Kendži Mizoguči

Kendži Mizoguči

Osobnostcsfd.cz

Režisér, Scenárista, Producent, Střihač

Mohlo by vás zajímat
Filmografie

Režisér

1956

Ulice hanby

Film - Drama


1955

Nový příběh rodu Taira

Film - Drama

Císařovna Jang Kwei-Fei

Film - Drama


1954

Správce Sanšo

Film - Drama

Ukřižovaní milenci

Film - Drama

Uwasa no onna

Film - Drama


1953

Povídky o bledé luně po dešti

Film - Thriller, Drama, Fantasy

Gion bajaši

Film - Drama


1952

Život milostnice Oharu

Film - Drama


1951

Slečna Oju

Film - Drama

Musašino fudžin

Film - Drama


1950

Obraz paní Juki

Film - Drama


1949

Plameny mé lásky

Film - Drama


1948

Dívky noci

Film - Drama


1947

Láska herečky Sumako

Film - Drama


1946

Utamaro o meguru gonin no onna

Film - Drama

Džosei no šóri

Film - Drama


1945

Hiššóka

Film - Drama

Meitó Bidžómaru

Film - Drama


1944

Mijamoto Musaši

Film - Drama

Danjuro sandai

Film


1941

Čušingura v údobí Genroku

Film - Drama, Akční

Život herce

Film - Drama


1940

Žena z Osaky

Film


1939

Příběh odkvetlých chryzantém

Film - Drama


1938

Á, kokjó

Film

Roei no uta

Film


1937

Aienkjó

Film


1936

Ósacká elegie

Film - Drama

Sestry z Gionu

Film - Drama


1935

Osenina zkáza

Film - Drama

Ojô Okichi

Film - Drama

Gubijinsô

Film - Drama

Maria no ojuki

Film - Drama


1934

Šinpúren

Film - Historický

Aizo toge

Film

Jinpu-ren

Film


1933

Gion matsuri

Film

Taki no shiraito

Film - Drama


1932

Manmo kenkoku no reimei

Film

Toki no ujigami

Film


1931

Šikamo karera wa juku

Film


1930

Rodná země

Film

Tojin okichi

Film


1929

Tokio vykročilo

Film - Krátkometrážní, Drama

Asahi wa kagayaku

Film

Nihon bashi

Film - Drama, Romantický

Symfonie metropole

Film


1928

Hito no issho

Film

Chikyu wa mawaru: Dai-san-bu Kuso hen

Film

Musume kawaiya

Film


1927

Jihi shincho

Film

Ko-on

Film


1926

Passions of a Woman Teacher

Film - Horor, Drama, Romantický

Shin onoga tsumi

Film

Doka o

Film

Kaikoku danji

Film

Kaminingyo haru no sasayaki

Film

Kane

Film - Komedie


1925

Ningen

Film

Nogi taisho to Kumasan

Film

A, a tokumukan kanto

Film

Shirayuri wa nageku

Film

Akai yuhi ni terasarete

Film - Drama

Uchen-Puchan

Film

Daiči wa hohoemu: Daiippen

Film

The Song of Home

Film - Drama

Gaijo no suketchi

Film - Krátkometrážní

Musen Fusen Uchien Puchan

Film

Gakuso o idete

Film


1924

Kanashiki hakuchi

Film

Kanraku no onna

Film

Kyokubadan no jo-o

Film

Koi wo tacu ono

Film - Romantický

Samidare sóši

Film - Drama

Akatsuki no shi

Film

Shichimencho no yukue

Film

Gendai no jo-o

Film

Jin kyo

Film

Džosei wa cujoši

Film

Jinkyo

Film


1923

Krev a duše

Film

Joen no chimata

Film

Přístav v mlze

Film

Kokyo

Film

Yorû utsukushikî akumâ

Film

Seishun no yumeji

Film

Ai ni jomigaeru hi

Film

Toge no uta

Film

Haikyo no naka

Film

Joru

Film

Haizan no uta wa kanashi

Film

813

Film


Scenárista

1973

Onna Sono Ai no Sirizu

Seriál


1952

Život milostnice Oharu

Film - Drama


1940

Žena z Osaky

Film


1937

Aienkjó

Film


1936

Sestry z Gionu

Film - Drama


1934

Šinpúren

Film - Historický


1933

Gion matsuri

Film


1929

Nihon bashi

Film - Drama, Romantický


1928

Musume kawaiya

Film


1926

Doka o

Film

Kane

Film - Komedie


1923

Joen no chimata

Film

Joru

Film

Kokyo

Film

Krev a duše

Film

Seishun no yumeji

Film

Toge no uta

Film

Haikyo no naka

Film

Haizan no uta wa kanashi

Film


Producent

1952

Život milostnice Oharu

Film - Drama


Střihač

1926

Kaminingyo haru no sasayaki

Film

Životopis

Kendži Mizoguči, významný japonský režisér a scénárista, se narodil v Tokiu jako jedno ze tří dětí tesaře. Rodina žila v umírněných středostavovských poměrech až do doby, než se otec za Rusko-japonské války (1904-1905) rozhodl vsadit na prodej vojenských pršiplášťů. Válka však skončila příliš brzy na to, aby se vložené investice vrátily; rodina se ocitla na pokraji bídy a byla nucena dát jeho starší sestru k adopci a přestěhovat se z Honga do Asakusy, tokijské zábavní čtvrti. Adoptivní rodina časem prodala sestru za gejšu, což byla událost, která Mizogučiho pohled na život hluboce poznamenala. Dalším určujícím faktorem bylo otcovo surové zacházení s matkou a sestrou - po zbytek života k němu cítil odpor.

Ve třinácti Mizoguči ukončil školu kvůli práci, studoval grafiku na ”Institutu Aohaši”a jeho prvním zaměstnáním byl reklamní návrhář v Kóbe (1913). V roce 1915 mu umírá matka, sestra otce dává do domova důchodců a jeho spolu s bratrem bere k sobě do Tokia. V roce 1920 zde Mizoguči začíná s herectvím a seznamuje se s tokijským filmovým průmyslem; po Velkém zemětřesení Kantó (1923, 140 tisíc obětí) se přesunul k zábavní společnosti ”Nikkatsu” (nejstarší větší japonské filmové studio) v Kjótu, stává se plnohodnotným režisérem a točí svůj první film, AI NI YOMIGAERU HI (Vzkříšení lásky, 1923). Pracuje zde až do skandálu, po kterém je dočasně propuštěn: Yuriko Ičijo, se kterou tehdy žil, mu přejela po zádech břitvou.

Mizogučiho raná díla byla průzkumnická, šlo zejména o žánrové záležitosti O'Neilla, Tolstého a remaky německého expresionismu. Točil rychle, film měl často hotový během týdnů – do konce 30. let jich měl na svém kontě přes padesát - většina z nich je dnes už ale ztracena. Několik z Mizogučiho pozdějších prací patří mezi tzv. “keiko eiga” nebo-li "tendenční filmy", ve kterých poprvé odhaloval svoje socialistické názory a formoval pro něj typické zaujetí tradičními předsudky. Později v životě Mizoguči tvrdil, že jeho skutečná režisérská kariéra se datuje uvedením snímků GION NO SHIMAI (Sestry z Gionu, 1936) a NANIWA EREJI (Naniwská elegije, 1936).

Uprostřed tvůrčího období začal byl oslavován jako režisér "nového realismu": byly to sociální dokumenty o Japonsku, které procházelo proměnou od feudalismu k modernismu. ZANGIKU MONOGATARI (Povídka o posledních chryzantémách, 1939) získalo, stejně jako dva výše jmenované filmy, cenu Ministerstva pro výchovu; film zkoumá druhořadé postavení ženy v převážně mužsky orientované společnosti. Ve stejné době Mizoguči také rozvinul svůj slavný filmařský přístup "jedna scéna-jeden záběr". Na Mizogučiho tak častých širokoúhlých záběrech měl výrazný podíl jeho pečlivý a spolehlivý filmový architekt, Hiroši Mizutani. Za války byl Mizoguči nadšeným přívržencem japonského fašistického režimu a vedl propagandistickou filmovou sekci císařské vlády.

Ačkoli byl, stejně jako jeho krajan Yasujiro Ozu, považován u japonského publika za staromódního, pro Západ byl znovuobjeven částečně také díky kritikům z vlivného filmového periodika ”Cahiers du cinéma” (založeno 1951 André Bazinem), jako byl Jacques Rivette. Po období inspirovaném bojem za volební právo japonských žen, které zrodilo radikální snímky jako JOSEI NO SHORI (Vítězství žen, 1946) a WAGA KOI WA MOENU (Má láska spaluje, 1949), se Mizoguči zaměřil na ”jidai-geki” – dramata vycházející z japonského folkóru respektive určitého dějinného období - která vytvářel za pomoci svého dlouholetého scénáristy a spolupracovníka Yošikaty Yody. Do této série prací patří i ŽIVOT MILOSTNICE O´HARU (1952), který mu získal mezinárodní uznání a který pokládá za svůj nejlepší film a POVÍDKY O BLEDÉ LUNĚ PO DEŠTI (1953), který byl na Benátském filmovém festivale oceněn Stříbrným lvem.

SPRÁVCE SANŠO (1954) si vzal námět z feudálního Japonska a přepracoval ho na konfuciánský mravoučný příběh. Natočil desítky filmů (hodně raných je dnes už ztraceno), ale pouze dva v barvě: SHIN HEIKE MONOGATARI (Povídky o klanu Taira, 1955) a YOKIHI (Princezna Yang Kwei-Fei, 1955). Mizoguči zemřel poměrně brzy, v 58 letech v Kjótu na leukémii. V té době už byl, spolu s Yasujirem Ozuandem a Akirou Kurosawou, považován za jednoho ze tří mistrů japonské kinematografie. V roce 1975 o něm Kaneto Šindo natočil dokument, “Kendži Mizoguči: Život filmového režiséra.”

Mizogučiho filmy oslavují ženství. Bývá nazýván prvním velkým ”feministickým režisérem”, i když dnešní divák může namítat, že jeho pojetí neodpovídá moderním představám o feminismu. Odmítal ušlápnuté a utlačované japonské ženy. Ukazoval, že vztah mezi mužem a ženou, může nabýt mnohem větší ušlechtilosti. Řada jeho filmů se zaobírá postavením gejši, ale jeho protagonistky mohly pocházet odkudkoli: prostitutky, dělnice, pouliční aktivistky, ženy z domácnosti i feudální princezny.

Jeho snímky nás odkazují k japonskému umění. Měl rád dlouhé záběry a bohaté barvité mizanscény, zřídka využíval ”západní” záběr z blízka; typická scéna zabrala několik minut, a kladla nároky na světlo a rozmístění - podobně jako v dílech Josefa von Sternberga. Formalizovaná krása je zde vyvážena vtažením diváka prostřednictvím námětu zručně vybízejícímu k sympatiím s hlavními postavami; jeho vrcholná díla mají současně vyjímečně silný emocionální náboj.

Mizogučiho posedlost po opakování je proslulá – pro řadu svých hereček se mohl lehce stát noční můrou. V dlouhých záběrech prakticky nebyl prostor pro chybu: kolují historky o tom, jak některé záběry nechal opakovat téměř stokrát. Kinuyo Tanaka, zavedená Mizogučiho herečka, jednou spočetla, že po ní v rámci příprav na roli vyžadoval přečíst celou knihovnu. Mizoguči ovlinil mimojiné Marcela L'Herbiera, Josefa von Sternberga, Williama Wylera a Johna Forda.

Marek "džanik" Janík

Komentáře - zatím bez komentáře

Tyto stránky jsou chráněny reCAPTCHA a platí zásady ochrany osobních údajů a smluvní podmínky společnosti Google.