Annie Belle

Annie Belle, vlastním jménem Annie Brilland, se narodila 10. prosince 1956. Rodačka z Paříže je jednou z hereček, která si svou slávu a popularitu užila v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století zejména v italském filmu. Jednalo se hlavně o filmy „béčkové“ produkce a erotického zaměření. Annie pocházela z rodiny inženýrů, ale rohodla se studovat hereckou školu v Paříži.

Filmový debut měla v osmnácti letech ve filmu francouzského režiséra Jeana Rollina, se kterým se v kariéře setkala i později. Snímek BACCHANALES SEXUELLES (1974) již svým názvem vypovídá o svém zaměření. Alain Nauroy jí pak ve stejném roce obsadil ve filmu LE RALLYE DES JOYEUSES. Do roku 1975 vystupovala pod svým rodným jménem Brilland a to až do hororu o upírské historii LÉVRES DE SANG (1975), kde se v roli Jennifer objevila pod jménem Annie Briand.

V mnoha filmech se objevila po boku herce, který byl také v letech 1975-1978 jejím partnerem. Annie a Al Cliver (*16.7.1951) spolu hráli v roce 1976 ve filmech LAURE, LA FINE DELL´INNOCENZA a VELLUTO NERO. O rok později pak ve filmu UN GIORNO ALLA FINE DI OTTOBRE. I po rozchodu se ještě setkali ve filmech MOLTO DI PIÚ (1980) a L´ALCOVA (1985).

Roku 1977 natočil Francisco Lara Polop erotický snímek CLIMAX, kde si Annie v roli Any zahrála se španělskými herci. Lepší hereckou příležitostí byl roku 1977 film LA NOTTE DELL’ALTA MAREA, kde ji Alfredo Todisco pověřil rolí Diane, ambiciózní mladé modelky, která se zamiluje do ředitele reklamní agentury. Také komedie z počátku 20. století MOGLIAMANTE (1977) byla po filmařské stránce tím lepším snímkem. Aniie se zde potkala s Laurou Antonelli, Marcellem Mastroiannim, Gastone Moschinem a dalšími. Po tomto období přišla přibliženě dvouletá pauza, neboť erotické snímky italského filmu se dostávaly spíše k tvrdší erotice a Annie byla představitelkou spíše mírně erotických filmů.

V roce 1980 se objevuje v komedii LA COMPAGNA DI VIAGGIO, kde se setkává s dalšími představitelkami tohoto žánru jako Marisa Mell, Serena Grandi a Anna Maria Rizzoli. V roce 1981 hrála také v hororu tehdy neuvěřitelně plodného (až 14 filmů ročně) režiséra Joe D’Amata s názvem ROSSO SANGUE. Představila se v hlavní roli Emily, která se musí postavit krvežíznivému monstru. Annie Belle a Angela Luce se staly hlavními hrdinkami úspěšného filmu ZAMPOGNARO INNAMORATO (1983). Ve filmu AL BAR DELLO SPORT hrál Lino Banfi životního smolaře a Annie si zahrála Martine, i tento snímek byl komerčně úspěšný.

Koncem osmdesátých let a tedy i koncem kariéry začínala hrát Annie rovněž v televizní produkci. Jednalo se například o STORIA D’AMORE E D’AMICIZIA (1982), IL PASSO FALSO (1983), QUEI 36 GRANDINI (1984) či QUO VADIS? (1985). “Průšvihem” se stal film LA CROCE DALLE SETTE PIETRE (1988) od Marca Antonia Andolfiho, který se stal jedním z nejsměšnějších filmů v historii italské kinematografie, vše bylo více než amatérské. Se světem filmu a televize se rozloučila v roce 1989. Byly to dva filmy. Horor LUNA DI SANGUE, kde ztvárnila pod jménem Annie Bell roli Brigitte Garré a Fulciho ne moc úspěšný FUGA DALLA MORTE.

Tato herečka stejně jako jiné v této době, založila velkou část své kariéry na fyzické stránce svého těla. Byla jednou z hvězdiček žánru zdobeného jemnou erotikou a její umění se pohybovalo až na okraji filmu série A. Více než třicet rolí rozhodně není zanedbatelných a dodnes má Annie dost fanoušků, kteří jí uctívají, jak o tom svědčí některé blogy.

Po ukončení filmové kariéry získala Aniie vysokoškolské vzdělání v oboru psychologie a dnes pracuje ve Francii jako sociální pracovník pro lidi s diagnózou duševní nemoci.

Petr "Hennes" Hennebichler