Francouzská herečka Yvette Étievant hrála především divadlo, a i když jen v menších rolích, má na svém kontě i zajímavou filmografii. Narodila se v Paříži jako Yvette Etiévan-Estival, jejím otcem byl Henri Etiévant (1870-1953), filmový herec a režisér němé éry. Právě díky kontaktům svého otce se Yvette již od dětství pohybovala v uměleckém prostředí a divadlo začala hrát za druhé světové války v Théâtre des Mathurins. Vzápětí se dostavily i první nabídky od filmu a jako služka se objevila v Bressonově dramatu DÁMY Z BULOŇSKÉHO LESÍKA (Les dames du Bois de Boulogne, 1944).

Po druhé světové válce se Yvette Etiévant zařadila mezi významné osobnosti pařížského divadla Théâtre de l’Athénée, kde hrála především v režii Louise Jouveta, později spolupracovala i s dalšími významnými divadelními režiséry. Co se týče jejích dalších vstupů před kameru, znovu to byla nabídka od Roberta Bressona (DENÍK VENKOVSKÉHO FARÁŘE – Journal d’un curé de campagne, 1950), v této době menší role hrála v řadě dalších hodnotných filmů. V dramatu ADRESÁT NEZNÁMÝ (…Sans laisser d’adresse, 1951) vytvořila manželskou dvojici s představitelem hlavní role Bernardem Blierem. Častěji ale hrála menší úlohy v různých profesích, byla například pošťačkou, vrátnou, sekretářkou, dvakrát také jeptiškou (JOCELYN, 1952; ROZHOVORY KARMELITEK – Le dialogue des Carmélites, 1960).

Pokud dostala ve filmech větší příležitosti, vesměs to byly unavené a osudem zkoušené ženy; takovou roli podváděné manželky hrála například s Jeanem Gabinem ve filmu BEZVÝZNAMNÍ LIDÉ (Les gens sans importance, 1956). Mezitím začala pracovat také pro televizi, již v polovině padesátých let se ve filmu dostala k rolím matek hlavních hrdinů (BUDOUCÍ HVĚZDY – Futures vedettes, 1955). Role matky vůdce Loverňáků (André Treton) ji zviditelnila ve slavné KNOFLÍKOVÉ VÁLCE (La guerre des boutons, 1963). Hrála také v titulech zasazených do moderní historie, ve filmu MATA HARI (Mata Hari, agent H21, 1964) byla ošetřovatelkou na frontě, objevila se také v Resnaisově filmu VÁLKA SKONČILA (La guerre est finie, 1966). V televizi jí značnou popularitu přinesla role manželky hlavního hrdiny (Christian Barbier) v seriálu MUŽ Z PIKARDIE (L’homme de Picardie, 1968).

Po vystřídání několika působišť se počátkem šedesátých let Yvette Etiévant vrátila do Théâtre de l’Athénée, po sebevraždě herečky a divadelní ředitelky Françoise Spira toto divadlo také krátce vedla jako provizorní ředitelka (1965-1966). Své manažerské schopnosti uplatnila později i při založení umělecké agentury Artmedia, která dodnes zastupuje desítky herců i umělců dalších profesí. Ve vedení agentury působila Yvette Etiévant v letech 1972-1991. I když ji nadále provázela pověst uznávané divadelní herečky, v 70. letech se před filmovou kamerou objevila jen jedinkrát, a sice jako senátorova manželka v Costa-Gavrasově politickém dramatu STAV OBLEŽENÍ (État de siège, 1973). Tehdy ovšem zároveň ukončila své aktivity v divadle (naposledy hrála v roce 1969 v Théâtre de Montparnasse ve hře Cena od Arthura Millera).

Před kameru se začala příležitostně vracet v osmdesátých letech, objevila se například v Hosseinově adaptaci Hugova románu BÍDNÍCI (Les Misérables, 1982), v Girodově filmu ROZMAR (Bon plaisir, 1984) hrála prezidentovu sekretářku. Právě ve spolupráci s Francisem Girodem nakonec i svou filmografii uzavřela menší rolí v dramatu SMRT BĚHEM LÉČBY (Passage à l’acte, 1996).

Yvette Etiévant zemřela v ústraní v Paříži 21. března 2003 ve věku osmdesáti let. Pohřbena je po boku svého otce v Chambray v severní Francii.

Pavel "argenson" Vlach

Komentáře - zatím bez komentáře