Alessandro Haber

Alessandro Haber se narodil 19. ledna 1947 v Itálii v Bologni. Matka byla Italka a otec byl národnosti rumunské. Jeho původ je židovský a devět let svého dětství strávil v Izraeli. Do Itálie se vrátil a začal koketovat s filmem.

Alessandro se objevuje jak v dramatických, tak v komediálních rolích. Debutuje v roce 1967 jako „Rospo“ ve filmu LA CINA E VICINA, snímek se socialistickým podtextem o dvojici milenců dělnické třídy, kteří se chtějí „vetřít“ do bohaté šlechty. Roku 1976 dostává roli Belluoma v dramatu o životě vojáků VÍTĚZNÝ POCHOD (MARCIA TRIONFALE). Často hrál v klasických italských komediích zejména osmdesátých let jako třeba MALÉRY PANA ÚČETNÍHO 2 (jako doktor Zamprini Loredan) - 1983, MILIÓNOVÁ POJISTKA (jako Hahmed Poggi) - 1985, nebo v roce 1982 MOJI PŘÁTELÉ 2 (role Vedova). Během kariéry spolupracoval s mnoha režiséry jako Neri Parenti, Leonardo Pieraccioni či Mario Monicelli.

Alessandro hrál v mnoha televizních seriálech jako IL GIOVANE GARIBALDI (1974), SOGNI E BISOGNI (1985), PIAZZA NAVONA (1987), I CESARONI (2006), TIGRI DI CARTA (2008) a v dalších.

Na svém kontě má Alessandro zatím asi 150 rolí a několik významných ocenění. Stříbrnou stuhu (cenu italského národního svazu filmových novinářů) získal zatím čtyřikrát (1990, 1994, 1995 a 2007), roku 2004 měl ještě jednu nominaci. Cenu David di Donatello Awards získal v roce 1994 a v letech 1990 a 1996 na ní byl ještě nominován. Nejúspěšnější rolí je zatím tedy jeho sluha Socrates v historickém snímku PER AMORE, SOLO PER AMORE (1993). Tato role mu přinesla v roce 1994 obě ceny.

I jako herec divadelní dosáhl Alessandro velkých úspěchů, zejména je to ORGIA od Piera Paola Pasoliniho. Další úspěch sklízí jako Moliérův LAKOMEC. Roku 2006 obdržel jako divadelní herec cenu „Premio Gassman“ pro nejlepšího herce. Bylo to za jeho zobrazení Strýčka Váni ve stejnojmenné hře od Antona Pavloviče Čechova.

Rovněž v hudebním světě není Alessandro žádný nováček. Má na svém kontě již tři vydaná CD a to „Haberrante“, „Qualcosa da dichiarare“ a „Il sogno di un uomo“. Jeho největším hitem byl ale singl "La valigia dell'attore", který pro něj napsal Francesco De Gregori.

V roce 2010 se Alessandro podílel na dokumentárním filmu PUPI AVATI, VČERA, DNES, ZÍTRA v režii Claudia Costy. Snímek inspirovaný autobiografií režiséra Pupi Avatiho, spolurodáka Alessandra z Bologni.

Dne 30. června 2011 byl Alessandro propuštěn z divadelní společnosti Arena del Sole v Bologni, za událost, která se stala během zkoušek na Othella. Herec dal neočekávaný polibek herečce Lucia Lavia (Desdemona), poté následovalo vzájemné fackování se na jevišti. Haber je mladou herečkou (jedná se o devatenáctiletou dceru Monicy Guerritore) žalován a v roli Othella nahrazen Franco Branciarolim. Alessandro se brání tím, že herečka reagovala zcela neodůvodněně a nepřiměřeně, snad kvůli jejímu mládí a nezkušenosti. Alessandro dále upozorňuje: "Myslím, že to co se stalo, je předmětem manipulace, určené k propagaci společnosti a mladé herečky. Po životě zasvěceném divadlu a po 40-leté kariéře v showbyznysu, divadle, kině, televizi a hudbě a po všech těch oceněních kritiků a publika, jsem teď velmi překvapen, jak se „Cooperativa Nuova Scena“ s nimiž jsem pracoval na vysoké úrovni více než dvacet let, dokázala uklonit požadavkům mocného rodu Lavia- Guerritore ". Alessandro hodlá přes právníka bránit svou profesionalitu a svou důstojnost jako člověka a umělce na všech příslušných mezinárodních fórech.

Alessandro je milovníkem jídla, o čemž svědčí i jeho názory : „Stravování je pro mě smyslný akt, je jako milování. Líbí se mi jíst rukama, nebo také ochutnat jídla ostatních strávníků“. (Alessandro Haber) „Baví mě zkoušet stále nové chutě a příchutě, jako je sushi, indická a čínská kuchyně“. (Alessandro Haber)

Petr "Hennes" Hennebichler