Georges Flamant

Profesní životopis francouzského herce Georgese Flamanta nabízí několik zajímavých zvratů, a přestože se těsně před druhou světovou válkou prosadil i v několika hlavních rolí, jeho celkový přínos francouzské kinematografii je dnes zanedbatelný. Narodil se v Tunisku v době, kdy tato severoafrická země patřila do koloniální správy Francie. Nedokončil studia a začal pracovat v různých profesích, drobnými delikty se dostal i do konfliktu se zákonem. Koncem dvacátých let přišel do Paříže, kde se sblížil s prostředím kabaretů i pokoutních barů na Montmartru.

Když slavný režisér Jean Renoir hledal hlavního mužského představitele pro svůj film FENA (La chienne, 1931), vytipoval si Flamanta jako vhodný typ pro postavu nepoctivého pasáka. Film FENA se stal velkým uměleckým triumfem a dodnes patří do zlatého fondu francouzské kinematografie, k jeho uvedení se ale váže tragická epizoda. Když Flamant spolu s hlavní ženskou představitelkou Janie Marèse cestoval na slavnostní premiéru na Riviéře, nezvládl řízení auta a havaroval. Nadějná mladá herečka Janie Marèse byla na místě mrtvá, zatímco Flamant vyvázl téměř bez zranění. Slavnostní premiéra byla odložena o několik měsíců a Flamant byl vystaven nenávistným útokům médií, která jej označovala za vraha.

Negativní vnímání veřejnosti vedlo k tomu, že producenti se několik zdráhali Flamanta obsazovat do filmů, ke zlomu došlo až v polovině třicátých let, kdy se herec seznámil s již slavnou hvězdou Viviane Romance (1912-1991). Jejich soukromé partnerství bylo v roce 1937 korunováno sňatkem a Viviane Romance zajistila svému manželovi přísun nových filmových rolí a během pěti let spolu hráli v deseti filmech. Z jejich společné filmografie si zaslouží zmínku drama neprávem odsouzeného muže ZÁHADNÝ PAN VICTOR (L΄étrange Monsieur Victor, 1938), kde ale oba hráli jen menší role. Naopak ústřední pár spolu vytvořili v melodramatickém příběhu slavného Abela Gance SLEPÁ VENUŠE (Vénus aveugle, 1941) nebo v romantické komedii SVATÝ OHEŇ (Feu sacré, 1942). Z dobové produkce vyniká také zajímavá sonda do mezilidských vztahů v nestandardním prostředí VĚZENÍ ŽEN (Prisons de femmes, 1938).

Bouřlivé manželství Viviane Romance a Georgese Flamanta skončilo v roce 1942 rozvodem. Velké role nemilosrdně prokázaly, že Flamant není nijak dobrým hercem, pro další práci u filmu navíc postrádal patronát své slavné manželky, takže jeho herecká kariéra prakticky skončila. Filmoví tvůrci o něj přestali mít zájem, díky pokročilému věku navíc začal ztrácet úspěch u žen a jeho největším přítelem se stal alkohol. V roce 1948 dostal menší příležitost v jednom italském filmu, v padesátých letech pak odehrál menší role v několika francouzských filmech (DÍVČÍ VÁLKA – Méfiez-vous, fillettes!, 1957). Pro vedlejší roli jej překvapivě oslovil jeden z režisérů nové vlny, François Truffaut, a Flamant se objevil v jeho filmu NIKDO MĚ NEMÁ RÁD (Les 400 coups, 1959).

Z nepříliš uspokojivého soukromého života ještě jednou vytáhl Flamanta režisér J. P. Sassy, který mu poskytl menší roli v jedné epizodě ze seriálu VYŠETŘOVÁNÍ KOMISAŘE MAIGRETA (Les enquêtes du commissaire Maigret, 1977). Tím se definitivně Flamantova filmografie uzavřela na počtu 25 titulů a další léta žil znovu v soukromí. Georges Flamant zemřel zcela zapomenutý 20. července 1990 ve věku 86 let.

Pavel "argenson" Vlach