Herec
1936Film - Drama
1933
1932
Film - Romantický
Film - Dobrodružný, Dokumentární
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Komedie
1931
Film - Drama
Film - Drama
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Drama
Film - Komedie
1929
Film - Drama
Režisér
1967Film - Komedie
Film - Muzikál
Film - Komedie
1964
Film - Komedie
1962
Film - Komedie
Film - Drama
Totò a Peppino rozdělují Berlín
Film - Komedie
Film - Komedie, Drama, Romantický
1961
Film - Komedie
Film - Dobrodružný, Komedie
1960
Brevi amori a Palma di Majorca
Film - Komedie
Film - Komedie, Romantický
Film - Komedie
1959
Film
Film - Komedie
1958
Film - Komedie
Film - Komedie
1957
Film - Komedie
1955
Film - Drama
Film - Komedie, Drama
Film - Komedie
Film - Komedie
1954
Film
Film - Komedie, Krimi
Film - Drama
1953
Film
1952
Film - Romantický
1951
Film
Film - Válečný, Drama
1950
Film - Dobrodružný
1949
Film - Komedie
1948
Film
Film - Drama
1947
Film
1946
Film
1945
Film - Komedie
1943
1942
Film - Drama
1940
Film - Komedie
Giorgio Bianchi začínal v němé éře jako filmový herec, přes různé profese se pak dostal k režii a od začátku druhé světové války až do konce života natočil přes čtyřicet filmů různých žánrů. Pocházel z Říma a po studiích na průmyslové škole vystřídal několik zaměstnání, koncem dvacátých let se dostal k filmu. Ústřední mileneckou dvojici vytvořil s hvězdou němé éry Carmen Boni v Benedettiho filmu LA GRAZIA (1929), později se objevil ve významném Blasettiho filmu MATKA ZEMĚ (Terra madre, 1930).
V herecké dráze pokračoval Bianchi ještě počátkem třicátých let, ale po příchodu zvukového filmu dostával stále menší příležitosti. Naposledy jako herec participoval na filmu BALETKY (Ballerine, 1936) českého režiséra Gustava Machatého, na němž se poprvé podílel také jako asistent režie. Na tomto postu pak pracoval na několika dalších filmech, především ve spolupráci s režisérem Amletem Palermim. Bianchiho prvním samostatným filmem byla komedie MLADÁ UČITELKA (La maestrina, 1942). Komediálního žánru se Bianchi držel i u svých dalších filmů, vyzkoušel si ale i jiné typy scénářů, například válečný snímek KAJMANI NA PIAVĚ (Il caimano del Piave, 1951).
Větších úspěchů dosahoval Bianchi v padesátých letech díky četnější spolupráci s populárními herci jako byli Alberto Sordi nebo Vittorio de Sica, s nímž natočil například filmy DOBROU NOC... ADVOKÁTE (Buonanotte... avvoccato, 1955), HRABĚ MAX (Il conte Max, 1957) nebo MRAVOKÁRCE (Il moralista, 1959). V neméně úspěšné veselohře STALO SE VE VĚZNICI (Accadde al penitenziario, 1955) se po bok Sordiho postavili další oblíbení komici Aldo Fabrizi a Peppino de Filippo. Také s Peppinem de Filippem točil vícekrát, s ním a nejslavnějším italským komikem Totò natočil film TOTO A PEPPINO ROZDĚLUJÍ BERLÍN (Totò e Peppino divisi Berlino, 1962). Pro jeden film angažoval i neméně slavného francouzského komika Fernandela (STŘÍDÁNÍ STRÁŽÍ - Il cambio della guardia, 1963).
Ještě krátce před smrtí byl Giorgio Bianchi velmi aktivním a jen v roce 1967 přišly do kin tři jeho filmy, jedním z těch posledních byl komediální povídkový film ČTYŘI TAXIKÁŘI (I quattro tassisti, 1967). Giorgio Bianchi zemřel v Římě 9. února 1967 ve věku 63 let. Jeho manželkou byla divadelní a příležitostná filmová herečka Pina Borione (1902-1988).