Marco Perrin

Francouzský herec Marco Perrin odehrál desítky vedlejších rolí ve filmu a televizi, v osmdesátých letech 20. století se ale kvůli vážné nemoci musel své profese vzdát. Narodil se v Aix-en-Provence na jihu Francie, původ má ale srbský, jeho vlastní jméno je Jovan Marković. Ve filmu i na divadle začínal souběžně počátkem padesátých let, jeho debutem před kamerou byl epizodní výstup v adaptaci Dumasova románu VĚŽ NESLESKÁ (La tour de Nesle, 1952), mihnul se i v některých mezinárodních projektech (VIKINGOVÉ – The Vikings, 1958).

Ve svých začátcích hrál Marco Perrin hlavně divadlo, především v režii Georgese Vitalyho se objevoval na různých pařížských scénách (Théâtre du Grand Guignol, Théâtre La Bruyère), větší příležitosti než film mu později přinášela televize. Jako šermíře Cocardasse jej diváci mohli vidět v historickém seriálu LAGARDÈRE (1967), naši diváci si jej mohli povšimnout v seriálu PANÍ Z MONSOREAU (La dame de Monsoreau, 1971), v roli francouzského krále Jindřicha IV. se později představil v seriálu RICHELIEU (1977), jako známý dramatik Cogniard se objevil v seriálu DOBRÝ DEN, PANE OFFENBACHU (Les folies Offenbach, 1977).

Oproti divadlu a televizi se ve filmu začal Marco Perrin výrazněji prosazovat až ve druhé polovině 60. let, u nás jsme si jej mohli všimnout v kriminální komedii TAKÉ VELKÉ BANKOVKY MOHOU BÝT FALEŠNÉ (Monnaie de singe, 1966), zmínku si ale zaslouží postava faráře v mezinárodně oceněném lyrickém snímku z druhé světové války PÉPÉ A CLAUDE (Le vieil homme et l’enfant, 1967). Později byl manažerem Orlandim v komedii ŽIVOT PLNÝ MALÉRŮ (Les malheurs d’Alfred, 1972), v justičním dramatu PŘÍPAD DOMINICI (L’affaire Dominici, 1973) se objevil v úloze kuchaře.

S přibývajícím věkem jej vizáž s charakteristickým knírkem předurčovala k rolím vážených osobností, proto jsme jej i u nás mohli vidět v rolích starostů (USPĚCHANÝ MUŽ – L’homme pressé, 1977; ČETNÍK A MIMOZEMŠŤANÉ – Le gendarme et les extraterrestes, 1979). S hvězdami obou výše uvedených filmů hrál ostatně častěji, s Alainem Delonem se setkal jako jeho nadřízený komisař Vieuchêne ve filmu POVÍDKA O POLICAJTOVI (Flic Story, 1975), po boku Louise de Funèse hrál oddávajícího v komedii ZELŇAČKA (La soupe aux choux, 1981). Mezitím znovu často účinkoval v televizi, celkem dvanáctkrát se objevil v záznamech divadelních her V DIVADLE DNES VEČER (Au théâtre ce soir, 1966-1978).

Počátkem osmdesátých let se Marco Perrin objevil v několika průměrných komediích, které u nás nejsou známé, naposledy to bylo v roli souseda ve filmu BÉRUCHET DIT LA BOULIE (1983). V témže roce byl zasažen mrtvicí, v jejímž důsledku zůstal ochrnutý na půl těla a musel se stáhnout do soukromí. Až po čtvrtstoletí jej k návratu před kameru přiměl mladý režisér Jeremy Kaplan, který s ním natočil vzpomínkový dokumet MARCO PERRIN (2011).

Pavel "argenson" Vlach