Gustav von Wangenheim

Gustav von Wangenheim

Osobnostcsfd.cz

Herec, Režisér

Mohlo by vás zajímat
Filmografie

Herec

1931

Danton

Film - Drama, Historický


1929

Žena na měsíci

Film - Sci-Fi, Drama


1923

Varovné stíny

Film - Drama

Der steinerne Reiter

Film - Horor, Drama, Fantasy


1922

Upír Nosferatu

Film - Horor, Fantasy


1920

Dcerušky pana Zajíčka

Film - Komedie, Romantický

Romeo und Julia im Schnee

Film - Komedie


1917

Die Erzkokette

Film - Komedie


1916

Das Leid der Liebe

Film


Režisér

1956

Heimliche Ehen

Film

Lied über dem Tal

Film


1954

Gefährliche Fracht

Film - Drama


1950

Hőglerův příkaz

Film - Drama


1948

Und wieder 48

Film


1936

Борцы

Film - Drama


Archivní záběry

2014

Nosferatu vs. Father Pipecock & Sister Funk

Film - Dobrodružný, Komedie, Fantasy

Caligari - Wie der Horror ins Kino kam

Film - Dokumentární, Historický


2007

Cinemassacre's Monster Madness

Seriál - Dokumentární


2003

Der Fall Metropolis

Film - Dokumentární


1998

Dämonische Leinwand - Der deutsche Film der zwanziger Jahre

Film - Dokumentární


1932

Boo

Film - Dokumentární, Horor, Komedie, Krátkometrážní

Životopis

Narozen jako Ingo Clemens Gustav Adolf, svobodný pán z Wangenheimu, byl německý herec, dramatik, režisér a zakládající člen Nationalkomitee Freies Deutschland (Národní komise pro svobodné Německo), NKFD. Narodil se do rodiny herce Eduarda von Wintersteina a jeho židovské manželky - herečky Minny Mengers. Když byly Gustavovi čtyři roky, jeho matka zemřela a po druhém sňatku jeho otce jej vychovávala herečka Hedwiga Pauly.

Od roku 1912 navštěvoval hereckou školu Maxe Reinharda. Prošel divadly ve Vídni, Darmstadtu a Berlíně. V roce 1916 debutoval ve filmu DAS LEID DER LIEBE. K jeho nejznámějším rolím patří Thomas Hutter v klasice němého filmu NOSFERATU, EINE SYMPHONIE DES GRAUENS, z roku 1921. Gustav Adolf byl silně levicově smýšlející šlechtic s literárním nadáním. Jako reakci na bolševickou revoluci v Rusku napsal roku 1917 prvotinu „Der Mann Fjodor". Od roku 1922 byl členem Komunistické strany Německa. Od roku 1928 do 15. března 1933 byl ředitelem komunistického divadla Truppe 1931. Velmi úsměvně působí jeho snaha z roku 1924 o "předběhnutí doby". Pod jeho vedením byla nacvičená protiválečná divadelní hra. Po delším přemýšlení, kde sehnat důstojný prostor pro premiéru, požádal úřady o pranajmutí stadiónu v Berlíně-Lichtenbergu (dnešní kapacita je 10 000 diváků). Poté se rozhodl, že premiéra bude zdarma. Samozřejmě, že hra byla okamžitě zakázána. To vše před érou rockových koncertů, pořádaných na stadionech.

V té době točil filmy pro UFA a spolupracoval s režiséry jako např. Friedrichem Wilhelmem Murnau, Fritzem Langem, Ernstem Lubitschkem a dalšímy. 15. března 1933 provedla v ranních hodinách německá policie a SA velkou razii v berlínské, levicové čtvrti s názvem Umělecká kolonii, při které zatkla 14 osob, řada osob byla surově zmlácena a došlo i na hranice a pálení knih. Wangenheim pochopil, že končí legrace a emigroval z Německa. Paradoxně s ním utíkala i Steffie Spira, herečka a komunistka, která později, 4. listopadu 1989 pronese na protirežimní demonstraci na Alexanderplatzu tato slova: "Přeji si, aby moji pravnuci vyrůstali bez zdravení vlajky, občanské nauky, modrých košil (obdoba našeho pionýrského stejnokroje) a lampiónových průvodů."

V exilu režíroval a napsal scénář k protiválečnému filmu KAEMPFER. Hlavní mužskou postavu Fritze Lemkeho vytvořil Bruno Schmidtsdorf, který utekl před fašismem, ale neutekl před komunismem. 28. února 1938 byl v Butowu popraven sovětskou NKVD během akce "Velký úklid". Wangenheim v roce 1940 obdržel sovětské občanství a tak se z něj, opět paradoxně, v průběhu druhé světové války stal rudoarmějec. Pracoval v 7. politickém oddělení RA. V září 1945 se vrátil do Berlína a stal se intendantem Německého divadla. Roku 1948 se vrací filmem UND WIEDER 48 k filmování. Ve filmu si zahrála celá plejáda německých herců z obou stran politického spektra. Sešli se zde bývalí členové NSDAP s komunisty a vše došlo kupodivu tak daleko, že společně iniciovali žádost o propuštění herce Gustafa Gründgense ze sovětského lágru Jamlitz.

Po vzniku NDR se stal jejím občanem a věnoval se jednak politické práci, jednak pracoval pro DEFA jako režisér a scénárista. Jednalo se o období let 1948 až 1956, kdy režiséroval pět filmů, ke třem z nich napsal scénář. Gustav von Wangenheim byl ženatý ze svou kolegyní a spisovatelkou Inge von Wangenheimovou. Hrál ve 25 filmech a byl držitelem národní ceny NDR. Podle časopisu DER SPIEGEL č.33/1975 zemřel 5. srpna 1975 ve východním Berlíně a je pohřben na jeho Centrálním hřbitově.

ČSFD.cz

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.