George Rigaud

George Rigaud zazářil nejprve v meziválečném období jako hvězda francouzského filmu, po intermezzu v Argentině se pak do Evropy vrátil a natočil další desítky filmů v různých zemích západní Evropy. S jeho původem je to složitější, narodil se sice v argentinském hlavním městě Buenos Aires, otec byl ale Ital, matka pocházela ze Španělska. Hercovo vlastní jméno znělo Pedro Rigato Delissetche, a i když se ve většině zdrojů uvádí argentinská národnost, úplně přesné to není. Ve Francii přijal umělecké jméno George Rigaud, po rozšíření své kariéry i do dalších zemí pak užíval další pseudonym Jorge Rigaud. Do Francie přicestoval s rodiči již jako dítě a později v touze proslavit se ve filmu absolvoval několik konkurzů a kamerových zkoušek.

Podařilo se a hned s prvním filmem se jeho jméno dostalo na přední místo plakátů v rámci první zvukové adaptace populární literární předlohy FANTOMAS (Fantômas, 1931). Hrál tady novináře Fandora a již tento jeho debut mu přinesl pozornost diváků. Po celá třicátá léta pak točil ve Francii několik filmů ročně, často v hlavních rolích. S německým režisérem Maxem Ophülsem natočil francouzskou verzi jeho úspěšného filmu MILKOVÁNÍ (Une histoire d′amour, 1933) s Magdou Schneider v hlavní ženské roli, znovu pak s Ophülsem drama BOŽSKÁ (Divine, 1935). Nebyla to jediná spolupráce s německými tvůrci, s evropskou hvězdou Käthe von Nagy vytvořil pár v melodramatu POSLEDNÍ DOHODA (Accord final, 1938).

V počátcích Rigaudovy filmografie se vyjímá slavný Clairův slavný film PAŘÍŽ MILUJE A JÁSÁ (Quatorze juillet, 1932), do svých poměrně hodnotných titulů jej pak několikrát přizval režisér ruského původu Viktor Turžanskij (V MALÉ GARNISONĚ - L′ordonnance, 1933; STRACH – La peur, 1936; NOSTALGIE, 1937). Z početnější spolupráce s významným charakterním hercem Harry Baurem stojí za připomenutí válečný film NITCHEVO (1936) režiséra Jacquese de Baroncelli. Tématicky blízký byl Rigaudovi muzikál TŘI ARGENTINCI NA MONTMARTRU (Trois Argentins à Montmartre, 1940), jeden film natočil také v Itálii.

Nejistá doba druhé světové války přiměla George Rigauda k odchodu do rodné Argentiny, kde se znovu prosadil ve filmu, s tamní hvězdou Libertad Lamarque vytořil například ústřední dvojici v komedii ZATMĚNÍ SLUNCE (Eclipse de sol, 1943) režiséra Luise Saslavského. V letech 1945-1948 působil Rigaud v Hollywoodu, kde natočil tři filmy, připomeňme alespoň kriminálku CHODÍM SÁM (I Walk Alone, 1948) s Burtem Lancasterem v hlavní roli. V americko-argentinské koprodukci natočil s francouzským režisérem Pierrem Chenalem film NATIVE SON (1951), v padesátých letech znovu působil v Argentině, jeho popularita ale začala klesat a nedala se srovnat s někdejší slávou ve Francii.

Snad i to byl důvod, proč se George Rigaud v roce 1959 odhodlal znovu k odchodu do Evropy, díky dlouholetému pobytu v Argentině a lepšímu osvojení španělštiny se tentokrát usadil v Madridu. Jeho kariéra ale znovu nabrala mezinárodní rozměr a byť už pouze ve vedlejších rolích, v šedesátých letech se objevil v řadě celoevropsky úspěšných filmů dobrodružného žánru, od pirátských příběhů přes westerny až po špionážní filmy nebo horory. Hrál například s Gérardem Barrayem ve filmech SCARAMOUCHE (1963), později pak ve dvojici navazujících filmů PIRÁT SEDMI MOŘÍ (Surcouf, l′eroe dei sette mari, 1966) a POD VLAJKOU TYGRA (Il grande colpo du Surcourf, 1966). Jeho účast na dobrodružném žánru zastupuje také slavný ČERNÝ TULIPÁN (La tulipe noire, 1964) s Alainem Delonem v hlavní roli.

Spolupracoval také s významnými režiséry na jejich dočasných inklinacích ke špionážnímu žánru jako byl Claude Chabrol (TYGR SE PARFÉMUJE DYNAMITEM – Le tigre se parfume a la dynamite, 1965) nebo Jacques Deray (MUŽ Z MARAKEŠE - L′homme de Marrakéch, 1966). Jinak ale v Rigaudově filmografii té doby začaly převažovat průměrné westerny ze španělské produkce, jimž se věnoval i v sedmdesátých letech, z filmů známých i u nás můžeme připomenout film VŮNĚ CIBULE (Cipolla Colt, 1976). Mezitím se objevil také jako francouzský velvyslanec v britském životopisném příběhu posledního carského páru MIKULÁŠ A ALEXANDRA (Nicholas and Alexandra, 1971), ve vedlejší roli senátora jsme jej i u nás mohli vidět v kriminální komedii TAKÉ ANDĚLÉ JEDÍ FAZOLE (Anche gli angeli mangiano fagioli, 1971). Nevyhnul se ani dobové oblibě v hororovém žánru (EXPRES HRŮZY – Horror Express, 1973). Svou bohatou mezinárodní kariéru završil španělským filmem ASALTO AL CASINO (1981), mezitím v 70. letech začal hrát i v televizních seriálech.

George Rigaud zemřel 17. ledna 1984 ve věku 78 let poblíž svého bydliště na madridském předměstí Leganés na následky nehody, kdy jej srazil motocykl. Zůstal po něm obdivuhodný počet téměř 200 odehraných filmových rolí.

Pavel "argenson" Vlach