Peter Matthiessen

Peter Matthiessen byl vynikající americký přírodopisec a literát, také ovšem zanícený bojovník za práva původních obyvatel a zenový mistr, jenž pocházel ze vzdělané a vážené rodiny s dánskými kořeny. Narodil se na Manhattanu jako jeden ze tří potomků Elisabeth Matthiessenové (rozené Careyové) a Erarda A. Matthiessena, funkcionalistického architekta a pozdějšího mluvčího a podporovatele Audubonovy společnosti. Společně se svými sourozenci vyrůstal mezi Pátou Avenue a venkovskými sídly v Connecticutu a na ostrově Fishers Island. Po střední škole krátce sloužil u amerického námořnictva na základně v Pearl Harboru a posléze nastoupil na univerzitu v Yale, kde vedle angličtiny, svého hlavního oboru, studoval také biologii, ornitologii a zoologii. Po ukončení studií přesídlil do Paříže, kde se (toho času coby tajný agent CIA) stal spoluzakladatelem literárního magazínu The Paris Review a po návratu do Spojených států se živil jako komerční rybář na otevřeném moři.

Po rozpadu prvního manželství počal intenzivně cestovat po odlehlých, civilizací jen málo dotčených koutech planety s cílem poznávat tamní přírodní bohatství i původní domorodé kultury. Tyto přírodopisné expedice vyústily v bezpočet dnes již klasických publikací o divoké přírodě a vlivu lidské činnosti na životní prostředí, jako je v mnoha ohledech průkopnická kniha Wildlife in America (1959) či svérázný duchovní cestopis Sněžný levhart (1978), inspirovaný výpravou do Himalájí se známým terénním biologem Georgem Schallerem. Neméně úspěšná byla ovšem také Matthiessenova souběžná dráha romanopisecká. V té zaujímají čelné místo především román Hráči na vinici Páně (1965), jenž se dočkal stejnojmenné filmové adaptace roku 1991 a monumentální románová sága Shadow Country (2008), za níž obdržel americkou Národní knižní cenu. Jak Matthiessenova tvorba přírodopisná, tak románová se přitom vyznačuje nejen udivující šíří autorových znalostí a mistrným pozorovatelským umem, nýbrž také vzácnou schopností popisovat věci s nebývalou průzračností a čistotou, což textům dodává místy až omamný poetický nádech. Ne nadarmo tak mohl americký paleontolog Stephen Jay Gould nazvat Matthiessena "naší největším přírodopiscem v lyrické tradici."

V průběhu svého barvitého a nadmíru inspirativního života několikrát zasáhl i do hájemství filmu, byť povětšinou spíše nepřímo: a to jako člen expedice na Novou Guineu po boku dokumentaristy Roberta Gardnera, která vedla ke vzniku slavného etnografického filmu Dead Birds (1995), dále během natáčení přírodopisného filmu Blue Water, White Death (1971), jehož průběh detailně zachycuje v knize Blue Meridian: The Search for the Great White Shark (1971) či jako odborný konzultant Ballardova dobrodružného filmu Volání vlků (1983). Nedlouho před svou smrtí se pak v menší autobiografické roli objevil ve filmu svého dlouholetého přítele Terrence Malicka Knight of Cups (2015). Pro zájemce dodejme, že o Matthiessenově osobě a díle hlouběji pojednává kupříkladu zdařilý dokumentární snímek Peter Matthiessen: No Boundaries (2009).

Luděk "Lavran" Čertík