Yakima Canutt

"Během pěti let (1925 – 1930) zahynulo při natáčení pětapadesát lidí a více než deset tisíc bylo zraněno. Koncem 30. let už ale osamocený a za pár dolarů všeho schopný kaskadér vymizel. Zkušení a organizovaní kaskadéři se oddělovali od amatérů, přicházeli se speciální výbavou, trénovali a vyvíjeli nové techniky." ( z knihy “Falling: How Our Greatest Fear Became Our Greatest Thrill” Garretta Sodena)

Enos Edward Canutt, mnohonásobný šampión rodea, herec, zřejmě vůbec nejuznávanější kaskadér všech dob a režisér mnoha památných akčních sekvencí, se narodil ve Snake River Hills nedaleko Colfaxu ve státě Washington. Vyrůstal jako jedno z pěti dětí blízko Penawawa Creek, na ranči, který založil jeho dědeček. V Green Lake (předměstí Seattlu) chodil do základní školy, jeho stěžejní a pro další život rozhodující školou však byl život na ranči, kde se naučil lovit, klást pasti, střílet a jezdit.

Na rodeu se poprvé objevil v šestnácti (1912), začal se mu věnovat profesionálně a brzy získal pověst všestranného kovboje. K přezdívce “Yakima” (“Yak”) přišel v roce 1914 při soutěži v oregonském Pendletonu díky chybnému údaji v novinách (“Kdybych byl Indián, byl bych na to velmi pyšný...po matce mám však skotskou a irskou krev a po otci holandskou a německou.”) Rok poté tam obsadil druhé místo, přitáhl na sebe pozornost promotérů a začal cestovat po Státech. V jedenadvaceti (1916) si v Montaně vzal o sedm let starší, několikanásobnou vítězku ženského rodea Kitty Wilksovou. Rozvedli se však už v roce 1919.

Při “bulldoggingu” v Idahu mu roh zvířete škaredě roztrhl horní ret, hned po sešití se ale vrátil do soutěže a plastiku podstoupil až za rok. Svůj první Světový pohár získal na "Olympiádě Západu” v roce 1917 a mezi rodey krotil koně pro potřeby francouzské vlády za 1. světové války. V roce 1918 sám narukoval do námořnictva, na podzim dostal měsíční dovolenku k obhajobě titulu a na jaře po podepsání příměří byl ze služby propuštěn. Za velkým rodeem se vydal do Los Angeles a zimu se nakonec rozhodl strávit v Hollywoodu, kde také potkal lidi od filmu (Tom Mix).

V bojové scéně LIGHTNING BRYCE (1919) poprvé okusil kaskadérský chlebíček, v “továrně na sny” však nezůstal a vrátil se do arény. Rodeo ve Fort Worth bylo přezdíváno “Yak's show", protože zde vyhrál tři roky po sobě (1921-23), vítězil na různých místech po celé zemi (čtyřnásobný mistr světa ve všestrannosti): specializoval se na jízdu na divokém koni v sedle (saddle-bronc), stejně jako na srážení běžících telat na zem skokem z koně a trhnutím za rohy (bulldogging). Šlo mu to však, jak sám říkal, i s lasem (roping).

V roce 1923 dostal v Hollywoodu nabídku na sérii osmi westernů pro producenta Bena Wilsona ze studií Burwillow - prvním filmem byl RIDIN' MAD (1924). V té době Canutt zdokonalil řadu kousků, třeba skok do sedla přes koňský zadek ("Crupper Mount"). Douglas Fairbanks některé z jeho triků použil ve filmu THE GAUCHO (1927), stali se velkými přáteli a pravidelně cvičili ve Fairbanksově tělocvičně. Ve snaze nabrat zkušenosti brával malé role v rozličných filmech. V hodinovém westernu BRANDED A BANDIT (1924) si pádem ze čtyřmetrové skály vážně zlomil nos, po plastice však poznamenal, že teď vypadá dokonce lépe než předtím.

Po vypršení smlouvy u Wilsona (1927) opět objížděl rodea. S nástupem zvuku (1928) tušil, že ačkoli má za sebou téměř padesát němých filmů, může mít problémy (od chřipky na vojně měl poškozené hlasivky). Brával různé (kaskadérské) roličky a zatímco hledal uplatnění, zjistil, že před kamerou se toho dá podniknout ještě mnohem více, než dosud: jako první provedl tzv. “přemístění z koně” (z cválajícího koně na jiný pohybující se objekt). Skákal ze skal na koňské hřbety, z jedoucích dostavníků na jejich spřežení, nechával se “sestřelovat” z koní v plném trysku a podobné, potenciálně život ohrožující aktivity. Stal se odborníkem na koordinování masových scén (“úprk splašeného stáda”, “honička s krytými vozy”, “bitva mezi Indiány a kavaleristy.”)

V roce 1930 potkal o dvanáct let mladší Minnie Audreu Riceovou, během jeho práce pro Mascot Pictures se sblížili a v listopadu 1931 se vzali. Canutt v Hollywoodu rozšířil a vylepšil mnoho rodeových technik: zabezpečení při pádech koňů i vozů, různé postroje a lana k ochraně kaskadérů ('L' třmen, díky kterému jezdec spadl z koně bez toho, aby na něm zůstal viset). Opatření šetřila filmařům čas a peníze a chránila jezdce i koně, i když je pravdou, že jeho smutně proslulý kousek “Running W” - způsob jak během cvalu povalit koně – pravidelně koně usmrtil nebo přinejlepším nadále zneschopnil. Dnes už je po celém světě zakázaný (naposledy zřejmě k vidění v iráckém filmu AL-MAS' ALA AL-KUBRA, 1983). Svůj slavný ”pád pod dostavník” poprvé Canutt předvedl ve filmu RIDERS OF THE DAWN (1937), kde byl dablérem Jacka Randalla.

U Mascotů potkal také svého celoživotního přítele a spolupracovníka Johna Waynea. Zaskakoval za něj na motorce ve filmu SHADOW OF THE EAGLE (1932). Wayne obdivoval Canuttovu hbitost a odvahu a Canutt si zase vážil jeho vůle učit se a zkoušet kaskadérská čísla. Brzy Waynea naučil jak spadnout z koně a nezlámat si vaz. Pilovali techniky bitek tak, aby údery na plátně vypadaly realisticky a z jejich postupů se vychází dodnes. Když ve filmu sledujeme (a posloucháme) Johna Waynea, díváme se vlastně na Canutta: úsečná a jakoby uspěchaná řeč, chůze s pohupováním se v bocích, zatočení koltem po vytasení. Jak řekl sám Wayne: "Týdny jsem studoval způsob Yakimovy chůze a řeči. Byl to skutečně kovboj.”

V roce 1932 se Canuttovi narodil první syn, Edward Clay a okamžitě dostal přezdívku 'Tap'; zkrácený výraz pro Tapadero (mexické krytí třmene). V tomtéž roce si způsobil čtyřnásobnou zlomeninu v oblasti ramene, když se pokoušel přeskočit z koně na spřežení vozu. Práce bylo poskrovnu, vydělával si jako kaskadér a na rodeu. V roce 1934 Herbert J. Yates z Consolidated Film Industries sloučil řadu filmových společností (mj. Mascot) do nových Republic Pictures a Canutt se brzy stal jejich špičkovým kaskadérem. Řídil akční pasáže mnoha snímků, patří sem filmy Gene Autryho, Witneyův THE LONE RANGER (1938) a filmy o Zorrovi. V ZORRO VÍTĚZÍ (1937) Canutt prováděl prakticky všechny scény, ve kterých má Zorro masku a na plátně se objevuje stejně často jako hlavní hvězda, John Carroll. Akční scéna byla ve scénáři pokaždé opatřena jen stručnou poznámkou, "viz Yakima Canutt.”

Ve filmu SAN FRANSICO (1936) na Clarka Gablea padá zeď a přitom ho zastupuje právě Canutt. "Měli jsme tam přichystaný těžký stůl, pod který jsem se měl na poslední chvíli schovat. Zrovna ve chvíli, kdy začala zeď padat, dívka na place zpanikařila. Popadl jsem ji, skočil ke stolu, ale už jsem to úplně nestihl." Dívce se nic nestalo ale on měl polámaných šest žeber. Neustále se snažil dostat k režírování; stárnul a věděl, že jeho kaskadérské dny jsou pomalu sečteny.

V roce 1937 se mu narodil syn Harry Joe a spolu s Tapem se stali významnými postavami v oboru, s otcem později spolupracovali na mnoha filmových meznících. Roku 1938 Republic Pictures začali s většími a nákladnějšími projekty. Canuttův učitel a režisér akčních sekvencí pro BEN HUR (1925) Breezy Eason byl povolán jako pomocný režisér a Canutt sám najímal kaskadéry a také prováděl některá čísla. Na režii se však nepodílel, pouze vždy doplňoval scénář, kde bylo třeba.

Na Wayneovo doporučení najmul režisér Ford Canutta pro film PŘEPADENÍ (1939) kde dohlížel na scénu s broděním a také na slavné přepadení Indiány. Byl to on, kdo skočil ze svého koně na šestispřeží dostavníku, nechal se “zastřelit” a pak “přejet.” Zaskakoval zde za taky Waynea i jinde. Kvůli bezpečnosti při slavném “pádu” Canutt poupravil opratě i udidla tak, aby se měl čeho zachytit a aby mezi spřeženími získal dostatek místa (tento kousek byl později použit v dalších westernech – například LARAMIE, 1949). Ford s ním byl spokojen do té míry, že se ho rozhodl zaměstnat kdykoli jen bude točit nějakou “akci”. Ve stejném roce stihl ještě Canutt nahradit Clarka Gablea při “požáru Atlanty” (řídí tam ten otevřený vůz) ve spektáklu JIH PROTI SEVERU (1939), kde taky představoval jednoho z padouchů obtěžujících Vivien Leighovou v bryčce na mostě.

V roce 1940 při natáčení TEKUTÉ ZLATO (1940), když opět zaskakoval za Gablea, na něj spadl kůň a on utrpěl několik vážných vnitřních poranění. I přes jistá fyzická omezení pracoval nadále: režíroval akční sekvence vysokonákladového projektu DARK COMMAND (1940), opět s hvězdným Johnem Waynem a Claire Trevorovou a současně vymyslel lanový systém, který zadržel dostavník, předtím, než by spadl na kaskadéra a koně; vymyslel také uvolňovací postroj pro koně ve snaze zabránit tak jejich pádu do vody.

Ve stejném roce se mu narodila dcerka Audrea Elaine "Honey." Při natáčení relativně nízkorozpočtového akčního snímku Roye Rogerse IDAHO (1943) si při pádu z vozu zlomil oba kotníky a během rekonvalescence plánoval kaskadérské scény pro Wayneův film STARÁ OKLAHOMA (1943) a nakonec na ně i sám dohlédl. Od té doby se už věnoval hlavně režii (naposledy jako herce ho můžeme vidět ve westernu RIO BRAVO, 1959).

"Canutt byl určitě nejaktivnějším účastníkem turnajů od středověkých dob.” (z knihy “Swordsmen of the Screen”)

Během následující dekády se Canutt stal jedním z nejlepších pomocných režisérů v oboru (akční scény, scény bez hlavních hrdinů). V roce 1952 ho studio MGM převelelo do Anglie ke spolurežii dobrodružné romance IVANHOE (1952) s Robertem Taylorem a Liz Taylorovou. Film byl prvním, při kterém se akční scény točily v zahraničí místo v zázemí studia a u Canutta se tehdy přiučila řada britských kaskadérů. Po “Ivanhoe” následovali KNIGHTS OF THE ROUND TABLE (1953), opět v režii Richarda Thorpa a opět s Taylorem a postaral se o ještě bohatší akční scény v KING RICHARD AND THE CRUSADERS (1954). Režíroval těsné akční sekvence pro Kubrickova SPARTAKUS (1960). Pět dní například natáčel jak armáda otroků vrhá hořící klády proti Ŕímanům a věnoval se bojovým scénám s Kirkem Douglasem, Tony Curtisem a Johnem Irelandem.

Pro monumentální projekt BEN HUR (1959) Canutt inscenoval například slavný vozatajský závod (deset čtyřspřeží). Kočírovat učil Charltona Hestona (Judah Ben-Hur) a Stephena Boyda (Messala) a oni si toho pak hodně odřídili sami. Jen na závodě samotném pracoval se svým štábem pět měsíců. Žádný kůň nebyl zraněn a vážně poraněn nebyl ani nikdo z lidí (narozdíl od “téhož” filmu z roku 1925). Pravdou je, že Joe Canutt si rozsekl bradu, protože neposlechl svého otce a nepřitiskl se k “Hestonovu” vozu, když najížděl na trosky jiného. Jako pomocný režisér se podílel na několika Disneyových projektech (vrcholem zde byl film SWISS FAMILY ROBINSON z roku 1960, pro který se muselo mnoho exotických zvířat přepravit na vzdálený ostrov Západní Indie).

Anthony Mann vyžadoval pro svůj velkofilm CID (1961) s Hestonem a Lorenovou jedině Canutta a jeho synové Joe a Tap zde na ratířském turnaji zaskočili právě za Charltona Hestona a Christophera Rhodese. Vypracoval pro tento film bojové scény, jedny z nejlepších, jaké kdy byly natočeny. Mann ho chtěl i pro PÁD ŘÍŠE ŘÍMSKÉ (1964) a Canutt pracoval i na filmech CAT BALLOU (1965), CHARTÚM (1966), KAM ORLI NELÉTAJÍ (1968) a MUŽ, KTERÉMU ŘÍKALI KŮŇ (1970). Yakima Canutt zemřel přirozenou smrtí v 90 letech v North Hollywood a pohřben je na hřbitově Valhalla Memorial Park.

Za zásluhy o rozvoj filmového průmyslu má dnes Yakima Canutt svoji hvězdu na hollywoodském “Chodníku slávy.” Za úspěchy na kaskadérském poli včetně zásluh o rozvoj bezpečnostních opatření mu byla v roce 1967 udělena čestná Cena Akademie.. Byl uveden do Rodeové síně slávy Národního muzea kovbojského a westernového dědictví v Oklahomě (1975). Jako herec a kaskadér, ať už v němých nebo mluvených filmech, má na svém kontě jistě přes tisíc filmů. Jeho žena Audrea ho přežila o dvacet let, zemřela v úctyhodném věku 98 let.

"Pravděpodobně se už nikdy nenajde kaskadér, který by se mohl srovnávat s Yakimou Canuttem. Několikanásobný světový šampión, který s koněmi uměl všechno. Vymyslel všechny možné pomůcky. Například takové chytré stupátko u sedla používané při skocích z koně na jiné objekty, jako třeba na jedoucí vůz nebo vlak. Nebo 'brokovnici', pružinové zařízení k uvolnění koní od jedoucího vozu, ke kterému taky patřila nárazová šňůra, díky které se zablokovala kola a vůz se natočil tak, jak to nejlépe vyhovovalo kameramanovi.” (režisér William Witney)

Marek "džanik" Janík