Ava Gardner

Ava Lavinia Gardner se narodila na Štědrý den na malé farmě poblíž Brogdenu v Severní Karolíně jako nejmladší ze sedmi dětí (bratři Raymond a Melvin “Jack” a sestry Beatrice “Bappie”, Elsie Mae, Inez a Myra) chudých pěstitelů bavlny a tabáku; matka Molly byla baptistkou skotsko-irského a anglického původu, otec Jonas Bailey Gardner byl katolík irsko-americké a indiánské krve (Tuscarora). Vyrůstala na jižanském venkově, odkud také pramení její celoživotní záliba v chůzi naboso a jadrném slovníku (jak později uvedl jeden australský novinář, nadávala tak, „jako by spolu v klení soupeřili námořník s řidičem náklaďáku“). Rodiče přišli brzy o majetek, což donutilo otce vzít práci na pile a matku pracovat jako kuchařka-hospodyně v domě pro učitele z nedaleké brogdenské školy. V roce 1935 otec umírá na bronchitidu a když jí bylo třináct, rodina se rozhodla hledat štěstí ve větším městě, ve viržinském Newport News, kde matka našla zaměstnání správcové ubytovny pro lodní dělníky. Podobnou práci pak zastávala i na předměstí Rock Ridge severokarolínského Wilsonu. Ava s několika sourozenci navštěvovala v Rock Ridge střední školu, kde také v roce 1939 odmaturovala. Asi rok potom studovala administrativu na Atlantic Christian College ve Wilsonu.

Gardnerová, která vyrostla v okouzlující zelenookou brunetku, navštívila v roce 1941 v New Yorku svoji sestru Bappie a švagr Larry Tarr, profesionální fotograf, se nabídl, že jí udělá snímek. Výsledkem byl tak potěšen, že konečný produkt vystavil ve výloze svého studia na Páté avenue kde si ho všiml právní činovník z “Loews Theatres”, Barnard "Barney" Duhan, mimojiné i vyhledávač talentů pro studio Metro-Goldwyn-Mayer, které bylo v té době dceřinnou společností “Loews”. Duhan vešel k fotografovi a snažil se získat na Avu kontakt, ale Tarrův zaměstnanec ho nejprve odbyl. Duhan prý okamžitě opáčil, že "někdo by o ní měl podat zprávu MGM” a tak se i stalo. Krátce poté už měla namířeno z Wilsonu do New Yorku k pohovoru do místní kanceláře studia. Byla jí nabídnuta standardní smlouva a tak nechala školy a ještě v roce 1941, se sestrou po boku, se vydala napříč přes kontinent do Hollywoodu, kde jí, pro její nesrozumitelné karolínské nářečí, nejprve přidělili “trenéra”, aby ji naučil mluvit (její rané vzdělání bylo jen útržkovité, do roku 1945 údajně přečetla jen dvě knihy, Bibli a „Jih proti severu“ a později to v životě doháněla neustálým sebevzděláváním).

„Po kamerových zkouškách režisér radostně sprásknul ruce a zakřičel, 'Neumí mluvit! Neumí hrát! Ona je senzační!' " (citace)

Brzy po svém příjezdu do Los Angeles se seznámila s jiným smluvním hercem MGM, Mickey Rooneym; bylo jí devatenáct a v lednu 1942 v kalifornském Ballardu se vzali. Neměla žádné herecké zkušenosti a prvních sedmnáct rolí (1942-1945) to byly jen krátké štěky a minivýstupy. Po první větší roli v béčkovém krimi WHISTLE STOP (1946), ji MGM zapůjčilo studiu Universal, kde se ve filmu-noir ZABIJÁCI (1946), po boku Burta Lancastera, dočkala kariérního zlomu: stala se hvězdou a zrodil se i nový sexuální symbol. Rooney a Gardnerová se rozvedli v květnu 1943. Když později básnil o tom, jaké to s ní bylo a když se to doneslo i jejím uším, údajně uvedla, že “on si možná sexu užíval, ale Bůh ví, že já ne.”

U MGM točila až do roku 1958; studio využívalo její popularity k „zviditelnění“ mnoha zcela průměrných filmů. Možná díky tomu nikdy neuvěřila ve své vlastní herecké schopnosti. Její talent zazářil pod taktovkou pánů režisérů jako byli John Ford: dobrodružné „safari“ MOGAMBO (1953), ve kterém s Grace Kellyovou soupeří o Clarka Gablea a za který byla nominována na cenu Akademie (Oskara tehdy převzala Audrey Hepburnová za PRÁZDNINY V ŘÍMĚ) – a George Cukor: drama BHOWANI JUNCTION (1956). Mezi další její filmy patří romantická komedie THE HUCKSTERS (1947) s Gablem a Kerrovou, muzikálové drama SHOW BOAT (1951) nebo dobrodružné „hemingwayovské“ SNĚHY KILIMANDŹÁRA (1952).

Mankiewiczova BOSONOHÁ KOMTESA (1954) s Bogartem údajně odráží její skutečné životní zvyky. Pro tento film se mimochodem naučila Flamenco, stala se postupně zběhlou tanečnicí a jelikož vyžadovala jen málo spánku a v tanci našla zalíbení, strávila v něm často celou noc – „Jsem hollywoodskou herečkou, která viděla nejvíce východů slunce“. THE SUN ALSO RISES (1957) vznikl na motivy Hemingwayova románu “Fiesta” a část filmové verze bestseleru Nevilla Shutea NA BŘEHU (1959) s Gregory Peckem se točila v Berwicku na předměstí Melbourne. Jedna z ulic, které se tehdy v Berwicku rodily, nese dnes její jméno: "Gardner Street" ). Své kvality ukázala rovněž vedle Charltona Hestona a Davida Nivena v 55 DNÍ V PEKINGU (1963).

“Nejhorší člověk na světě. Učiněné zlo. Zbožňujte ho!“ (o režiséru Fordovi)

V první polovině 40. let se stýkala s miliardářem Howardem Hughesem a vztah pokračoval i v letech padesátých (v „jeho“ životopisném filmu LETEC z roku 2004 ji představuje Kate Beckinsale). V říjnu 1945 se vdala podruhé, za jazzového hudebníka Artie Shawa. Manželství vydrželo pouhý rok a mělo ještě katastrofálnější průběh než to první. Tehdy také začala Gardnerová pít. Její třetí a poslední manželství, se známým zpěvákem a hercem Frankem Sinatrou, trvalo od listopadu 1951 do července 1957. Kvůli Avě Sinatra opustil svoji ženu Nancy a událost plnila přední stránky novin. Sinatra byl v tisku i svými fanoušky zatracován za to, že opustil svoji “hodnou ženu” kvůli této exotické femme fatale. Jeho kariéra strádala, zatímco Avina šla nahoru – média jen upevňovala její image svůdné a sexy ženy. Naléhala, aby byl Sinatra obsazen do dnes již slavného snímku ODTUD AŽ NA VĚČNOST (1953), který mu nakonec přinesl Oskara a oživil jeho hereckou i hudební kariéru. Manželství bylo bouřlivé – vášnivé hádky, žárlivost, nejméně jeden sebevraždený pokus (Sinatra) a bezpočet rozchodů. Gardnerová také otěhotněla, moc klidu však neužila a potratila.

V roce 1957 se rozvedla se Sinatrou a – znechucena životem v Hollywoodu – zamířila do Španělska, kde si díky přátelství se slavným spisovatelem Ernestem Hemingwayem našla zálibu v býčích zápasech, ale také toreadorech. A nejen v aréně. V roce 1968 ji daňové problémy zavály do Londýna, kde v pohodlí strávila zbývajících dvaadvacet let života. Mnoho filmů natočila v zahraničí. Nejlepší výkon podle mnohých předvedla jako Maxine Faulková v Hustonově adaptaci hry uznávaného dramatika Tennesseeho Williamse NOC S LEGUÁNEM (1964), za kterou ale nominována nebyla (zato Grayson Hallová ve své “vedlejší roli“ ano). Dále točila, jak sama uvedla, pouze za účelem „kořisti“. V roce 1968 v Londýně podstoupila hysterektomii, aby zmírnila svoje obavy z rakoviny dělohy, na kterou zemřela její matka a ve stejném roce natočila jeden ze svých lepších filmů, britský remake MAYERLING (1968), ve kterém hraje rakouskou císařovnu Alžbětu a James Mason císaře Františka Josefa. Během natáčení ZEMĚTŘESENÍ (1974), překvapila režiséra Robsona, když trvala na tom, že se nenechá zastoupit dablérkou.

Kromě autoimunitní choroby, kterou byl nejspíše lupus, Ava po letech kouření trpěla navíc i těžkým emfyzémem s dušností. Po dvou mrtvicích v roce 1986 zůstala částečně ochrnuta a upoutána na lůžko. Výdaje za zdravotní péči, několik desítek tisíc dolarů, zaplatil Frank Sinatra. Velkými přáteli zůstali až do konce života. Její poslední slova (k hospodyni Carmen Vargasové) předtím, než zemřela na zápal plic, byla “Jsem tak unavená”. Jedna ze Sinatrových dcer ho po zprávě o jejím skonu údajně našla plačícího, zhrouceného v křesle a neschopného slova. Ava byla nejen jeho životní láskou, které říkal “Anděli”, ale také inspirací pro jednu z jeho nejniternějších a nejkouzelnějších písní - “I'm a Fool to Want You” - natočené po jejich rozchodu.

Vargasová nechala její tělo převézt z Anglie do rodné Karolíny. Na Avině pohřbu za zástupem pětiset truchlících stála černá limuzína. Nikdo z ní nevystoupil, ale obecně se má zato, že oním anonymním smutečním hostem byl Sinatra. Květinová výzdoba na hrobě také hlásala: “With My Love, Francis”. Gardnerová byla pohřbena v Sunset Memorial Park, v severokarolínském Smithfieldu, po boku svých bratrů a milovaných rodičů. Ve městě dnes také stojí Muzeum Avy Gardnerové (Ava Gardner Museum).

Její životní pouť, to je příběh o tom, kterak hvězdné postavení učinilo z venkovské dívky světoběžnici, jež ovšem nikdy nepřekonala vnitřní nejistotu ve vztahu k herectví a životu v záři reflektorů („O svém postavení hvězdy bych ráda uvedla, že mi dalo vše, co jsem nikdy nechtěla“). Filmová kariéra ji nepřinesla větší seberealizaci, její vzhled ji ale k filmu nejspíše předurčil; pro mnoho fanoušků také stále zůstává nejkrásnější herečkou hollywoodské historie a Americký filmový institut (AFI) jí přidělil 25. příčku v žebříčku největších amerických ženských hereckých legend.

Marek "džanik" Janík

Komentáře - zatím bez komentáře