Mario Merola

Mario Merola se narodil v Itálii v Neapoli, 6. dubna 1934 v 19 hodin. Mario byl prostého původu, pocházel z rodiny obuvníka. Začínal se živit nejrůznějšími pracemi typu pomocného kuchaře, či přístavního dělníka. Při práci v přístavu se začíná projevovat jeho vášeň pro zpěv a začíná, se svým kolegou Salvatore De Lillem. První veřejné představení měl Mario čirou náhodou, na počátku šedesátých let. Přístavní dělníci šli na náměstí u kostela Svaté Anny, aby se zúčastnili akce u příležitosti oslav Panny Marie. Zpěvák, Mario Trevi, přišel ovšem na akci asi o deset minut později. V tomto čekání se Merola dostal na pódium a hrál poprvé před publikem.

Tento zavalitý chlapík se dostal do divadla, když přišel se svou písní „Malu Figlio“. Píseň se stala součástí šarády a autor přesvědčil Merolu, aby se k němu přidal. I díky němu se šaráda začala prosazovat i za hranicemi Neapole a to dokonce i v Severní Americe. Mario Merola byl výborný hudebník a skladatel. Jeho umělecká hudební kariéra se neomezovala jen na vokální hudbu (zejména klasické skladby neapolské), ale také pozdvihl hudbu divadelní, zejména žánr melodramatu (zde je považován za krále žánru). Za svou kariéru vydal přes čtyřicet alb a více než šedesát singlů.

Je to již jen malý krůček, aby se zpěvák stal také hercem a v případě Maria se tak stalo. První film přišel roku 1973 a snímek SGARRO ALLA CAMORRA, natočil Ettore Maria Fizzaroffi. Hned v této kriminálce dostal Mario hlavní roli Adriana Staiana. Maximální popularitu mu vynesla zejména spolupráce s režisérem Alfonso Bresciou. Jejich kriminálky z prostředí Neapole, se staly velice úspěšné a Mario Merola, byl na přelomu sedmdesátých a osmedátých let minulého století nesporným králem tohoto žánru. Spolupráce Merola-Brescia začíná kriminálkou L´ULTIMO GUAPPO v roce 1978. Ještě ve stejném roce je to NAPOLI SERENATA CALIBRO 9. V roce 1979 další úspěšný snímek NAPOLI LA CAMORRA SFIDA…LA CITTA RISPONDE. Stejný úspěch dosáhl i film z roku 1981 NAPOLI, PALERMO, NEW YORK, IL TRIANGOLO DELLA CAMORRA (TROJÚHELNÍK MAFIE). Roku 1982 přicházejí filmy TRADIMENTO a GIURAMENTO.

V polovině devatesátých let, se pak Mario objevil také v tvorbě televizní. Jako Don Tommaso Morraca hrál v jednom díle seriálu UN POSTO AL SOLE (1996). O rok dříve hrál v televizním dramatu CORSIA PREFERENZIALE. Roku 2003, pak propůjčil svůj hlas postavičce Vincenzona v animovaném snímku TOTÓ SAPORE E LA MAGICA STORIA DELLA PIZZA.

Díky výdělkům z prvních pěveckých vystoupení, si mohl dovolit, vzít si 5. dubna 1964 svou lásku Rosu Serrapigliu. Společně měli tři potomky. Roberto (dnes organizátor hudebních akcí), Loredana a Francesco. Malý Francesco byl pokřtěn velkým přítelem Maria, Franco Franchim, po němž má také jméno. Francesco se stal v dospělosti také zpěvákem a svého otce ke konci jeho kariéry doprovázel na mnoha akcích, včetně představení na festivalu v Neapoli v roce 2001, kde získal první cenu s písní L'urdemo emigrante. Mario Merola byl velký fanoušek festivalu Sanremo a byl jeho součástí každý rok.

V roce 1977 byl Mario Merola a další umělci z Itálie, včetně Luciana Pavarottiho, přijati v Bílém domě americkým prezidentem Geraldem Fordem a ministrem zahraničí Henry Kissingerem. Merola odzpíval během hodiny nejkrásnější neapolské písně. Ještě předtím, když jeli autobusem z New Yorku do Washingtonu, seděl Mario vedle Luciana Pavarottiho, a oba se dohodli, že po návratu do Itálie nahrají album neapolských písní. Vše ale skončilo, protože oba umělci, aniž by to věděli, měli pro vystoupení v Bílém domě připraveny i stejné písně. Pavarotti se tak ihned po vystoupení Meroly ocitl v potížích. Od té doby se tito dva umělci již nikdy nesetkali.

26. listopadu 2005 byl Mario jmenován rytířem Maltézkého řádu. Posmrtně obdržel na návrh předsedy vlády dne 2. června 2011, záslužný řád Italské republiky: „Cavaliere dell'Ordine al Merito della Repubblica Italiana“. 5. dubna 2004 Mario Merola slavil 40 let manželství, 45-letou kariéru a své 70. narozeniny. Slavnosti probíhaly v hotelu Grand Hotel La Sonrisa s velkým množstvím hostů z umělecké branže. Při této příležitosti byl oceněn regionem Kampánie, jako jeden z největších interpretů klasické neapolské hudby. Slavnosti pokračovaly 19. září téhož roku velkým koncertem v Neapoli, s přítomností asi 100 000 lidí. Koncert byl vysílán televizní stanicí Neapol Channel 21 a vysílán i rádiem Kiss Kiss.

Po opakovaných obtížích, byl Mario Merola byl hospitalizován na jednotce intenzivní péče v nemocnici v San Leonardo di Castellammare, blízko Neapole a 12. listopadu 2006 zemřel na zástavu srdce ve věku 72 let. Pohřeb se konal v kostele Santa Maria del Carmine Maggiore (stejně jako jeho svatba, či v roce 1967 tu měl pohřeb Totó). Pohřbu se účastnili současní politici, kolegové, a na náměstí před kostelem bylo asi 40 000 lidí. Nejméně polovina lidí se pak vydala v průvodu za pohřebním vozem na monumentální hřbitov v Neapoli, kde je Mario Merola pohřben.

Petr "Hennes" Hennebichler