTHÉE BLANK? (Qui êtes-vous Dorothée Blank, 1987), kde s ní vystoupil její dlouholetý přítel, spisovatel Jacques Sternberg, který dlouhodobě ovlivňoval její vlastní autorské aktivity v oblasti psaného slova. Jako filmová herečka se Dorothée Blank zatím naposledy objevila v Resnaisově dramatu DIVOKÁ TRÁVA (Les herbes folles, 2009).

Pavel "argenson" Vlach