Michèle Alfa

Herečka Michèle Alfa (někdy též uváděná jako Alpha) patřila zvláště v době druhé světové války k velkým hvězdám francouzského filmu, v pozdějších letech se však její sláva rozplynula mimo jiné díky kompromitaci s okupačním režimem a ani na jevišti se jí nepodařilo navázat na někdejší úspěchy. Narodila se v malebném přístavním městečku Gujan-Mestras na východním pobřeží Francie a její skutečné jméno znělo Joséphine Blanche Alfreda Bassignot. Jako velmi mladá odešla do Paříže a studovala herectví, později začala vystupovat na jevišti divadla Théâtre du Gymnase, kde sbírala další zkušenosti po boku již slavné Gaby Morlay. Tehdy se také zrodil umělecký pseudonym Alfa, který vznikl zkrácením jednoho z křestních jmen. První úspěchy na jevištích sklízela Michèle Alfa především účastí v díle moderních autorů (Cocteau, Achard, Sartre).

Nedlouho poté, co se objevila v divadle, zaznamenala i zájem filmařů a již počátkem třicátých let ji angažovali režiséři do menších rolí. Jejím debutem na stříbrném plátně byla menší role dívky Jeanne v adaptaci divadelní hry ROZKOŠNÁ PŘÍHODA (La belle aventure, 1932; film se o deset let později dočkal další verze), v témže roce pak hrála jednu z pěti dcer hlavního hrdiny v komedii SLEPICE (La poule, 1932). Následovaly další nevelké role, první zásadní příležitost dostala po boku slavného zpěváka Tina Rossiho ve filmu SVĚTLA PAŘÍŽE (Lumières de Paris, 1938). V témže roce se pak objevila ve dvou filmech s pacifistickým vyzněním – ULTIMÁTUM (Ultimatum, 1938) a MÍR NA RÝNĚ (Paix sur le Rhin, 1938); zatímco první snímek pracoval s historickými fakty z počátku první světové války, druhý byl fiktivním příběhem smíšených manželských párů z konce stejného válečného konfliktu.

Ze stoupajícího počtu rolí i jejich významu bylo patrné, že ve francouzském filmu vychází nová hvězda, před níž se široké možnosti otevřely především za války, kdy některé dosud slavné herečky nemohly nebo nechtěly pracovat pod dozorem německých okupačních orgánů. Michèle Alfa se svou oduševnělou tváří a smutným pohledem sváděla režiséry k tomu, že ji obsazovali do rolí v převážně melodramatickém žánru, úspěch u diváků jim ale dával za pravdu. První hlavní roli hrála po boku Pierre Fresnaye ve zdařilém psychologickém dramatu s kriminální zápletkou POSLEDNÍ ZE ŠESTI (Le dernier des six, 1941); její postavu měla původně hrát Marie Déa, která ale od projektu na poslední chvíli odstoupila. S dalším slavným hercem, Pierrem Blancharem, hrála Michele Alfa v melodramatu SNÍH NA SCHODECH (La neige sur le pas, 1942). Poměrně zdařilým příspěvkem do francouzské válečné kinematografie byl film NA KRÁSNĚ FREGATĚ (A la belle fregate, 1943), kde opět hrála hlavní roli.

Několika ze dvanácti filmů natočených za války dosáhla Michèle Alfa i mezinárodních úspěchů, omezených ovšem možností distribuce pouze v evropských zemích pod německou kontrolou. V našich protektorátních kinech byl například uveden film KOMISAŘ BERTHIER (Le secret de Madame Clapain, 1943), kde hrála dívku Terezu s dobrodružnou povahou a snahou pomoci vyšetřit vraždu. Nejznámější z její filmografie je ale nepochybně postava Mercedes ve dvoudílném projektu HRABĚ MONTE CHRISTO: EDMOND DANTES (Le comte de Monte Cristo: Edmond Dantes, 1943) a HRABĚ MONTE CHRISTO: ODPLATA (Le comte de Monte Cristo: Le châtiment, 1943), který vzhledem ke ztíženým válečným podmínkám vznikl v překvapivě velkorysé výpravě. Posledním filmem pořízeným za války byla nevšedně pojatá kriminální komedie NA ROHU VÁS ČEKÁ DOBRODRUŽSTVÍ (L'aventure est au coin de la rue, 1944). Dobové materiály dokládají také zvýšené aktivity Michèle Alfa v divadle, vystupovala například na scénách Théâtre des Maturins nebo Théâtre Antoine.

Michèle Alfa byla na počátku okupace milenkou Bernhardta Rademeckera, bývalého jazzového muzikanta, nyní ale důstojníka wehrmachtu a intendanta pařížských divadel. Rademecker byl mimo jiné synovcem německého ministra propagandy Josepha Goebbelse. Je pochopitelné, že intimní vztah s Rademeckerem herečce po válce značně přitížil, i když je prokázáno, že právě díky spojení s ním pomáhala za války francouzským Židům. V roce 1942 se pak provdala za herce Paula Meurisse (1912-1979), jejich manželství ale skončilo rozvodem již krátce po válce (1946).

Po válce hrála Michèle Alfa již jen v pěti filmech, vždy ale v hlavní roli, například v soudním dramatu JUSTIČNÍ OMYL (Erreur judiciaire, 1947). Naposledy stála před kamerou v komedii SŇATKOVÁ KANCELÁŘ (Agence matrimoniale, 1952), kde byla protihráčkou Bernarda Bliera v hlavní roli. Do poloviny šedesátých let pak vystupovala ještě v divadle, poměrně velký úspěch zaznamenala v představení Dědička (L'héritière) na přelomu 50. a 60. let. Mezitím se v roce 1959 znovu provdala, jejím druhým manželem se stal podnikatel Philippe Plouvier. Michèle Alfa zemřela krátce po svých 72. narozeninách 24. srpna 1987 ve svém domě v pařížské čtvrti Le Vésinet.

Pavel "argenson" Vlach