Francouzská herečka Germaine Delbat v pokročilém věku odehrála desítky vedlejších rolí ve filmu a televizi, od mládí se ale věnovala hlavně divadlu. Narodila se na pařížském předměstí Courbevoie, oba rodiče zastávali posty ředitelů na prestižních pařížských školách a k rozhodnutí dcery stát se herečkou se stavěli odmítavě. Proti jejich vůli studovala Germaine herectví pod vedením slavného Charlesse Dullina a v proslulých kurzech René Simona. I kvůli rodičům přijala raději umělecké jméno (její vlastní jméno bylo Germaine Marie Fuster).

S ohledem na svůj nepříliš atraktivní vzhled se Germaine Delbat v mládí musela na jevišti spokojovat s vedlejšími úlohami, i v nich ale dokazovala, že je výbornou herečkou, takže s přibývajícím věkem se nakonec propracovala i k větším rolím v dramatickém i komediálním žánru. Účinkovala například v pařížských divadlech Théâtre des Arts nebo Théâtre Hébertot, teprve po druhé světové válce se poprvé setkala i s filmem. Do kinematografie vstoupila vedlejší rolí matky jednoho z hlavních hrdinů (Marc Cassot) ve filmu o mladých fotbalistech BOHOVÉ NEDĚLE (Les dieux du dimanche, 1949).

Ještě počátkem padesátých let hrála ve filmu méně často, již tehdy ale s dalšími francouzskými herci dostala menší příležitosti v zahraničních produkcích natáčených ve Francii. Objevila se tak například v britském dramatu A DAY TO REMEMBER (1953) nebo v americkém životopisném filmu ŽÍZEŇ PO ŽIVOTĚ (Lust For Life, 1956). Ve francouzských filmech se mezitím míhala v menších rolích v historických kostýmech (LOLA MONTEZOVÁ – Lola Montès, 1955; KÁŤA – Katia, 1959), dvakrát ji do svých historických filmů angažoval Jean Delannoy (MARIE ANTOINETTA, KRÁLOVNA FRANCIE – Marie Antoinette, la reine de France, 1955; ZVONÍK U MATKY BOŽÍ – Notre-Dame de Paris, 1956), k menším hereckým úkolům ji zvali i další významní režiséři jako André Cayatte, Claude Autant-Lara nebo Anatole Litvak.

Mezitím kromě divadla a filmu začala Germaine Delbat spolupracovat i s novým médiem, televizí, poprvé byla paní Raskolnikovou v adaptaci Dostojevského románu ZLOČIN A TREST (Le crime et le châtiment, 1955), později hrála v řadě seriálů. Z jejího účinkování v divadle se sluší připomenout úspěšnou hru Oskar (1958, 1961), v níž hrála Charlottu, dávnou lásku pana Barniera. Tuto roli si pak zopakovala i ve slavné filmové verzi OSKAR (Oscar, 1968) po boku Louise de Funèse. Právě s de Funèsem se pak ke hře Oskar vrátila ještě jednou na jeviši Théâtre du Palais-Royal v roce 1971. Mezitím menšími kreacemi obohatila dobře známé kriminálky významných režisérů jako byli Georges Lautner (PAŠA – Le pacha, 1968) nebo José Giovanni (POSLEDNÍ ADRESA – Dernier domicile connu, 1970).

V 60. a 70. letech začala v práci Germaine Delbat převažovat televizní tvorba, připomeňme alespoň známější historické seriály jako SLAVNÉ ÚTĚKY (Les evasions célèbres, 1972) nebo LESK A BÍDA KURTIZÁN (Splendeurs et misères des courtisanes, 1975), v nichž se ale opět objevovala jen v menších rolích. Z posledních významnějších filmů je na místě uvést Chabrolovo drama z počátku druhé světové války KREV TĚCH DRUHÝCH (Le sang des autres, 1984). V této době také ukončila i své angažmá v divadle, naposledy hrála v sezóně 1985-1986 v Lyonu v Pirandellově hře Každý má svou pravdu.

Germaine Delbat zemřela v Paříži 24. dubna 1988 ve věku 84 let. Filmových rolí po sobě zanechala přes padesát, bezmála dvojnásobek postav pak odehrála v televizi.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře