Jean Ozenne

I když byl Jean Ozenne představitelem jen vedlejších rolí a začal hrát až po čtyřicítce, během dvaceti let natočil desítky zajímavých filmů, v nichž sekundoval největším hvězdám své doby, v závěru kariéry to byl několikrát například Louis de Funes. Jean Ozenne pocházel z Paříže a vystudoval práva, tomuto oboru se ale nikdy nevěnoval a své výtvarné sklony uplatnil v profesi módního návrháře. Celá dvacátá a třicátá léta pracoval pro slavného Christiana Diora. Dior začal být populární v polovině třicátých let a jeho modely byly oblíbené mimo jiné u slavných hereček. Právě Jean Ozenne začal navrhovat klobouky, což byl v té době v Diorově produkci nový prvek.

Díky Diorovým vazbám na svět divadla a filmu se i Ozenne začal stýkat s herci a režiséry, během druhé světové války pak začal sám hrát na jevišti i před kamerou. Některé prameny jako jeho debut označují kriminální příběh HLAVIČKA (Coup de tte, 1943), prokazatelně se ale objevil až jako Napoleonův komorník Bourguignon v historickém filmu PAMELA (Paméla, 1944). Souběžně se začal uplatňovat i na divadelním jevišti a hrál například v Théâtre de l'Atelier, převážně v moderním repertoáru pak v padesátých letech vystupoval na scéně Théâtre la Bruyere nebo Théâtre des Célestins.

Ve druhé polovině čtyřicátých let odehrál Ozenne několik podružných rolí v historických filmech, častěji začal točit až v následující dekádě, první větší příležitost dostal od Yvese Allégreta ve filmu MANÉŽE (Les manèges, 1950). Hereckými úkoly v menším formátu jej pověřovali i další významní režiséři té doby jako Christian-Jaque, Julien Duvivier nebo Jacques Becker, přišly i první nabídky ze zahraničí (MOULIN ROUGE, 1952), znovu se vracel i k historickým titulům (KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY - Si Versailles m'était conté, 1954; ELENA A MUŽI - Elena et les hommes, 1955; BÍDNÍCI - Les Misérables, 1958).

S Jeanem Gabinem se Ozenne poprvé setkal v kriminálce JEJICH POSLEDNÍ NOC (Leur dernière nuit, 1953), kde hrál kněze cestujícího ve vlaku, větší role po Gabinově boku pak hrál ve filmech BURZIÁNI (Les grandes familles, 1959) a PREZIDENT (Le président, 1960). V prvním jmenovaném filmu ztvárnil postavu profesora, ve druhém hrál ministra. Role vysoce postavených mužů, případně aristokratů (HLAVOU PROTI ZDEM - La tete contre des murs, 1958) hrál častěji, několikrát byl před kamerou i ředitelem hotelu. Naopak ve slavném zpracování TŘÍ MUŠKETÝRŮ (Les trois mousquetaires, 1961) hrál komorníka vévody z Buckinghamu.

Během šedesátých let účinkoval v několika populárních televizních seriálech (POSLEDNÍCH PĚT MINUT - Les dernières cinq minutes, 1960-1963; VIDOCQ, 1967), svou filmografii obohatil také o Buñuelův film DENÍK KOMORNÉ (Un journal d'une femme de chambre, 1963), kde hrál jednoho ze ctitelů hlavní hrdinky (Jeanne Moreau). Naši diváci si na Jeana Ozenna mohou vzpomenout také v menší úloze starého markýze du Plessis-Bellière ve filmu ANGELIKA, MARKÝZA ANDĚLŮ (Angélique, marquise des anges, 1964). Kromě účasti na několika zapomenutých snímcích kriminálního nebo špionážního žánru hrál později také postavy vysokých důstojníků v koprodukčních válečných filmech TROJITÝ KŘÍŽ (Triple Cross, 1966) a NOC GENERÁLŮ (The Night of Generals, 1967).

Bohatou filmografii Jeana Ozenna uzavírá několik filmů s Louisem de Funesem v hlavní roli. Poprvé se spolu setkali již koncem čtyřicátých let (ŽÁDNÝ VÍKEND PRO NAŠI LÁSKU - Pas de week-end pour notre amour, 1949), později spolu hráli ve dvou povídkových filmech. V GRAND RESTAURANTU PANA SEPTIMA (Grand restaurant, 1966) hrál Ozenne ředitele hotelu, ve filmu FANTOMAS KONTRA SCOTLAND YARD (Fantômas contre Scotland Yard, 1967) jsme jej mohli vidět jako anglického komorníka Alberta a nakonec se objevil jako zkušební komisař v komedii ČETNÍK SE ŽENÍ (Le gendarme se marie, 1968).

Ještě v šedesátých letech hrál Jean Ozenne i divadlo, v Théâtre du Palais Royal to byla například populární Dáma od Maxima, naposledy stál na jevišti v roce 1968 pod režijním vedením Jeana Maraise v Shawově hře Ďáblův žák v Théâtre de Paris. Jean Ozenne zemřel v Paříži 27. ledna 1969 ve věku nedožitých 71 let.

Pavel "argenson" Vlach