Nicole Grimaudo

Nicole Grimaudo se narodila 22. dubna 1980 v Caltagirone na Sicílii a tato 170 cm vysoká jižanská kráska je především velmi aktivní televizní herečkou.

V létě roku 1994 přijíždí Nicole za svými dvěma sestrami (Maria Vittoria, ta je dnes jejím agentem a je o sedm let starší, o šest let starší je Simona), které se usadily v hlavním městě Římě. Na základě plakátů se přihlásila Nicole do konkurzu na nové série NON E LA RAI a zde si jí všiml hledač mladých talentů Luca Di Nardo. Byla jednou ze 140 dívek, které byly vybrány z tisíců a byla vyhlášena jako nejkrásnější. V tomto televizní pořadu Nicole nejen debutovala, ale získala si takovou popularitu, že několik dílů dokonce moderovala místo Ambry Angiolini. Nicole se odstěhovala za sestrami do Říma, začala studovat na univerzitě La Sapienza a započala své herecké dobrodružství v pouhých patnácti letech.

Se sestrami šla na návštěvu do rodiny Luca Di Nardiho a toto setkání proběhlo v tak přátelském duchu, že Nicole svěřila svůj umělecký život agentuře CDA Studio Di Nardo. Po svém debutu v divadle, v roce 1995, pod vedením Gabriela Lavia ve hře IL GIARDINO DEI CILIEGI, se Nicole objevuje v krásných českých lesích, kde se jako romantická hrdinka Sorellina, účastňuje natáčení pohádky pro veřejnoprávní televizi, v režii Lamberta Bavy. Pohádka nese název SORELLINA E IL PRINCIPE DEL SOGNO (SESTŘIČKA A PRINC ZE SNŮ) 1996. Stále ještě jako šestnáctileté děvče, se poté objevuje po boku Michela Placida v krimiseriálu RACKET (1997) v roli Sandry.

Její filmový debut je datován na rok 1998, kdy jí Vittorio a Paolo Taviani obsadili do svého povídkového příběhu z prostředí Sicílie TU RIDI (TY SE SMĚJEŠ). A role to nebyla ledajaká, jednalo se o Liettu, dceru Pirandella. Ve stejném roce jsme Nicole mohli vidět i v muzikálu JOLLY BLU. Na prahu nového tisíciletí, vytvořila „divoký“ charakter Costanzy Donati v situační hudební komedii QUESTA CASA NON E UN ALBERGO (2000). Soundtrack byl produkovaný Caterinou Caselli a písně nazpívala sama Nicole. CD pak vyšlo pod názvem „Sugar“. Nicole na počátku nového tisíciletí, také zvítězila v anketě „Oscar per i Giovani" (Oscar pro mládež), která byla udělena z rukou ministryně kultury Giovanny Melandri a starosty Říma Francesca Rutelliho.

V roce 2003 hrála Nicole dívku Genny, která ztratí hlavu (na nějaký čas i ve svém životě) pro herce Elia Germana (*25.9.1980), v roli Vince v romantickém dramatu LIBERI (VOLNOST). Roku 2004 Nicole mění agenturu a nechává se zatupovat „Link SRL" agenturou, která byla založena ve stejném roce její sestrou Marií Vittorií a dvěma dalšími členy. Nicole je s tímto krokem velmi spokojena.

Velkou popularitu jí přinesla televizní role poručíka Anny Giordano v kriminálním seriálu R.I.S. – DELITTI IMPERFETTI (NEDOKONALÉ ZLOČINY) v letech 2005 a 2006. V roce 2006, natočil Alberto Negrin biografické drama cyklistické legendy Gina Bartaliho, GINO BARTALI – L´INTRAMONTABILE, kde hrála Nicole milující manželku Adrianu. Roku 2009 se pak objevila v televizním seriálu IL MOSTRO DI FIRENZE, jako ambiciózní soudkyně Silvia Della Monica, jako vrchní sestra Anna Morelli, pak hrála v letech 2007 až 2010 v seriálu MEDICINA GENERALE. Od roku 2010 se opět častěji objevuje ve filmu. V úspěšném snímku Ferzana Ozpeteka MINE VAGANTI (2010), který posbíral několik významných ocenění, hrála Albu Brunetti a ve filmové komedii WORKERS – PRONTI A TUTTO roku 2012, ztvárnila Nicole, roli Alice.

Na divadelních jevištích v Itálii získala úspěchy také pod vedením Romana Polanského ve hře AMADEUS. Nicole vzpomíná na 29. září 1999, kdy v Teatro di Piacenza Municipale byla u Polanského na konkurzu: „Byla to katastrofa! Na konkurzu se můj hlas začal chvět a nic mi nešlo. Naštěstí mi dal další šanci, já jsem se zhluboka nadechla a tentokrát vše dobře dopadlo. Pracovat s ním byl velký zážitek a nikdy na tuto spolupráci nezapomenu“.

Nicole plně ovládá angličtinu a francouzštinu. Mezi její oblíbené sporty patří plavání a tenis. Ráda poslouchá hudební skupiny Lamb, U2 a Tiromancino. Miluje cestování a ráda by si jednoho dne koupila dům v Mexiku. Ve své kariéře se chce dostat dopředu, ale jak sama říká, nemá hlavu v oblacích, možná se jednoho dne stane kameramankou. Píše si deníky a možná se jednoho dne rozhodne, že je zveřejní.

Petr "Hennes" Hennebichler