Nyta Dover

Herečka a zpěvačka Nyta Dover prodělala více či méně úspěšnou kariéru v Evropě i ve Spojených státech, ale zatímco v zahraničních zdrojích je o ní poměrně dost informací, u nás je tato původem česká umělkyně naprosto neznámá. Narodila se jako Anita Chvalkovská ve Švýcarsku, jejím otcem byl československý diplomat František Chvalkovský (1885-1945), který byl tehdy velvyslancem v Německu, matka Blanche Roussel byla původem z Francie. Podle otcova aktuálního působení na diplomatických postech vyrůstala Anita postupně v Německu a Itálii, koncem třicátých let se rodina vrátila do Československa (František Chvalkovský byl v letech 1938-1939 československým ministrem zahraničí). Vyrůstání ve dvojjazyčném rodinném prostředí i pobyt v různých zemích vedl k tomu, že Anita Chvalkovská nakonec ovládala devět jazyků.

Po celou dobu druhé světové války byl František Chvalkovský vyslancem Protektorátu Čechy a Morava v Berlíně, jeho funkce však byla pouhou formalitou a v Německu byl víceméně zadržován proti své vůli. Dcera Anita v té době studovala ve Švýcarsku, každých třicet dní se ale musela hlásit v Berlíně, pobývala také ve francouzském Lausanne u rodiny své matky. Život pod dohledem přerušila v roce 1944, kdy se rozhodla nevrátit do Berlína, byla ale zadržena německými úřady. Konec války prožila Anita Chvalkovská v sérii útěků, napřed prchala před Němci, poté před sovětskými vojáky, otec František Chvalkovský mezitím v únoru 1945 zahynul při náletu na Berlín. Po skončení války byla Anita Chvalkovská odvlečena do gulagu v Oděse, kde byla zadržována dva roky.

Koncem čtyřicátých let se Anita Chvalkovská vrátila do Evropy a pod uměleckým jménem Nyta Dover zahájila úspěšnou hereckou dráhu v Itálii, kde pobývala již několik let před válkou. Hned první role v komedii ZATRACENÁ VÁLKA (Accidenti alla guerra, 1948) pro ni znamenala úspěšný vstup do světa filmu, na přelomu 40. a 50. let již točila několik filmů ročně a většinou poměrně velké role, připomeňme několik zdařilých počinů zasazených do doby z konce války jako KLÁŠTER SVATÉ KLÁRY (Monastero di Santa Chiara, 1949) nebo ŽENY BEZE JMÉNA (Donne senza nome, 1950). Se svým temperamentem ale více uplatnění nacházela v komediálním žánru (PSÍ ŽIVOT – La vita di cani, 1950; BYL TO ON, ANO, ANO – Era lui… si! Si!, 1951), z tohoto typu filmů vyniká spolupráce s Robertem Rossellinim a slavným komikem Toto (KDE JE SVOBODA? - Dov′e la liberta?, 1954). Zmínku si zaslouží i snímek ŽÍZEŇ PO ŽIVOTĚ (Febbre di vivere, 1953), kde hrála s Marcellem Mastroiannim. Kromě filmu působila také v divadle a zvláště úspěšná byla na menších scénách kabaretního typu.

Koncem padesátých let přesídlila Nyta Dover do Spojených států, kde znovu dokázala prodat své umění, půvaby i schopnost hovořit devíti jazyky. K filmu se sice již nedostala, ale jako zpěvačka vystupovala s nejslavnějšími umělci typu Louise Armstronga nebo Franka Sinatry. Právě tehdy začala užívat uměleckou přezdívku La Contessa, což v konečném důsledku vedlo k tomu, že některé zahraniční prameny spojují titul hraběnky i s jejím vlastním jménem. Je pravděpodobné, že šlechtickou identitu si Nyta Dover budovala sama, protože modrá krev měla v Americe vždy otevřené dveře, mohlo to ale vzniknout i nízkým americkým povědomím o evropských reáliích a mírně pomýlené teorii, že v Evropě je každý ministr zahraničí šlechtic. Což ovšem nebyl případ Františka Chvalkovského ani jeho dcery. Kromě řady televizních vystoupení v Americe měla také angažmá jako kabaretní umělkyně v Argentině, kde nakonec svou kariéru zakončila.

Nyta Dover byla několikrát provdaná, jejím posledním manželem byl od roku 1997 zpěvák David Scism. Nyta Dover zemřela v americkém Fort Lauderdale 13. dubna 1998 ve věku 70 let následkem rakoviny. Během své deset let trvající kariéry v italské kinematografii natočila bezmála čtyřicet filmů.

Pavel "argenson" Vlach