Jurij Jakovlev

Jurij Vasiljevič Jakovlev se narodil 25. dubna 1928 v Moskvě. Jeho otec, Vasilij Vasiljevič Jakovlev, byl právník a jeho matka, Olga Michajlovna Ivanovna, byla ženou v domácnosti. Když v Rusku vypukla Velká vlastenecká válka přestěhovali se Jakovlevovi do Ufy, kde třináctiletý Jurij pracoval se svoji matkou ve vojenské nemocnici. V roce 1943 se vrátili zpět do Moskvy. Aby mladý Jakovlev finančně své rodině pomohl, začal pracovat na americké ambasádě jako automobilový technik.

V roce 1948 nastoupil Jurij Jakovlev na Ščukinovu divadelní školu a v roce 1952 byl přijat do Akademického divadla Jevgenije Vachtangovova. Během několika let se Jurij stal v Moskvě velmi oblíbeným hercem, zejména díky rolím zámořského prince v Maršakově pohádce Gorya boyatsa - Štěstí v nedohlednu a Triletského v Čechovově Hře beze jména. Hrál uhlazené, distingované avšak uštěpačné a smutně ironické postavy. Zejména díky němu se Vachtangovovo divadlo stalo velmi oblíbené.

Šedesátá až osmdesátá léta byla nejzářivějším obdobím v Jakovlevově životě. Vytvořil řadu rozličných postav. Je takřka nemožné vypsat všechny jeho divadelní role, bylo jich více než sedm desítek. Mezi ty nejznámější patří záhadný Casanova (Tři věky Casanovy), Karenin (Anna Karenina), skvělý dvorní diplomat Duke Bolingbroke (Sklenice vody) a tragický genius Prokofjev (Hodiny mistrovství).

Nicméně bylo to filmové plátno, kdo udělal Jurije Jakovleva opravdovým miláčkem národa. Jeho filmovým debutem byl Čachotkin v NA PRKNÁCH, KTERÁ ZNAMENAJÍ SVĚT (1956). Následovala role poručíka Dybycha v Basovově filmu NEOBYČEJNÉ LÉTO (1957). Začínající herec se stal téměř rychlostí blesku velmi oblíbený. Jeho přirozenost, vrozený šarm a velké herecké nadání mu dovolili sehrát spousty rozličných rolí, které ho přenesly z plátna mezi obyčejné lidi. Mezi jeho nejznámější role však bezesporu patří role Ivana Vasiljeviče Bunši ve filmu IVAN VASILJEVIČ MĚNÍ POVOLÁNÍ (1973) a Ippolit v Rjazanovově novoroční romantické komedii IRONIE OSUDU, ANEB ROZHODNĚ SPRÁVNÁ KOUPEL (1975).

Juriji Jakovlevovi byla udělena Státní cena Sovětského Svazu a Ruska a byl jmenován Lidovým hercem SSSR. Obdržel Leninův řád (1968), Řád Rudé vlajky a práce (1978) a řadu dalších ocenění za jeho filmovou a divadelní práci. Je ženatý s Irinou Leonidovnou Sergejevnou, spolu mají dva syny a dceru. Když se zrovna nevěnuje herectví, čte ruské klasiky, případně spolu se svými přáteli poslouchá vážnou hudbu.

V roce 1997 vydal Jakovlev knihu s názvem "Album mého osudu". Spolu se svoji rodinou žije v Moskvě. Na jaře 2008 oslavil již své osmdesáté narozeniny a jako dárek k tomuto jubileu by mělo přijít do kin Bekmambetovovo pokračování IRONIE OSUDU, PRODLOUŽENÍ (2007), kde samozřejmě Jurij nemúže chybět.

William "buffalo" Buffalo