Jacques Fabbri

Francouzský herec Jacques Fabbri se celý život věnoval hlavně divadlu, proslavila jej jedna titulní role v televizním seriálu, hrál ale také vedlejší postavy ve více než čtyřiceti filmech. Narodil se v Paříži do rodiny italského původu a uměleckých zájmů, jeho vlastní jméno bylo Fabricotti, později je zkrátil do pseudonymu Fabbri, respektive Fabri. Původně studoval práva, ale po druhé světové válce se rozhodl pro herectví a kromě tvrdé školy v kabaretech a nočních podnicích studoval u slavných divadelních osobností jako byla Tania Balachova, Michel Vitold nebo Henri Rollan.

Profesionální hereckou kariéru začal v Théâtre des Vieux-Colombier, koncem čtyřicátých let se začal objevovat i ve filmu, debutoval menší rolí v příběhu mladých lidí z Paříže ČERVENCOVÁ SCHŮZKA (Rendez-vous de juillet, 1949). V padesátých letech pak hrál vedlejší úlohy ve více než dvaceti filmech, většinou to byli důstojníci nebo policisté. Kromě průměrných komedií se objevil i v ambicióznějších projektech jako byl mezinárodně oceněný dramatický příběh BEZ SUTANY (Le défroqué, 1954) nebo slavné VELKÉ MANÉVRY (Les grandes manoeuvres, 1955).

Počátkem padesátých let vystupoval na scéně Théâtre de la Huchette, v roce 1953 pak založil vlastní divadelní společnost, s níž vystupoval postupně v několika pařížských divadlech. V divadle nejen hrál, ale věnoval se i režii, značný úspěch zaznamenala historická komedie Husaři, která se pak dočkala i stejnojmenné filmové verze (HUSAŘI – Les hussards, 1955), v níž ovšem Fabbri nehrál. Ke zviditelnění mu ale pomohly menší role v dobově populárních veselohrách jako PĚŠKY, NA KONI A VOZEM (À pied, à cheval et en voiture, 1957) a PĚŠKY, NA KONI A NA RAKETĚ (À pied, à cheval et en Spoutnik, 1958), všestranné herectví ale prokázal i v dramatičtější poloze, otce hlavní hrdinky hrál například v Decoinově filmu PAŘÍŽSKÁ DLAŽBA (Le pavé de Paris, 1960). Jedinkrát se pustil i do filmové režie (NOHY V SÁDŘE – Les pieds dans le plâtre, 1965), ovšem bez velkého úspěchu.

Mezitím se Jacques Fabbri také oženil a se svou hereckou kolegyní Claude Collas měl dvě dcery. Zatímco v 60. letech hrál méně ve filmu, řadu příležitostí dostal v televizi, kde hrál v seriálech a adaptacích divadelních her. Byla to nakonec televize, která jej nejvíce proslavila, když hrál hlavní roli Napoleonova tajného agenta v populárním historickém seriálu SCHULMEISTER, CÍSAŘSKÝ ŠPIÓN (Schulmeister, espion de l´empereur, 1971). S filmem spolupracoval již jen výjimečně, připomeňme ale například roli policejního komisaře v kriminálce PODEZŘELÍ (Les suspects, 1974), jako řidič se objevil v komedii JSEM NESMĚLÝ, ALE LÉČÍM SE (Je suis timide, mais je me soigne, 1978), jedním z protivníků titulní hrdinky (Romy Schneider) byl v meziválečném dramatu BANKÉŘKA (La banquiere, 1980).

Své aktivity v divadle ukončil Jacques Fabbri koncem sedmdesátých let, často jej pak ale diváci mohli vidět ještě v televizi. Poslední filmovou roli dostal v italské komedii STAROST A ROZKOŠ (Croce e delizia, 1995). Jacques Fabbri zemřel na Štědrý den v roce 1997 ve věku 72 let.

Pavel "argenson" Vlach