Christiane Delyne

O životě francouzské herečky amerického původu Christiane Delyne toho není příliš známo, a i když její kariéra u filmu trvala jen poměrně krátce, ve třicátých letech patřila k hvězdám francouzské kinematografie. Narodila se v americké Philadelphii jako Evelyn Meyer, ve dvacátých letech odešla do Francie a již koncem dekády ji bylo možno vidět na divadelním jevišti (Théâtre de la Michodiere). Její dráhu filmové herečky odstartoval příchod zvuku a od počátku třicátých let točila několikrát ročně.

Christiane Delyne nebyla nijak dobrou herečkou, základem jejího úspěchu byla především sličná tvář. Obsazována byla nejčastěji v průměrnějších komediích a melodramatech do rolí svůdných dívek a žen, nezřídka lehčích mravů. Proto bývá srovnávána s Colette Darfeuil nebo Monou Goyou, zatímco ke kvalitám skutečných dam francouzského filmu měla daleko. Debutovala bezejmennou postavou ve filmu CIZINKA (L'étrangère, 1930) s hvězdnou Elvirou Popesco v hlavní roli. Již v následujícím roce natočila pět filmů, první skutečně velkou roli dostala ve francouzsko-německé komedii DÍVKA A MILIÓN (Une jeune fille et un million, 1932), kde hrála po boku Madeleine Ozeray. Dále pak hrála spíše středně velké až hlavní role, třikrát se objevila na plátně se slavným Fernandelem, často točila také krátké nebo středometrážní filmy.

Zásadní etapou Christianiny kariéry byla polovina 30. let, kdy byla manželkou slavného režiséra Christiana-Jaque (1904-1994). V letech 1934-1936 spolu natočili pět filmů a ve všech dostala Christiane Delyne pochopitelně velké příležitosti. Za zmínku stojí komedie s ambicióznějším morálním podtextem OTEC LAMPION (Le père Lampion, 1934), v jednom z dalších filmů DŮM NAPROTI (La maison d'en face, 1936) se opět setkala s mezinárodní hvězdou Elvirou Popesco, jinak šlo opět o díla nijak nevynikajicí nad dobový průměr.

Dostupné prameny neuvádějí, jak dlouho trvalo manželství Christiane Delyna s Christianem-Jaque, něco ale napovídá fakt, že po roce 1936 se herečka neobjevila již v žádném jeho filmu. Shodou okolností právě v roce 1937 začal Christian-Jaque pracovat na svých prvních skutečně hodnotných filmech, zjevně ukončené manželství s Christiane Delyne však zapříčinilo, že herečku minula možnost participovat na dodnes kvalitních počinech bývalého manžela (Christian-Jaque se pak v roce 1938 oženil s herečkou Simone Renant). Christiane Delyne se podruhé provdala za herce Bernarda Lancreta (1912-1983), ani toto manželství však nemělo dlouhého trvání.

Ve druhé polovině začala kariéra Christiane Delyne povážlivě stagnovat; nepřesvědčivé herecké výkony a uvadající krása způsobily snížený zájem producentů a jestliže v letech 1932-1933 natočila patnáct filmů, tak například v roce 1938 hrála již jen ve dvou filmech. Tehdy se také naposledy prezentovala v hlavní roli, a sice v nenáročné veselohře SLADKÁ POMSTA (La belle revanche, 1938). Těsně před začátkem války se pak objevila již jen v jednom titulu, šlo o futuristicky pojatou vizi SVĚT SE BUDE TŘÁST (Le monde tremblera, 1939). Na několik let pak ze světa umění zcela zmizela – jako rodilá Američanka pochopitelně neměla šanci prosadit se v Evropě, prakticky celé prostoupené fašistickými režimy. Po válce se znovu objevila na divadelních prknech a hrála v Théâtre Antoine a Théâtre de la Madeleine. Do přelomu 40. a 50. let pak spadají její poslední tři filmové role, šlo však již jen o nevelké postavy. Jejím posledním filmem byla komedie TULÁK FERNAND (Fernand clochard, 1957) s dobově populárním komikem Fernandem Raynaudem.

Christiane Delyne, obletovaná hvězda filmu třicátých let, zemřela zcela zapomenutá 17. dubna 1966 ve věku 63 let. Zůstalo po ní více než padesát filmů.

Pavel "argenson" Vlach