André Roanne

Herec André Roanne jen zřídka hrál hlavní role, celkovým počtem natočených devadesáti filmů nicméně patří k významným osobnostem několika desetiletí francouzské kinematografie. Pocházel z Paříže a před kamerou debutoval již v osmnácti letech, kdy hrál v několika krátkých filmech režiséra Gastona Ravela. Až počátkem dvacátých let se dostal k umělecky hodnotnějším hereckým úkolům díky spolupráci s režisérem Jacquesem Feyderem (ATLANTIDA - L′Atlantide, 1921) nebo Henry Rousselem (CÍSAŘSKÉ FIALKY – Violettes impériales, 1923).

Kromě spolupráce s francouzskými režiséry přišly nabídky i ze zahraničí, které využily pověsti, jíž se Roanne těšil ve dvacátých letech jako jeden z předních milovníků francouzského filmu. Roanne tak točil i v Německu, Itálii nebo Rakousku, bez problémů proplul i do zvukového filmu. Z počátku třicátých let připomeňme dvojí spolupráci s českým režisérem Karlem Lamačem, který s ním v Německu natočil komedie KAVIÁROVÁ PRINCEZNA (Anny je t′aime, 1930) a BABY (1933), v nichž byla Roannovou partnerkou Anny Ondráková. Po celá třicátá léta točil Roanne několik filmů ročně, vesměs šlo o nenáročné veselohry a melodramata, navíc postupně klesal význam jeho rolí. Zmínku si zaslouží filmy natočené s populárním komikem Fernandelem (KOHOUT PLUKU – Le coq du régiment, 1934; LAVARÈDOVÝCH PĚT CENTŮ – Les cinq sous de Lavarède, 1939).

Jen výjimečně se Roanne objevil v titulech vyšších uměleckých kvalit, opět například ve spolupráci s Jacquesem Feyderem (TOULAVÝ NÁROD – Les gens du voyage, 1938), na dlouhou dobu naposledy se před kamerou objevil jako britský ministr Balfour v historickém filmu SRDEČNÁ DOHODA (Entente cordiale, 1939), souběžně si v této době vyzkoušel i jiné profese a na několika filmech se podílel jako asistent režie. Za války odmítl Roanne hrát ve filmech natáčených pod německým dohledem, takže k herectví se vrátil až po šesti letech, jeho poválečnou filmografii zahajuje opětovná spolupráce s Jacquesem Feyderem (MAKADAM – Macadam, 1945).

Častěji začal Roanne znovu točit až v padesátých letech, několikrát jej ke spolupráci přizval režisér Raoul André, opět hrál také s Fernandelem (NÁMĚSÍČNÍK BONIFÁC – Boniface somnambule, 1951). Jeho poslední kreací na stříbrném plátně byla postava policejního komisaře v dramatu s kriminální zápletkou SMRTÍCÍ ÚDER (Une manche et la belle, 1957), mezitím se připomněl i menšími úlohami ve velkolepých historických filmech Sachi Guitryho (NAPOLEON, 1955; KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA – Si Paris nous était conté, 1956).

Po natočení svého posledního filmu se André Roanne stáhnul do ústraní a zbytek života strávil v jižní Francii. Zemřel v nemocnici v Cannes, kde byl krátce hospitalizován, v září 1959 nedlouho před svými 63. narozeninami. Jeho manželkou byla herečka Geneviève Callix (1909-2001), která s ním hrála v několika filmech.

Pavel "argenson" Vlach