Miomir 'Miki' Stamenkovič

Filmový režisér Miomir „Miki" Stamenković se narodil v roce 1928 v srbském Kruševci. Patří mezi pionýry jugoslávského, resp. srbského žánrového filmu. Jeho tvorbě dominují především válečná (či partyzánská, chcete-li) dramata a detektivní či špionážní thrillery. Na druhou stranu byl také uznávaným dokumentaristou.

Film Pod stejným nebem, který natočil v roce 1964 společně s Makedoncem Ljubišou Georgijevskim je jeho režijním debutem. Již tento snímek se, z tzv. partyzánského filmu vymyká. A nevšední situace rozehrává i v dalších dílech, kterými se vrací k pro-tifašistickému odboji na území okupované Jugoslávie v době 2. světové války. Jeho následující film Vlk z údolí prokletí (Uka i Bjeshkëve të nemura) z roku 1968 se odehrává na hranicích Albánie a Kosova a řeší střet starého poctivého albánského horala s jeho synem, jenž se přidal na stranu italských fašistů. Díky tomuto filmu a pozdějšímu dramatu Jak zemřít můžeme Stamenkoviće považovat také za průkopníka kinematografie v Kosovu.

Námětem Pasti na generála (Klopka za generala) z roku 1971 je zejména hon na četnického velitele Dragoljuba Mihajloviće, ale také hon na domnělé či skutečné zrádce ve vlastních řadách. O rok později natočil podle scénáře Branimira Ščepanoviće další válečné drama Jak zemřít (Si të vdiset) produkované kosovskou společnosti Kosovafilmi. Kruh se uzavírá (SB zatvara krug) z ro-ku 1974 lze označit za špionážní thriller. Po formální stránce připomíná západní produkci a v rám-ci jugoslávské kinematografie nemá obdoby.

V roce 1976 natočil válečné drama Devojački most (Dívčí most) popisující skutečnou událost z roku 1943 - výměnu zajatých partyzánů za zajaté německé důstojníky. V roce 1981 Stamenković zabrousil filmem Nějaká jiná žena (Neka druga žena) do detektivního žánru, což bylo v Jugoslávii do té doby pole takřka neorané. Mezi kriminální thrillery je možné řadit i následující snímek Nebezpečná stopa (Opasni trag) z roku 1984 o boji se skupinou albánských nacionalistů.

V roce 1987 se vrátil filmem Lager Niš (Tábor Niš) do období 2. světové války. Příběh sleduje osudy vězňů umístěných v koncentračním táboře v srbském městě Niš. Zobrazená skupina je velmi různorodá - vězni různých národností, náboženského a politického smýšlení jsou z nej-různějších společenských tříd. A někdo z nich je významný partyzánským velitelem, kterého chtějí Němci odhalit. Posledním Stamenkovičovým hraným filmem je koprodukce s Východním Německem Volio bih da sam golub z přelomového roku 1990.

Kromě hraných filmů se Stamenković věnoval také natáčení dokumentů. Za zmínku stojí především trilogie Marš smrti (Pochod smrti), Marš pobede (Vítězný pochod) a Jugoslavija po volji naroda (Jugoslávie z vůle lidu), ve které mapuje činnost srbské armády během první světové války a vývoj v balkánském regionu po jejím skončení. Po roce 2000 natočil dokumenty o několika významných jugoslávských hercích.

Miomir Miki Stamenković zemřel v 83 letech v Bělehradě v roce 2011. Za svůj život získal řadu, zejména domácích, ocenění.

Jiří "dzira" Fiala