Otello Toso

Italský herec Otello Toso je u nás sice prakticky neznámý, pro dějiny naší kinematografie má ale jistý význam v tom smyslu, že ze zahraničních herců byl nejčastějším filmovým partnerem Lídy Baarové v době jejího pobytu v Itálii. Toso pocházel z Padovy, po první světové válce ale jeho rodina přesídlila do Říma. Mladého Otella přivedla touha po herectví na slavnou školu Centro Sperimentalo di Cinematografia, kam se nechal po jejím otevření v roce 1935 zapsat do úplně prvního ročníku. Již předím ale získal první zkušenosti s kamerou, když se v bezejmenné roli vojáka objevil ve slavném Blasettiho historickém filmu 1860 (1934). Ve škole se také setkal s Pierinou Paci, která se pak stala jeho manželkou.

Po dokončení hereckých studií hrál v závěru třicátých let v několika dalších filmech, ovšem zatím jen ve formátu vedlejších rolí. Pak ale začala válka, skončil přísun amerických filmů a někdo od produkce si povšimnul Tosovy fyzické podoby s Clarkem Gablem. Otello Toso tak na stříbrném plátně nahradil tento chybějící idol a během války nabrala jeho kariéra na obrátkách. Točil několik filmů ročně a jeho doménou se stali neodolatelní svůdci a prostopášní milenci, většinou s negativními charakterovými vlastnostmi. Tento prototyp postav nejlépe dokumentují filmy jako SMĚJ SE PAŇÁCO (Ridi pagliaccio, 1941) nebo DVA SIROTCI (I due orfanelle, 1942), některé filmy z té doby byly uvedeny i v českých protektorátních kinech, jako například MILENCI MEZI DVĚMA VÁLKAMI (Inviati speciali, 1943), kde vytvořil ústřední pár s německou hvězdou Dorotheou Wieck.

S již zmíněnou Lídou Baarovou hrál poprvé ve filmu JEJÍ CESTA (I sua strada, 1943). Do záporných rolí byl Otello Toso obsazován i v poválečném období, z jeho tehdejší filmografie připomeňme drama NEVINNÍ MUSEJÍ PLATIT (Gli innocenti pagano, 1951), v němž jeho partnerkou byla opět herečka Lída Baarová, v témže roce spolu hráli ve filmu POMSTA BLÁZNIVÉ ŽENY (La vendetta di una pazza, 1951). Za nejlepší výkon Tosovy filmové kariéry je považována role manžela hlavní hrdinky v psychologickém příběhu SMRT CYKLISTY (Muerte de un ciclista, 1955) významného španělského režiséra Juana Antonia Bardema (film byl oceněn na festivalu v Cannes).

V padesátých letech se Otello Toso více věnoval divadlu, kde podával zajímavé výkony, znovu ale točil i filmy a svou filmografii rozšířil o několik dobrodružných příběhů zasazených do historických kulis (RYTÍŘ ČERNÉHO MEČE – Il cavaliere dalla spada nera, 1956), své aktivity přesunul také do dabingu a televize. Poslední filmovou roli odehrál ve fantastické vizi PLANETY KOLEM NÁS (I pianeti contro di noi, 1962).

Otello Toso zahynul při autonehodě nedaleko rodné Padovy cestou z televizního natáčení 15. března 1966 ve věku 52 let.

Pavel "argenson" Vlach