Francouzská herečka Madeleine Ozeray, celým jménem Marie Madeleine Catherine Elisabeth Ozeray, pocházela z Belgie a narodila se ve městě Bouillon do vlivné rodiny, její otec Camille Ozeray (1855-1938) byl významným advokátem a také poslancem. Madeleine studovala herectví na bruselské Královské konzervatoři a jako studentka získala první cenu v kategorii komedie. Její debut na divadelních prknech se odehrál na jevišti bruselského divadla Théâtre du Parc, kde si jí povšimnul již významný herec Raymond Rouleau. Ten ji pozval do Francie a následně Madeleine Ozeray působila v Rouleauově divadelní společnosti, později hrála v divadle Comédie des Champs-Elysées.

K dalším zásadním momentům Madeleinina života patřilo setkání s významným francouzským hercem Louisem Jouvetem (1887-1951), který byl pak nejen jejím jevištním partnerem, ale později se z nich stal i manželský pár (rozvedli se v roce 1943). Pod Jouvetovým režijním vedením ztvárnila Madeleine Ozeray řadu zásadních postav na jevišti Théâtre de l'Athénée, hrála především v díle francouzského současníka Jeana Giraudouxe, ale i v klasice (Molierova Škola žen).

Souběžně s divadelní kariérou se počátkem 30. let začala rozvíjet i Madeleinina spolupráce s filmem. Na rozdíl od divadla ji filmoví režiséři především díky zjevu líbezné křehké blondýnky obsazovali poněkud stereotypně do nenáročných komedií a sentimentálních melodramat, nicméně i před kamerou dostala herečka několik významných hereckých příležitostí. Do světa filmu se uvedla slibně jednou z hlavních postav hodnotného filmu V ULICÍCH (Dans les rues, 1932), v témže roce pak hrála mladou královnu Viktorii v historickém snímku VÁLKA VALČÍKŮ (La guerre des valses, 1932). Mezi hodnotné filmy s její účastí nutno připočítat i snímek LILIOM (1934) významného německého režiséra Fritze Langa.

Další kvalitní příležitosti ji nabídly filmové adaptace slavných literárních předloh, z nichž za zmínku stojí Dostojevského ZLOČIN A TREST (Le crime et châtiment, 1935), který zaznamenal úspěch na festivalu v Benátkách. Spolu s manželem Louisem Jouvetem pak hrála v nadčasovém filmu o stárnutí herců KONEC DNE (La fin du jour, 1939). Další osudový zásah do jejich společného života pak způsobila druhá světová válka. Louis Jouvet se rozhodl opustit okupovanou Francii a Madeleine Ozeray jej s celým jeho souborem přes Švýcarsko následovala do jižní Ameriky, kde po celou válku pořádali divadelní turné. V jeho průběhu se sice Madeleine s Jouvetem rozvedla (1943), ale v jeho ansámblu setrvala. V této době Madeleine Ozeray v kanadské produkci natočila film STRÝČEK Z KANADY (L'oncle du Canada, 1943), který se evropské premiéry dočkal až po válce.

Po návratu do Francie s koncem války se Madeleine Ozeray nepodařilo navázat na filmové úspěchy předešlých let, ale nadále nacházela hojné uplatnění v divadle, hrála na několika scénách, často opět ve hrách Jeana Giraudouxe (například Bláznivá ze Chaillot). Až počátkem sedmdesátých let se začala znovu objevovat před kamerou, napřed to bylo v televizi. Návratem na filmové plátno byla nevelká role staré ženy ve filmu ANDĚLÉ (Les anges, 1973). Po boku herců o generaci mladších pak hrála v politickém dramatu VYVOLENÍ (La race des seigneurs, 1974). Poslední filmovou roli pak ztvárnila jako matka hlavního hrdiny ve válečném dramatu STARÁ PUŠKA (La vieux fusil, 1975), které je známé i u nás. Do počátku osmdesátých let pak hrála nevelké role v televizních seriálech a inscenacích.

Za svůj přínos francouzské kultuře byla Madeleine Ozeray dekorována Řádem umění a literatury, které uděluje ministerstvo kultury. Její osobnosti byla věnována kniha Madeleine Ozeray, Ondine Semois, vydaná v roce 2008 při příležitosti stého výročí narození. Madeleine Ozeray zemřela následkem zhoubného nádoru 28. března 1989 v Paříži ve věku osmdesáti let a pohřbena je v rodné Belgii.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře