Gianni Garko

Gianni Garko se narodil jako Giovanni Garkovich 15. července 1935 v Zadaru, tehdy italském, dnes chorvatském městě. Zadar, tehdy Zara, byl osídlen Italy, kteří se sem přestěhovali ve 20. letech 20. století, kdy bylo území okolo města připojeno k Itálii. Po druhé světové válce však bylo město připojeno k Titově Jugoslávii, a většina italských obyvatel se odstěhovala a byla nahrazena Slovany. Rodina Garkovichů se přestěhovala přes hranici do Terstu.

Poté, co Gianni dokončil školu, začal navštěvovat kurzy herectví v místním Teatro Nuovo. Poté, co byl přijat jako student na prestižní Národní akademii dramatického umění Silvia d'Amica (Accademia Nazionale d'Arte Drammatica Silvio D'Amico), se přestěhoval do Říma, kde začal roku 1958 hrát v divadle ve hře Veglio la mia casa, angelo. Hru nerežíroval nikdo jiný, než slavný Luchino Visconti. První filmovou roli si Garko odbyl o rok později ve filmu Gilla Pontecorva KÁPO, kde hrál německého vojáka. Film byl roku 1961 nominován na Oskara v kategorii Nejlepší zahraniční film.

V následujících letech hrál Garko v mnoha komediích i filmech ze žánru tzv. peplum, čili dobrodružných příbězích odehrávajících se ve starověkém Řecku či Římě. Z těch bychom mohli jmenovat třeba film Pilát Pontský, kde se setkal s Jeanem Maraisem.

V průběhu 60. let ale začala slábnout vlna peplum filmů a po úspěchu filmu Pro hrst dolarů (1964) Sergia Leoneho ji vystřídala vlna tzv. spaghetti westernů. Do těch bylo, zvláště po úspěchu Franca Nera ve filmu Django (1966), potřeba mladých pohledných herců, a to Gianni splňoval. Paradoxně jeho první westernovou rolí vůbec byl padouch. Roku 1966 ho režisér Alberto Cardone obsadil do role zlého bratra hrdiny Anthonyho Steffena ve filmu MILLE DOLLARI SUL NERO. V tomto filmu se Garko představil pod pseudonymem John Garko, který pak ještě pár let používal a hrál postavu jménem Sartana Liston. Německé distributory zřejmě Garko i jméno jeho postavy zaujali natolik, že se v Německu film promítal právě pod jednoduchým názvem Sartana a na plakátech byl velký obraz Garka. Německý úspěch filmu tak producenty přesvědčil, že by měli vytvořit další filmy s Garkem coby Sartanou, ovšem tentokráte jako hrdinou.

Sám Garko mezitím hrál hlavní role ve dvou dalších westernech, tentokrát pod pseudonymem Gary Hudson (podle Garyho Coopera a Rocka Hudsona). Ve filmu 10,000 DOLLARI PER UN MASSACRO (1967) hrál slavnou postavu lovce lidí Djanga, ve druhém, PER 100,000 DOLLARI TI AMMAZZO, hrál mstitele. V obou filmech jeho protivníka ztvárnil Claudio Camaso, mladší bratr slavného herce Giana Maria Volonté. Poté byl Garkovi nabídnut scénář k prvnímu filmu ze série o Sartanovi, ale Garko ho odmítl, šlo totiž o další variaci na téma mstitele. Garko po relativním neúspěchu dvou předchozích filmů cítil, že publikum o takové příběhy nemá zájem, a tak navrhl své postavě jiný charakter - tajemný elegantní pistolník, který jde jen po penězích a využívá sporů mezi zápornými postavami. Režisér Gianfranco Parolini pak dodal další prvky, jako například malý derringer, který Sartana používá místo koltu. První film, SE INCONTRI SARTANA PREGA PER LA TUA MORTE měl premiéru v roce 1968, a společně s Garkem v něm hrály další tehdejší hvězdy evropského filmu - mj. William Berger, Fernando Sancho, Klaus Kinski nebo Sydney Chaplin, syn Charlese Chaplina. První film měl takový úspěch, že v následujících dvou letech vznikla další tři pokračování, která už ale režíroval Giuliano Carnimeo. S ním natočil Garko i další spaghetti westerny, mj. třeba film GLI FUMAVANO LE COLT... LO CHIAMAVANO CAMPOSANTO, ke kterému napsal scénář Enzo Barboni, režisér Pravé a levé ruky ďábla.

V roce 1971 Carnimeo nabídl Garkovi ještě pátý film se Sartanou, ale Garko si už chtěl od této postavy odpočinout, a proto film odmítl. Místo toho se rozhodl hrát ve filmu ze subžánru tzv. gialla, GLI OCCHI FREDDI DELLA PAURA, který natočil Enzo G. Castellari. Nicméně film velký úspěch nezaznamenal, ale po předchozím odmítnutí už ani nedostal nabídku k žádnému dalšímu Sartanovi. V 70. letech pak hrál ještě v pár westernech, ale i v dalších giallech (u nás jsme mohli vidět film ZVUKY TEMNA (1977), režírovaný Luciem Fulcim) nebo kriminálních filmech (BOSS - SMRT NA ZAKÁZKU, 1973). Jeho kariéra v 70. letech zvolna upadala, takže se koncem 70. let objevoval i v německých erotických komediích, jako byl třeba film TŘI ŠVÉDKY V TYROLÍCH (1977). Postupem času začal více hrát v televizi a v divadle.

Garkovou manželkou byla v letech 1973 - 1986 Zuzana Martínková, původem česká herečka žijící v Itálii. Společně si i zahráli v několika filmech.

J "špaček421" V