Jelena Korikova

Narodila se 12. dubna 1972 v Tobolsku v rodině Jurije Alexejeviče Korikova a baletky Taťjany Korikové. Její rodiče se rozvedli záhy po jejím narození. Rozvod rodičů ovlivnil Jelenino dětství. Až do druhé třídy žila u rodičů své matky na vsi u Tobolska, protože její matka často jezdila na zájezdy. Ačkoliv se život na vsi jeví jako poklidný, v historii Leniny rodiny je i drama, jejího pradědečka, babiččina otce, zastřelili, protože byl knězem. Na Jelenino rané vzdělání dohlížela právě její babička, která byla učitelka. Možná to byla právě ona, kdo v malé holčičce zažehl jiskřičku zájmu o divadlo. Její babička byla velmi hudebně nadaná, hrála na balalajku, kytaru a harmoniku a přes prožitou rodinnou tragédii se vyznačovala velkým životním optimismem.

Zatímco s rodinou své matky měla pevné vazby, se svým otcem se setkala až po ukončení školy, Její otec žil v tu dobu v Tjumeni, měl novou rodinu, dvě další děti a než našel ke své dospělé dceři cestu, trvalo mu to docela dlouho.

Jelena v dětství nesnila o tom, že by chtěla být herečkou. Dokonce ani nepřemýšlela o tom, čím by chtěla být, až vyroste. Když se jí tedy v desáté třídě ptali, na jakou školu chce pokračovat, vůbec nevěděla, jak na tu otázku odpovědět. Tou dobou Dramatické divadlo v Rostově na Donu, kde tou dobou s matkou žila, dělalo nábor herců. Zváni byli profesionálové, lidé, co se dlouhodobě divadlu věnovali a talentovaná mládež. Jelena usoudila, že spadá do třetí kategorie a přihlásila se. Že její přesvědčení odpovídalo pravdě se potvrdilo tím, že byla přijata, nehledě na to, že byla pro soubor příliš mladá. První úspěch jí vlil do žil spoustu elánu a nadšení. V sedmnácti letech se rozhodla vystudovat herectví, sama se vypravila do Moskvy, složila zkoušky na VGIK a zahájila studium ve třídě Sergeje Solovjeva. Už během studia prvního ročníku začala hrát ve filmu, její první rolí byla role Máši ve filmu HA-BI-ASSY (1990). Ve filmu hrál i Vladimír Maškov, pro kterého to byla jeho druhá filmová role. Jelena v době studií natáčela opravdu hodně, v roce 1992 si zahrála v melodramatu Valerije Achadova YA OBESCHALA, YA UYDU … (Slíbila jsem, odcházím …). V roce 1994 se objevila ve dvou filmech natočených podle námětu A. P. Čechova a to v dramatu KOLECHKO ZOLOTOE, BUKET IZ ALKYCH ROZ (Zlatý prsten, kytice rudých růží) natočeném na motivy povídky „V roklině“ a v dramatu TŘI SESTRY. Její nejvýznamnější rolí z doby studia je role Lízy ve filmu SLEČNA SELKA (1995) podle Puškinovy povídky, kde jí partnerem byl Dmitrij Ščerbina. Po velkém úspěchu filmu se zdálo, že oba mladí herci budou zahrnuti spoustou nabídek … no nestalo se tak.

Během studia měla vztah se spolužákem, Dmitrijem Rošinem, synem ze slavné umělecké rodiny (jeho matka je herečka Jekatěrina Vasiljeva a otec dramaturg Michail Rošin). Všichni jejich spolužáci si byli jisti blížící se svatbou, tím spíš, když Jelena otěhotněla. Do vztahu však v tuto chvíli zasáhla Dmitrijova matka, které se mladá herečka nelíbila, a přesto, že již svou partnerku požádal o ruku, nechal se Dmitrij přesvědčit a z chystané svatby sešlo. V současnosti je Dmitrij církevním diákonem a se synem Arsenijem se nestýká.

Když v roce 1995 ukončila školu, bylo zrovna období filmové stagnace, kdy se příliš nenatáčelo. Mladá herečka si pohrávala s myšlenkou, že změní profesi, aby se vůbec uživila. Naštěstí pro její fanoušky se tak nestalo; potkala muže, který si rázem získal její srdce, Maxima Osadčije-Koritkovského, kameramana a režiséra videoklipů. Ten se stal jejím manželem a skutečným otcem jejího syna. Svůj vztah však oficiálním sňatkem nezavršili.

Nejvýznamnější Leninou rolí z druhé poloviny 90. let byla role Táněčky v kostýmním dramatu Jurije Grimova MU-MU (1999), ve filmu se objevil u nás známý filmový Kolja, Andrej Chalimon. Častěji než ve filmu bylo tou dobou Jelenu vidět v různých videoklipech, např. k písním Ally Pugačové, Filippa Kirkorova, Dmitrije Malikova a dalších. Společně s Jelenou, jako hlavní moderátorkou silvestrovské noci na ORT, země vkročila do 21. století.

Na konci 90. let Jelena s rodinou odjela do USA; co mělo být původně dovolenou se změnilo ve významnou životní epizodu, když Maximovi byla nabídnut práce a rodina v Americe zůstala několik let. Jelena celou tu dobu toužila po návratu do vlasti, protože, jak sama přiznává, Moskvu velmi miluje a nikde jinde než v Rusku nedokáže být opravdu šťastná. Během doby, kdy žila v New-Yorku se několikrát vrátila do vlasti, kde hrála v cyklu STARÉ PÍSNĚ a v komedii Grigorije Konstantinopolského HYPNÓZA. V New-Yorku pracovala jako modelka; byla tváří značky Jacques Dessange.

Po návratu do Ruska dostala Jelena nabídku angažmá do divadla „Sovremennik“. Popularitu získala ztvárněním hlavní role Anny Platonove v seriálu ANASTÁZIE (2003). Ostatně, nebyla jedinou herečkou, která rolí v tomto seriálu získala mnoho nových fanoušků. Nutno dodat, že u nás se seriál příliš populárním nestal. Po roli v Anastázii hrála např. ve filmech ŠPIONSKÉ HRY (2004), PRÁVO NA LÁSKU (2005) nebo v seriálu MAMY (2012).

Jelena za svou práci získala řadu ocenění a to cenu za nejlepší ženskou roli na festivalu Kinošok v roce 1995 za roli ve filmu Slečna selka, za stejnou roli byla v roce 1996 nominována na cenu Nika. Na filmovém festivalu v Sankt-Petěrburku v roce 1995 získala cenu za roli ve filmu Zlatý prsten, kytice rudých růží, v roce 1999 byla na festivalu Zlatý vítěz oceněna za roli ve filmu Mu-mu. V roce 2005 získala cenu jako nejlepší herečka za roli v seriálu Anastázie.

Eva "Jezinka.Jezinka" Nováková