Franco Franchi

Italský herec a komik Franco Franchi se narodil 18.září 1928 jako Francesco Benenato, v Palermu na Sicílii v městské čtvrti El Capo. Narodil se do chudé rodiny jako čtvrtý z osmnácti dětí. Nemohl ani dokončit základní školu, protože musel začít pracovat s otcem jako zedník. Rodiče nakonec emigrovali hledat štěstí, ale on zůstal v Palermu. Pracoval jako tesař, pekař, vrátný na nádraží. V tomto období se z podnětu chudoby dopouštěl i drobných krádeží.

Franco se pohyboval v okolí města později jako dražitel a ke svému vystoupení přidával prvky humoru. Zde si ho všiml Salvatore Polara, hudebník z Neapole, který přijal Franca v roce 1945 do jeho skupiny Striscianti. Franco později opouští Polarovu společnost a roku 1948 se připojuje k cirkusu, kde nedlouho pracuje jako údržbář. Stává se opět nezaměstnaným a pro drobné krádeže byl zatčen v roce 1950. Po propuštění odchází pracovat jako komorník do severní Itálie. Po té se vrací na Sicílii, kde se setkává s Ciccio Ingrassiou.

Svoji vlastní kariéru pak začal v padesátých letech minulého století. Společně s Ciccio Ingrassiou vytvořili nezapomenutelnou komickou dvojici. Oba dva rodáci z Palerma začínají právě v ulicích tohoto města se svými baladami, scénkami, imitací a vtipkováním, čímž baví veřejné shromáždění lidí v okolí. V divadle spolu debutují v roce 1954, a to v divadele Costa v Castelvetranu na Sicílii. Domenico Modugno pak oba protagonisty uvedl v hudební komedii RINALDO IN CAMPO. Tato komedie o hrdinovi typu Robin Hood byla velice úspěšná a premiéru měla v Turíně 12.9.1961, při příležitosti oslav 100 let sjednocení Itálie. Komedie se pak dočkala dalších vydání a to roku 1987 a 2011 (samozřejmě již s jiným obsazením). Poprvé se oba výrazněji objevují ve filmu roku 1961 v menších rolích pašeráků ve snímku APPUNTAMENTO A ISCHIA v režii Mario Mattoliho. K úspěchu této dvojice zajisté přispěl i režisér a scénárista Lucio Fulci (17.6.1927-13.3.1996), který oba protagonisty obsadil roku 1962 jako Franca Cocuzzu a Ciccio Fisichellu do filmu I DUE DELLA LEGIONE STRANIERA. Později s nimi spolupracoval na dalších úspěšných filmech. Jako třeba I DUE EVASI DI SING SING (1964), nebo 002 AGENTI SEGRETISSIMI (1964). Franco a Ciccio byli velice úspěšní a populární v parodiích na známé filmy. Například na westerny PRO PÁR DOLARŮ (1964) a HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ (1966), přicházejí s parodiemi PRO TRN V OKU (PER UN PUGNO NELL'OCCHIO) – 1965 a IL BELLO, IL BRUTO, IL CRETINO (1967). K filmu HÁDEJ KDO PŘIJDE NA VEČEŘI (1967), přicházejí s filmem HÁDEJ KDO PŘIJDE NA SVAČINU (1969). V letech 1964 a 1966 hráli přibližně ve čtyřiceti filmech. Oba dva pracovali v tomto kolotoči filmů poctivě a tvrdě, oba si uvědomovali důležitost práce, bez které nechtěli být. Na vlastní kůži si vyzkoušeli ve svých začátcích chudobu a nedostatek práce. Za svoji kariéru hráli společně ve více než 100 filmech. Tempo bylo závratné a dokázali natočit 12 filmů za rok, tedy během měsíce byl hotový vždy jeden film. Jejich vztah nebyl ale vždy idylický. Franco byl Cicciou obviněn z velikášství, zatímco Franco vytýkal Cicciovi určitou aroganci. Největší krize mezi oběma byla v pozdních šedesátých letech a na počátku let sedmdesátých, kdy šel každý svou cestou kariéry, ale koncem sedmdesátých let se jejich cesty opět spojily.

V roce 1973 hraje Franco hlavní roli Franca v komedii KU FU? DALLA SICILIA NOC FURORE což je parodie na film DALLA CINA NOC FURORE s Brucem Lee. V roce 1985 si režisér Jean-Jacques Annaud při výběru herců pro film JMÉNO RŮŽE (1986) vybral Franca do role znetvořeného mnicha Salvatoreho. Franco, ač to byla skvělá příležitost pro mezinárodní renomé, tuto roli odmítl (ve filmu hraje Salvatoreho nakonec Elya Baskin), protože nechtěl měnit jeho tradiční image na kterou byla veřejnost zvyklá, v odpudivé roli na hranici hororu.

Franco byl také velmi úspěšným imitátorem známých osobností jako byli třeba Benito Mussolini nebo Adolf Hitler. Vystupoval rovněž jako zpěvák a byl například účastníkem 18 Festivalu della Canzone Napoletana. Jeho písně byly melodické a romantické a neměly nic společného s jeho komediemi. V roce 1978 nahrál píseň s pornohvězdou Ilonou Staller, s názvem Cappuccetto Rosso (Červená Karkulka). Roku 1978 vystupoval ve svém televizním pořadu BUONASERA CON FRANCO FRANCHI.

Jeho manželkou byla Irene Gallina, se kterou měl dvě děti Marii Letiziu (*31.7.1961) a Massima (*10.5.1965). V červenci roku 1992 v Neapoli, v průběhu nahrávání různých estrády musel být Franco hospitalizován z důvodu srdečního infarktu. Ciccio byl nucen pracovat samostatně, a to i přesto, že duo už natočilo několik scén, později použitých pro tento program. Franco, unavený a trpí cirhózou jater, se vrátil pouze na poslední epizodu. Zemřel 09.12.1992 v Římě, na klinice Villa Flaminia , kde byl hospitalizován několikrát během závažného onemocnění jater. Jeho pohřbu se zúčastnily tisíce lidí a Franco je pochován na hřbitově „Ai rotoli“ v Palermu.

"Myslím, že se ocitl ve filmu, je to scéna pohřbu Franca a režisér najednou říká Stop! Bohužel to ale není film“ pronesl na pohřbu Franca Ciccio Ingrassia, který zemřel v roce 2003. Jejich památce byl věnován film COME INGUAIAMMO IL CINEMA ITALIANO, který roku 2004 natočili Daniele Ciprì a Franco Maresco.

Petr "Hennes" Hennebichler