Herec
1979Film - Dokumentární
1974
Histoire du cinéma français par ceux qui l'ont fait
Seriál - Dokumentární
1968
Cinéma de notre temps: La première vague
Film - Dokumentární
1964
Seriál - Dokumentární
Film - Dokumentární
Režisér
19791978
Film
1975
Seriál - Drama
Seriál - Mysteriózní
1974
Film - Mysteriózní
1973
1970
Service des affaires classées, Le
Seriál - Thriller
Film - Drama
1966
Film
1965
Film - Drama
Film - Válečný, Drama
1964
Seriál - Dokumentární
1963
Film - Krimi, Thriller, Drama, Akční
1962
Film - Drama
1961
Film - Drama
1960
Film - Horor, Mysteriózní, Thriller, Drama
1959
Film - Drama
1958
Film - Krátkometrážní
1957
Notre Dame - cathédrale de Paris
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1956
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1955
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1954
Navigation marchande atlantique
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1953
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1952
Film - Dokumentární, Krátkometrážní, Životopisný, Drama
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1950
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1949
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1934
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
Scenárista
1975Seriál - Drama
1973
1970
Film - Drama
1965
Film - Drama
1962
Film - Drama
1957
Notre Dame - cathédrale de Paris
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1956
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1955
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1954
Navigation marchande atlantique
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1953
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1952
Film - Dokumentární, Krátkometrážní, Životopisný, Drama
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1950
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
1949
Film - Dokumentární, Krátkometrážní
Francouzský režisér Georges Franju se nejprve prosadil jako významný dokumentarista, ve druhé části své filmařské kariéry vytvořil několik zajímavých celovečerních snímků, které ovšem ve své době větší ohlas neměly. Pocházel z Bretaně a od dětství se zajímal o film, v mládí ale vystřídal několik zaměstnání, až po vojenské službě jej definitivně k filmařskému prostředí nasměrovalo setkání s Henrim Langloisem v roce 1932. Jejich společná vášeň vedla k založení filmového klubu v Paříži, později stáli u zrodu francouzského filmového archívu La Cinématheque Française (1936).
Mezitím se Franju začal věnovat tvorbě krátkých filmů, s Langloisem natočil dokument o pařížské podzemní dráze METRO (1934), později našel uplatnění i jako divadelní výtvarník a scénograf. Až po druhé světové válce se znovu začal systematičtěji věnovat práci pro film, byl generálním tajemníkem Mezinárodního sdružení filmových archívů, ve Francii zastával post ředitele Institutu pro vědeckou kinematografii. V letech 1948-1958 natočil dalších třináct krátkých filmů z různých oborů, byly to například snímky přírodopisné, z práce zasahující do umění jmenujme hold průkopníkovi kinematografie G. Melièsovi VELKÝ MELIES (Le Grand Méliès, 1952) nebo reportáž o progresívní divadelní scéně Jeana Vilara THÉATRE NATIONAL POPULAIRE (1956).
K režii celovečerního filmu se Georges Franju dostal poprvé až v roce 1959, kdy byl pověřen realizací dramatického příběhu z prostředí psychiatrické léčebny HLAVOU PROTI ZDEM (La tête contre les murs, 1959). Film v roce 1960 získal cenu Grand Prix od francouzské filmové akademie. Při natáčení se Franju seznámil s nadějnou herečkou Edith Scob, kterou pak učinil protagonistkou hororu OČI BEZ TVÁŘE (Les yeux sans visage, 1960). Na obou filmech zároveň spolupracoval s Pierrem Brasseurem, jejž pak potřetí oslovil pro hlavní roli v kriminálce PALTE NA VRAHA (Pleins feux sur l'assassin, 1961).
Své další filmy natočil Georges Franju podle literárních předloh, nejprve to byla sonda do maloměšťácké rodiny z meziválečné doby TEREZA DESQUEYROUXOVÁ (Thérèse Desqueyroux, 1962), dále pak JUDEX (1963), do třetice filmová podoba jediného románu Jeana Cocteaua TOMÁŠ LHÁŘ (Thomas l'imposteur, 1965). Po několikaleté přestávce se obrátil k literárnímu odkazu Émila Zoly a volně adaptoval jeho román HŘÍCH ABBÉHO MOURETA (La faute de l'abbé Mouret, 1970). Jeho posledním filmem byla kriminálka s tématikou krádeže záhadného pokladu templářů RUDÉ NOCI (Nuits rouges, 1974).
Během druhé poloviny 70. let natočil Georges Franju několik televizních filmů, jako režisér se odmlčel v roce 1979. O dva roky později v roce 1981 kvůli neshodám opustil i vedení La Cinématheque Française a odešel do soukromí. Zemřel v Paříži 5. listopadu 1987 ve věku 75 let.