Tito Gobbi

Tito Gobbi

Osobnostcsfd.cz

Herec

24. října, 1913, Bassano del Grapa, Itálie

5. března, 1984, Řím, Lazio, Itálie

Filmografie

Herec

1958

Velká noc Opery

Film - Dokumentární, Hudební


1955

Cavalleria rusticana

Film - Drama

Figaro, il barbiere di Siviglia

Film - Hudební


1954

Pagliacci

Film - Hudební, Drama

Rigoletto e la sua tragedia

Film - Muzikál, Romantický

Casa Ricordi

Film - Muzikál


1953

Giuseppe Verdi

Film - Hudební, Drama, Romantický


1952

Eldfågeln

Film - Hudební, Muzikál


1950

Soho Conspiracy

Film - Muzikál


1949

La forza del destino

Film - Muzikál, Drama

Follie per l'opera

Film - Komedie, Muzikál


1948

Pagliacci

Film - Hudební


1947

La signora dalle camelie

Film - Muzikál, Drama


1946

Lucia di Lammermoor

Film

Lazebník sevillský

Film - Hudební, Komedie

Rigoletto

Film - Muzikál, Romantický

L'elisir d'amore

Film - Drama


1945

07... Tassì

Film

O sole mio

Film - Drama


1942

Vertigine

Film - Drama


1939

Musica proibita

Film - Drama, Romantický

Premiéra Butterfly

Film - Muzikál, Drama, Romantický


1937

Černá kavalérie

Film - Dobrodružný, Válečný

Životopis

Tito Gobbi byl významným italským operním pěvcem, jako řada jiných osobností tohoto oboru se ale mnohokrát dostal i před filmovou kameru. Narodil se ve městě Bassano del Grappa nedaleko Benátek a původně studoval práva, od dětství se ale zároveň věnoval zpěvu a talent v něm objevil rodinný přítel Agostino Zanchetta, který jej v roce 1932 poslal do Říma. Tady mu odbornou průpravu poskytl tehdy slavný tenorista Giulio Crimi. Jako baryton absolvoval Tito Gobbi svůj profesionální debut postavou hraběte Rodolfa v Belliniho opeře La sonnambula v roce 1935.

Následovalo vítězství v mezinárodní pěvecké soutěži ve Vídni i první filmová role (zpěváka) v historickém dramatu CONDOTTIERI (1937). V témže roce se také oženil, jeho manželkou se stala klavíristka Matilde de Rensis, dcera známého hudebního vědce a kritika Raffaella de Rensis. Tito Gobbi s úspěchem zpíval v Římě a Neapoli, v roce 1942 se v Donizettiho opeře Nápoj lásky objevil poprvé také ve slavné milánské La Scale. Bohatství hudebního odkazu mistrů italské klasické hudby umožnilo Gobbimu, aby si dlouhá léta vystačil výhradně s italským repertoárem a na různých jevištích odzpíval hlavní role v desítkách oper nejslavnějších italských skladatelů (Verdi, Puccini, Rossini, Monteverdi atd.).

Teprve později a zvláště díky účinkování v zahraničí rozšířil svou působnost i na dílo četných německých, ruských nebo francouzských skladatelů (Mozart, Gluck, Čajkovskij, Musorgskij, Bizet, Offenbach), v padesátých letech zazářil také v díle Richarda Wagnera. Ke Gobbiho účinkování v londýnské Královské opeře v roce 1955 se pojí často zmiňovaná historka o konfliktu se slavným českým dirigentem Rafaelem Kubelíkem s banální příčinou Gobbiho pozdního příchodu na zkoušku. Koncertoval také ve Spojených státech i Austrálii. Opery, později i samostatné árie a písně nahrával také na gramofonové desky a řada těchto nahrávek je dnes dostupná na moderních zvukových nosičích.

Vedle aktivit spojených výhradně se zpěvem se Tito Gobbi příležitostně objevoval znovu i ve filmu, často v příbězích s výraznou hudební složkou (PREMIÉRA BUTTERFLY – Il sogno di Butterfly, 1939) nebo životopisech hudebních skladatelů (GIUSEPPE VERDI, 1953). Jen výjimečně byl výhradně hercem, například ve francouzském historickém filmu KRÁSNÉ DNY KRÁLE MURATA (Les beaux jours du roi Murat, 1948), v mezinárodním měřítku jej zviditelnil také britský film THE GLASS MOUNTAIN (1949), kde hrál sebe samotného.

Významnou položku ve filmografii Tito Gobbiho tvoří zfilmované opery, tomuto žánru se po druhé světové válce věnovali režiséři Mario Costa (LAZEBNÍK SEVILLSKÝ – Il barbiere di Siviglia, 1947; NÁPOJ LÁSKY - L′elisir d′amore, 1948) nebo Carmine Gallone (RIGOLETTO, 1949; SÍLA OSUDU – La forza del destino, 1952). Za Anthonyho Quinna zpíval ve filmové verzi opery SEDLÁK KAVALÍR (Cavalleria rusticana, 1955), opět v režii Carmina Gallone. V padesátých letech pak své angažmá před filmovou kamerou ukončil, vystupoval ale nadále v televizi, neustával ani v natáčení oper na desky. Často spolupracoval se slavnou sopranistkou Marií Callas, jejich společným triumfem byla například Pucciniho opera Tosca prezentovaná v Královské opeře v Londýně v roce 1964.

Koncem sedmdesátých let odešel Tito Gobbi do soukromí a věnoval se svým zájmům, vydal také svou autobiografii Můj život (La mia vita, 1979). Zemřel v Římě 5. března 1984 ve věku 70 let. Jeho dcera Cecilia stojí dnes v čele Hudební společnosti Tita Gobbiho a různými formami zachovává otcův umělecký odkaz.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.