Michèle Girardon

Půvab francouzské herečky Michèle Girardon okouzlil západní Evropu koncem padesátých let, později se s ní mohli seznámit i čeští diváci, její sláva ale trvala jen necelých deset let a neurovnaný soukromý život ji nakonec přivedl k sebevraždě. Michèle Girardon se narodila v Lyonu, v osmnácti letech ale odešla do Paříže, kde hodlala své fyzické přednosti uplatnit před objektivy fotoaparátů a kamer, první pokus získat roli ve filmu DOBRODRUŽSTVÍ ARSENA LUPINA (Les aventures d'Arsène Lupin, 1957) však nevyšel.

Podařilo se jí ale navázat prospěšné kontakty a brzy dostala menší příležitost v roli hluchoněmé dcery jednoho z hlavních hrdinů (Charles Vanel) v méně známém snímku Luise Buñuela SMRT V ZAHRADĚ (La mort en ce jardin, 1956). Spolupráce s mezinárodně uznávaným režisérem a po boku slavných tváří ji zviditelnila a nedlouho nato angažovali nadějnou krásku i další významní režiséři jako Louis Malle (MILENCI - Les amants, 1958) nebo Eric Rohmer (ZNAMENÍ LVA - Le signe du lion, 1959). Manželský trojúhelník pak doplnila jako milenka jednoho z hlavních hrdinů v Astrucově dramatu KOŘIST STÍNU (La proie pour l'ombre, 1961), mezitím ale hrála i v nenáročných komediích.

Spolu s dalšími herci z několika západoevropských zemí byla Michèle Girardon angažována americkou společností Paramount Pictures pro dobrodružný film HATARI! (1962), který se natáčel v Tanzanii. Tady se do ní zamiloval režisér Howard Hawks (1896-1977), Michèle ale jeho návrhy odmítala. Napětí mezi nimi se pochopitelně promítlo do průběhu natáčení a Hawks, který byl zároveň producentem filmu, nechal nakonec některé scény s Michèle Girardon vystříhat. V produkci několika zemí pak vytvořila partnerskou dvojici s Gérardem Barrayem v úspěšném dobrodružném filmu SCARAMOUCHE (La máscara de Scaramouche, 1963).

Během šedesátých let měla Michèle Girardon poměr se španělským hercem José Luisem de Villalongou (1920-2007). Setkali se poprvé při natáčení výše zmíněného filmu MILENCI (1958), později spolu točili hvězdně obsazenou italskou komedii BÁJEČNÝ PAROHÁČ (Il magnifico cornuto, 1964). Villalonga pocházel ze španělské šlechty a byl ženatý s anglickou aristokratkou, s ohledem na společenské postavení své rodiny se nechtěl rozvést a tajně udržovaný vztah Michèle Girardon vyčerpával.

V mezinárodním měřítku se Michèle Girardon znovu zviditelnila hlavní ženskou postavou vypočítavé Josefy ve filmech POKLAD AZTÉKŮ (Der Schatz der Azteken, 1965) a PYRAMIDA BOHA SLUNCE (Die Pyramide des Sonnengottes, 1965) režiséra Roberta Siodmaka; tady se znovu setkala s Gérardem Barrayem, ale také s Lexem Barkerem. Mezitím dostala hlavní roli v jednom italském filmu doznívající éry žánru sandálu a meče (SORAYA - OTROKYNĚ ORIENTU - Anthar l'invicibile; 1964).

Zatímco po boku J. P. Belmonda se pouze mihla ve filmu SYMPATICKÝ DAREBA (Tendre voyou, 1966), poslední velkou roli odehrála v dobrodružném příběhu z doby těsně před francouzskou revolucí RUDÉ RŮŽE PRO ANGELIKU (Rose rosse per Angelica, 1968). V této době začala hrát také v televizních seriálech, s koncem velkých mezinárodních produkcí však dospěla k závěru její filmová kariéra a na přelomu 60. a 70. let odehrála jen vedlejší role v několika dnes již neznámých filmech.

V roce 1972 se José Luis de Villalonga rozvedl, aby se oženil - ovšem nikoli s Michèle Girardon. Ta to pochopitelně vnímala jako zradu a léta čekání na Villalongův rozvod považovala za ztracená. Spolu s úbytkem nabídek od filmu následovaly stavy depresí, které nakonec vyvrcholily hereččinou sebevraždou - Michèle Girardon zemřela na následky předávkování prášky na spaní 25. března 1975 ve věku 36 let.

Pavel "argenson" Vlach