Juliet Berto

Francouzská herečka Juliet Berto se v šedesátých letech zařadila mezi významné osobnosti nové vlny, později se pokusila prosadit i jako režisérka. Narodila se jako Annie Lucienne Jamet v Grenoblu, k filmu se dostala jako devatenáctiletá studentka díky náhodnému setkání se slavným režisérem J. L. Godardem, který jí nabídl menší roli ve svém filmu DVĚ NEBO TŘI VĚCI, CO O NÍ VÍM (2 ou 3 choses que je sais d′elle, 1966). Díky větším rolím v dalších Godardových filmech (WEEK-END, 1967; ČÍŇANKA – La chinoise, 1967) začala pronikat do širšího povědomí veřejnosti a i její veřejně proklamované postoje z ní učinily jeden ze symbolů volnomyšlenkářského studentského radikalismu v roce 1968. Příležitostně se začala uplatňovat i v divadle a hrála například na legendárním divadelním festivalu v Avignonu. Příjmení Berto získala Juliet sňatkem s režisérem Michelem Berto (1939-1995), s nímž ale žila jen krátce.

Kromě Godarda začala točit i s jinými režiséry, například s Claude Millerem, s nímž pořídila několik krátkých filmů, stěžejní spolupráci navázala s Jacquesem Rivettem. Jejich pracovní souznění vyvrcholilo s legendární komedií CÉLINE A JULIE SI VYJELY NA LODI (Céline et Julie vont et Bateau, 1974), na níž se Juliet Berto podílela i jako spoluautorka scénáře. Vedle dalších nezávislých filmařských počinů přijala i nabídky ke komerčněji laděným titulům, po boku Alaina Delona a Jeanne Moreau se objevila ve filmu PAN KLEIN (Monsieur Klein, 1975), později to byla například kriminálka PENÍZE TĚCH DRUHÝCH (L′argent des autres, 1978).

Koncem sedmdesátých let se životním partnerem Juliet Berto stal režisér Jean-Henri Roger, ve spolupráci s ním pak herečka natočila svůj režijní debut SNÍH (Neige, 1981), v němž si zároveň zahrála hlavní roli. Toto drama barmanky zmítané nelehkým životním osudem bylo nominováno na Zlatou palmu za nejlepší film v Cannes i v udílení Cézarů. Do svého dalšího filmu (stejně jako v předešlém případě s tématikou drog) MYS CANAILLE (Cap Canaille, 1984) angažovala Juliet Berto hvězdné herecké obsazení a film opět zabodoval v mezinárodním měřítku (nominace na Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně).

Vedlejší role pak Juliet Berto odehrála ještě v několika filmech, objevila se také v televizi. V roce 1987 byla členkou poroty na mezinárodním festivalu v Berlíně. Koncem osmdesátých let musela ze zdravotních důvodů všechny své umělecké aktivity ukončit a zemřela následkem rakoviny prsu 10. ledna 1947 krátce před svými 43. narozeninami.

Pavel "argenson" Vlach