Tsilla Chelton

Jedna z nejstarších žijících a stále aktivních francouzských hereček Tsilla Chelton byla ve svých začátcích především divadelní herečkou. Vystupovala na několika pařížských jevištích, od počátku padesátých let nacházela uplatnění především ve hrách slavného francouzského dramatika rumunského původu Eugéna Ionesca. Tsilla Chelton excelovala v představeních jeho her například v divadle Studio des Champs-Elysées nebo Théatre de l'Ambigu. Později se herečka věnovala také pedagogické činnosti a poskytla hereckou průpravu řadě dnes známých herců.

S prací pro film se Tsilla Chelton potkala poprvé až jako zralá žena po čtyřicítce. Řada životopisů uvádí jako její první film KNOFLÍKOVOU VÁLKU (La guerre des boutons, 1962), tady se ale pouze mihla v jednom záběru, takže za debut v pravém slova smyslu to považovat nelze. Skutečným vstupem na filmové plátno byla až postava jedné z cestujících v komedii BÉBERT A AUTOBUS (Bébert et l'omnibus, 1963). Tento film režíroval Yves Robert, který pak Tsillu Chelton angažoval i do svých dalších filmů, hrála ale i v titulech jiných režisérů, jejím oborem se stala především komedie, zároveň začala pracovat pro televizi, točila televizní filmy a seriály. Z její práce té doby i u nás známe kreaci tetičky hlavního hrdiny ve slavné komedii ROZTRŽITÝ (Le distrait, 1970), o pár let později zaujala jako všetečná a neodbytná toaletářka v komedii KRÁST SE MUSÍ UMĚT (C'est pas parce qu'on a rien à dire qu'il faut fermer sa gueule..., 1975), která byla také u nás uvedena.

Tsilla Chelton se ale nevyhýbala ani postavám dramatičtějšího vyznění, což dokládá například postava matky jednoho z hlavních hrdinů v psychologickém thrilleru DESET STRAŠNÝCH DNÍ (La décade prodigieuse, 1971) slavného režiséra Claude Chabrola. K dramatu se v té době přikláněla i na divadelním jevišti a v 70. letech ji bylo možno vidět v několika Shakespearových hrách. Z práce pro televizi můžeme z té doby uvést Moulinovu pratetu ve slavém krimi seriálu KOMISAŘ MOULIN (La commissaire Moulin, 1977).

V osmdesátých letech točila Chelton převážně pro televizi a hrála opět v několika televizních seriálech. Zatímco řada hereček její generace i o mnoho mladších postupně upadala v zapomnění, Tsilla Chelton se ve svých sedmdesáti letech dostala ke své první hlavní roli. Zapšklou starou tetičku, která terorizuje své okolí, předvedla ve filmu TETIČKA DANIELLE (Tatie Danielle, 1990) a za tuto postavu byla nominována na francouzského Cézara (1991). Typově podobné role, ovšem na menším prostoru vytvářela i v následujících letech, u nás jsme ji mohli vidět jako Madame Lacross v historickém filmu VE SLUŽBÁCH KRÁLE (respektive MUŠKETÝR, The Musketeer, 2001) nebo jako jeptišku v psychologickém dramatu BRATRSTVO TICHA (Le pacte du silence, 2003). S některými svými hereckými žáky si pak zahrála v komedii SATÁNEK (Mauvais esprit, 2003) nebo v pikantní veselohře VŠE O ORGASMU (Tout le plaisir est pour moi, 2004). I v této době byla Tsilla Chelton nadále aktivní i v divadle, v devadesátých letech byla třikrát nominována na Moliérovu cenu a v roce 1994 ji získala za svou účast v představení Les chaises od již výše zmíněného Eugéna Ionescu.

Ve svých devadesáti letech se Tsilla Chelton propracovala k další životní roli. S obdivuhodnou vitalitou ztvárnila postavu staré matky trpící Alzheimerovou chorobou, kterou hledají příbuzní, v koprodukčním filmu tureckého režiséra Yesima Ustaoglu PANDOŘINA SKŘÍŇKA (Pandora'nin kutusu, 2008). Vystoupení Tsilly Chelton v tomto snímku jí vyneslo Stříbrnou mušli za nejlepší herecký výkon na mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastian. Aktivity Tsilly Chelton tím ale neskončily, vzápětí hrála nejstarší členku dominikánského řádu v životopisném filmu o slavné jeptišce, která v 60. letech celosvětově zabodovala jako autorka písně Dominiku, dobře známé i u nás (SOEUR SOURIRE, 2009). Za oba výše jmenované filmy získala na jaře 2009 ocenění na filmovém festivalu ve Valenciennes. Filmografie Tsilly Chelton dosud obsahuje bezmála sedmdesát položek pro film i televizi.

Pavel "argenson" Vlach