Melvyn Douglas

„Moje hollywoodské role byly nudné: Brzy jsem jich měl po krk. Pravda, získal jsem díky nim celosvětovou reputaci, ze které jsem mohl těžit, ale také mne zařadily mezi jednodimenzionální a spíše „lehčí“ typy.“

Narodil se jako Melvyn Edouard Hesselberg v Maconu, v Georgii. Matka Lena Priscilla byla protestantkou z Tennessee jejíž skotští předci připluli do Států na slavné lodi Mayflower a otec Edouard Gregory Hesselberg, židovský pianista a skladatel, pocházel z litevské Rigy. Ačkoli byl otec úspěšným učitelem hudby na konzervatořích v USA i Kanadě, Douglas nikdy nedokončil střední školu a vydal se za svým snem. Douglasovo umělecké jméno vycházelo ze skotského“ příjmení babičky z matčiny strany.

Herecké zkušenosti Douglas sbíral v Iowě, Wisconsinu i v Michiganu (Detroit) v Shakespearových dramatech. Jeho divadelní a filmová kariéra – kolem 85 filmů - se táhne přes pět desetiletí 20. století. Na jevišti se údajně poprvé objevil v Chicagu v roce 1919, na Broadwayi debutoval v roce 1928 (v Playhouse Theatre) v dramatu „A Free Soul“, kde hrál zpustlého gangstera, kterého na plátně později ztvárnil Clark Gable. Úspěch byl slušný, hra se dočkala kolem sta repríz, ale hned tři jeho následující hry u diváků propadly. S tou další měl už větší štěstí, byla to „Tonight or Never“ (1930) v divadle legendárního producenta Davida Belasco. Nejen, že se hra dočkala asi dvěstě třiceti repríz, ale Douglas zde také potkal svoji druhou ženu, Helen Gahaganovou, se kterou pak prožil dalších téměř padesát let.

Nesmazatelně by se do filmové historie zapsal už jen tím, že rozesmál Gretu Garbo v klasické romantické komedii Ernsta Lubitsche NINOČKA (1939). Vytvořil toho ale mnohem více. Měl to štěstí, že mohl ztvárnit různé charaktery ve zcela rozdílných filmech. Hrál tak například hrdinu nízkorozpočtového hororu THE VAMPIRE BAT (1932) i rafinovaného šéfa v komedii SHE MARRIED HER BOSS (1935), díky které poprvé poznal, co to znamená sláva. V několika filmech se představil po boku Joan Crawfordové - nejvýznamnějším je Cukorem režírovaná TVÁŘ ŽENY (1941) - a ve třech filmech s Gretou Garbo: AS YOU DESIRE ME (1932), už zmíněná NINOČKA (1939) a ŽENA DVOU TVÁŘÍ (1941, Two-Faced Woman, poslední film Garbo). Byl schopen zazářit i ve stínu této hvězdy první třídy. Často zpodobňoval uhlazené a sofistikované džentlmeny usilující o krásné ženy a ukázal, že je schopen se zhostit jak vážné dramatické úlohy, tak i komedie lehčího rázu.

Během druhé světové války sloužil nejprve jako režisér v uměleckém výboru úřadu civilní obrany, poté v americké armádě. V březnovém čísle magazínu „Time“ z roku 1941 se uvádí, že Douglas a Robinson dali 3200 dolarů za Rooseveltův klobouk, který měl na sobě během tří úspěšných prezidentských kampaní. Tuto pokrývku získali na speciální hollywoodské aukci ve prospěch podpůrného filmového fondu (the Motion Picture Relief Fund).

Po válce se vrátil v mnohem vyzrálejších rolích, připomeňme westernové drama MOŘE TRÁVY (1947) s Hepburnovou a Tracym (režisérský debut Elii Kazana) a Mr. BLANDINGS BUILDS HIS DREAM HOUSE (1948) s Cary Grantem. V letech 1947-49 se Douglas objevil v šesti filmech, v roce 1951 už jen ve dvou (vedlejší role ve studiu RKO). Na plátna se vrátil až za deset let, v Ustinově dobrodružném snímku BILLY BUDD (1962). Douglas se velmi aktivně zapojoval do politiky, byl jedním z čelních vůdců antikomunistické levice koncem třicátých a začátkem čtyřicátých let. Když pak koncem 40. let HUAC (House Un-American Activities Committee – Výbor pro neamerickou činnost) v Hollywoodu zasel sémě McCarthyovy hysterie, která ho převrátila naruby a v 50. letech smetla Ameriku, byl Douglas označen za „sympatizanta“. Douglasové, stejně jako jejich přátelé Ronald Reagan a Edward G. Robinson, byli liberálními demokraty, kteří podporovali Rooseveltův program „New Deal“ a po druhé světové válce museli čelit narůstajícím útokům ze strany pravice. Douglas, jako aktivní antikomunista přitom komunismem opovrhoval. Koncem 40. let se, spolu s liberálními kamarády Robinsonem a Henry Fondou (registrovaným republikánem!), přesto dostal na „šedou listinu“ (což byla mírnější forma tehdejší „černé listiny“ – ti „šedí“ nějaké nabídky občas dostali).

V „mezičase“ si zahrál soukromého detektiva v televizní sérii „Steve Randall“ (1952) a objevil se i v seriálu „Playhouse 90“ (1956). Během 40. a 50. let ho mohli diváci mnohokrát obdivovat na prknech Broadwaye. Rok 1959 byl rokem jeho muzikálového debutu - a současně propadáku – byl to jeho Captain Boyle v Blitzsteinově muzikálu „Juno“ podle předlohy Seana O'Caseyho „Juno and the Paycock“ (muzikál byl stažen ani ne po třech týdnech od premiéry). V létě téhož roku se objevil v jedenácti původních epizodách westernové série televize CBS s názvem „Frontier Justice". Rok 1960 už byl pro něj co se týče divadla mnohem veselejší, právě tehdy totiž obdržel cenu Tony za hlavní úlohu ve hře „Nejlepší muž“ (The Best Man) Gore Vidala.

V roce 1931 si Douglas vzal herečku a pozdější političku, již zmiňovanou Helen Gahaganovou, která po tři volební období zasedala v Kongresu. V roce 1950 bojovala s Richardem Nixonem o senátorské křeslo za Kalifornii. Jelikož se stavěla proti HUAC, tak ji Nixon označil za komunistku, sympatizantku a socialistku. Šel tak daleko, že o ní dokonce prohlásil, že je „růžová až po spodní prádlo“. Byla to právě Gahaganová, která dala Nixonovi přízvisko „Tricky Dick“ pro jeho neetické chování a špinavou taktiku v kampani. Boj o křeslo prohrála. V roce 1960, když se stal prezidentem Spojených Států demokrat John F. Kennedy, upadly všechny „černé“ a „šedé“ listiny v zapomenutí. Kennedy také Melvynovu ženu Helenu uvedl do funkce tzv. Pokladníka (Treasurer) Spojených Států.

Ve stejné době, kdy sílilo občanskoprávní hnutí, které mezi demokraty a Kennedyho administrativou nalezlo mnohem větší podporu, se dřívější liberální aktivista Ronald Reagan proměňoval v pravicového republikána. Reaganovo a Douglasovo přátelství se rozpadlo. O dvacet let později, když se stal Reagan prezidentem USA (1980), o něm Douglas prohlásil, že jeho dřívější přítel (a liberální demokrat) tehdy začal věřit „proobchodním“ řečem, které pronášel pro společnost General Electric v televizní westernové sérii sponzorované právě G.E. (v tzv. „G.E. Theater“, ve kterém se později objevil i Melvyn Douglas). Počátkem 60. let už byl z Douglase přední charakterní herec a zdá se, že roky, které strávil mimo film, jen prohloubily a rozšířily jeho herecké schopnosti a na plátna se vrátil s mnohem větší autoritou. Hned za své druhé představení po „vynětí“ z šedé listiny taky získal Oskara pro „nejlepšího herce ve vedlejší roli“ a nominaci na Zlatý glóbus: hrál otce Paula Newmana ve westernovém „rodinném“ dramatu HUD (1963).

Zářil v Chayefskyho komediálním dramatu AMERIKANIZACE EMILKY (1964), v „CBS Playhouse“ (1967) - cena Emmy za epizodu „Do Not Go Gentle Into That Good Night“ – i v dramatu KANDIDÁT (1972), kde hrál pro změnu otce Roberta Redforda. Na cenu Emmy byl mimochodem nominován už v roce 1966 za drama „Inherit the Wind“. V roce 1967 se stal teprve pátým umělcem, který získal tzv. „Trojitou korunu“ nejhodnotnějších cen v oboru (filmového Oskara, divadelní cenu Tony i televizní Emmy). Nominaci na cenu Akademie pro „nejlepšího herce v hlavní roli“ a také další nominaci na Zlatý glóbus získal i za postavu otce Gene Hackmana v I NEVER SANG FOR MY FATHER (1970). Renesance jeho kariéry pak přišla koncem 70. let, kdy se objevil v dramatu SVEDENÍ JOEA TYNANA (1979) s Alanem Aldou a Meryl Streepovou, dále jako průmyslník Benjamin Rand v Ashbyho komediálním dramatu BYL JSEM PŘI TOM (1979) s jedinečným Peterem Sellersem a Shirley MacLaineovou a ve filmu DUCHAŘSKÝ PŘÍBĚH (1981) s Fredem Astairem a Douglasem Fairbanksem juniorem. Za postavu Randa v BYL JSEM PŘI TOM - bylo mu už téměř osmdesát - získal nejen svého druhého „vedlejšího“ Oskara, ale také Zlatý glóbus a ceny sdružení losangelských i newyorských filmových kritiků. Naposledy se na stříbrném plátně Douglas představil ve Vadimově filmu THE HOT TOUCH (1981). Na hollywoodském „Chodníku slávy“ má dnes dvě hvězdy, „filmovou“ a „televizní“.

Poprvé byl Douglas ženatý jen krátce, s Rosalindou Hightowerovou, se kterou měl syny Gregoryho Hesselberga (1920) a Melvina Douglase juniora (1921). S Gahaganovou měl děti dvě: Petera Gahagana Douglase (1933) a Mary Helen Douglasovou (1938). Druhé manželství jim vydrželo až do Helenina úmrtí na rakovinu v roce 1980. Melvyn zemřel o rok později v New Yorku na zápal plic a přidružené srdeční komplikace. Bylo mu osmdesát let. Jeho vnučka Illeana Douglasová, dcera syna Gregoryho, se stala také filmovou a televizní herečkou.

Marek "džanik" Janík