Ladislav Simon

Ladislav Simon se narodil 3. dubna 1929 v Klánovicích. Roku 1948 vystudoval pražské gymnázium, ale už jako student soukromě skladbu u Aloise Háby (1943 – 1946), hru na flétnu (1943 – 1949) a roku 1950 absolvoval klavír u Kláry Jiránkové na Státní konzervatoři v Praze a roku 1954 klavír u Františka Raucha na HAMU. Ještě studoval hudební vědu a fonetiku na Karlově univerzitě (1950 – 1954).

Poté byl hudebním redaktorem Československého rozhlasu (1953 – 1957), zvukovým režisérem, hudebním dramaturgem a skladatelem Československé televize (1954 – 1958), skladatelem, dirigentem i hudebním dramaturgem Divadla na Vinohradech (1959 – 1970). Manželkou byla TV režisérka Svatava Simonová.

Následně se stal až do penze členem Národního divadla v Praze jako dirigent a hudební dramaturg činohry (1. 8. 1970 – 31. 8. 1974), dramaturg opery (1. 9. 1974 – 31. 8. 1977) a dramaturg, dirigent a skladatel baletu (1. 9. 1977 – 1991). V ND roku 1970 založil nový komorní (jazzový) orchestr činohry. Dále byl ředitelem (a zakladatelem Pražské komorní filharmonie) Uměleckého studia Ministerstva obrany (1993 – 1994) a pražské Divadelní a literární agentury DILIA (1996 – 2002).

Kromě toho jako umělecký vedoucí vedl Ladislav Simon od 1964 soubor pro novou moderní hudbu Sonatori di Praha (se souborem koncertoval i po Evropě), jako klavírista pořádal koncerty a byl doprovázeč instrumentalistů.

Po celou svojí kariéru se věnoval také pedagogické práci jako lektor klavíru a hudební nauky na DAMU (1951 – 1953), profesor hudební teorie na ostravské Státní konzervatoři (1966 – 1968) a jako profesor klavíru, skladby a hudební teorie na Státní konzervatoři v Praze (1982 – 1990). V Ostravě zastával také funkci tajemníka Svazu skladatelů (1966 – 1968).

Ve své skladatelské práci byl Ladislav Simon ovlivněn především jazzovou hudbou. V ND dirigoval („Othello“ ad.), skládal hudbu, upravoval libreta („Ariadna“), překládal je („A jitra jsou zde tichá…“, „Hráč“) a sám byl i autorem baletů a oper („Jennifer“, „Návraty ke krásám“, „Kde začíná právo člověka“, „Antanté“, „Muž, který prodává rány holí“ či „Dáma s kaméliemi“).

Ve své samostatné skladatelské práci Ladislav Simon skládal díla komorní („Nokturna“ nebo „Missa non sacra“), orchestrální („Concerto“), vokální („Srovnání raka“, „Artikule proti vojně“, „Requiem za zemřelé“, „Křest svatého Vladimíra“), pro jazzové orchestry („Šachová dáma“, „Blues nešťastně narozených dětí“, „Tisíc sluncí“), koncerty („Tapisérie s modrým závojem“), hudbu rozhlasovou („Marjánka“) a především scénickou („Lesní panna“, „Jan Hus“, „Zkrocení zlé ženy“, „Julius Caesar“, „Rozrušená země“, „Vojna a mír“, „Krvavý soud“, „Naši furianti“, „Tomáš Becket“, „Hadrián z Římsů“, „Hippodamie“ atd.) pro četné pražské a oblastní scény (České Budějovice, Plzeň, Liberec, Most, Brno, Ostrava, Opava, Český Těšín).

Pro českou kinematografii komponoval Ladislav Simon pouze v 60. letech. Poprvé zkomponoval hudbu elektronickou v Lipského Sci – Fi komedii MUŽ Z PRVNÍHO STOLETÍ (1961) a pro krátký film Miroslava Ondráčka STŘEVÍČKY (1961). O rok později zkomponoval hudbu pro filmy opět Miroslava Ondráčka POSLEDNÍ ETAPA (1962) a Antonína Moskalyka – středometrážní ORANŽOVÝ MĚSÍC (1962).

Ještě o další dva roky později stvořil hudbu pro Evu Sadkovou a komedii DVANÁCT (1964). Zcela naposledy na konci první poloviny 60. let napsal hudbu pro film Pavla Kohouta SVATBA S PODMÍNKOU (1965). Ve druhé polovině let 60. ještě připravil hudební doprovod pro krátké a dokumentární snímky JAK SE SLON BÁL OČKOVÁNÍ (1966), NOSIČI KOSTER (1969), VARIACE NA SVĚTLO JOSEFA ŠÍMY (1969) atp.

Výraznou skladatelskou práci zanechal i pro televizi, kde byl autorem hudby k televizním inscenacím a filmům i seriálům (MAŠKARÁDA, KŘIŠŤÁLOVÁ NOC, PRINC A CHUĎAS, DUCH ČASU aj.), znělkám (mj. především VEČERNÍČEK), k divadelním večerům apod. Jako sólový koncertní klavírista (od 1960) preferoval dílo Bedřicha Smetany a pracoval i jako externí sólista Filmového symfonického orchestru (FISYO).

Patřil mezi průkopníky nové elektronické hudby v Československu. Získal Cenu Mezinárodního jazzového festivalu (MJF) Praha (1972), jako jeden z posledních Zasloužilé umělce (1989), Cenu Senior Prix (2001) a Cenu OSA (2009) za celoživotní přínos české hudbě.

Jeho ženou byla režisérka Svatava Simonová a synem byl hudebník a klavírista Jan Simon (*1966). Český hudební skladatel, dirigent, dramaturg, režisér, pedagog a klavírista Ladislav Simon zemřel po těžké dlouhé nemoci 19. května 2011 v Čerčanech u Prahy ve věku dvaaosmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour