Jiří Traxler

Jiří Traxler se narodil 12. března 1912 v Táboře. Hudbě se věnoval už odmalička, hudební vzdělání získal v táborském Hudebním ústavu. Už jako student hrál v tanečním orchestru staršího bratra Josefa The Red Ace Players. Po maturitě na táborském gymnáziu započal se studii práv na Karlově Univerzitě. Ale studia kvůli hudbě opustil. 
Od roku 1937 působil jako hudební skladatel, už předtím hrál v jazzovém Orchestru Gramoklubu (1935 – 1937). Dále pracoval jako skladatel pro Swing Band Jaroslava Ježka (1938) a jako pianista pro soubory Blue Music (1938 – 1939) a Elit Club (1942). Jeho skladby zaznívaly na koncertech, v rozhlase a na gramofonových deskách Ultraphonu a Esta. 
Poté jako skladatel jazzové a taneční hudby, textař, hudební aranžér, překladatel a i konferenciér tvořil u hudebních nakladatelství Mojmíra Urbánka (1938 – 1939, 1944 – 1948) a R. A. Dvorského (1939 až 1944). Postupně komponoval jazzovou hudbu, taneční hudbu a swing. Jeho písně nejprve textoval Karel Kozel, později už on sám. 
Traxler později psal texty i k písním dalších skladatelů a k americkým písním. Je autorem písní a skladeb (např. „Jedu nocí“, „Bloudění v rytmu“, „Hádej, hádej“, „Blázinec“, „Dobrou noc“, „Měsíc to zavinil“, „Opona padá“, „Konec týdne“, „Honda za písničkou“, „Potkal jsem svůj sen“ atd.), scénické hudby, operet a muzikálů („Hledá se zlato“, „Tak jako v nebi“, „Moje žena Penelopa“ apod.), rozhlasové hudby a dalších. Na jeho kontě zůstává do roku 1949 na 200 hudebních děl. 
Během německé okupace se také třikrát zapsal do dějin českého filmu jako autor filmové hudby. Poprvé s Kamilem Běhounkem u crazy komedie Martina Friče EVA TROPÍ HLOUPOSTI (1939) v hlavních rolích s Natašou Gollovou, Oldřichem Novým a Zdeňkou Baldovou. O rok později jazzově upravoval hudbu Rudolfa Frimla pro film Zdeňka Gino Hašlera ZA TICHÝCH NOCÍ (1940). 
Na sklonku protektorátu ještě za spolupráce skladatele Josefa Stelibského napsal hudbu a texty k písním u komedie SOBOTA (1944) režiséra Václava Wassermana. Až od 80. let byly ve filmu použity jeho písně, př. „Blázinec“ (KUKAČKA V TEMNÉM LESE) a „Potkal jsem svůj sen“ (OBECNÁ ŠKOLA). 
Po komunistickém převratu se rozhodl 29. prosince 1949 opustit ilegálně Československo. Nejprve žil u Norimberku v uprchlickém táboře, kde utvořil malý orchestr. Ještě připravil dvě aranžmá pro rozhlas ve Frankfurtu nad Mohanem a jako člen Internacional Refugee Organization odjel roku 1951 do Kanady. Svou znalost anglického a německého jazyka uplatnil jako recepční a klavírista v hotelu v Ottawě (1951). 
Po svatbě s emigrantkou Jarmilou v roce 1951, se kterou měl dvě dcery, se pokoušel neúspěšně v Montrealu navázat na svojí hudební kariéru (externista CBC). Nakonec se přestal věnovat hudbě a do odchodu na penzi se živil jako grafik a technický kreslič u letecké korporace Canadair v Montrealu (1952 – 1976). 
V roce 1995 se s manželkou přestěhoval do Edmontonu v provincii Alberta, kde žil až do své smrti. Po roce 1989 se začala opět hrát jeho hudba i v Čechách. Do svého repertoáru ji zařadil především Ondřej Havelka nebo Ferdinand Havlík. Své životní osudy shrnul v memoárech „Já nic, já muzikant“ (1980, 1994), jež v prvním vydání vydal Josef Škvorecký v ’68 Publishers, a „Já nic, já muzikant… na penzi“ (2008). 
Jeho osobnosti se věnoval i rozhlasový pořad „Letokruhy – Posezení s Jiřím Traxlerem“ (1992) a televizní dokument Ondřeje Havelky POSLEDNÍ MOHYKÁN (2009). Po roce 1989 Jiří Traxler navštívil po desítkách let rodné Čechy. 
Za své dílo získal Masarykovu cenu (2006) od Českého a Slovenského sdružení v Kanadě a Cenu OSA (2009) za celoživotní přínos naší české hudbě. Příležitostně působil jako klavírista v pěveckém sdružení v Edmontonu. 
Jeden z posledních žijících hudebních tvůrců populární a filmové hudby 30. a 40. let Jiří Traxler zemřel po delší nemoci 7. srpna 2011 v kanadském Edmontonu ve věku vysokých devadesáti devíti let. Zemřel necelý rok před svými stými narozeninami. Ač se podílel jen u třech titulů na filmové hudbě – z toho pokaždé ve spolupráci s dalšími skladateli – právem patří mezi české filmové hudební skladatele konce 30. a první poloviny 40. let. Nesmí být zaměňován za hudebního skladatele, textaře, scenáristu a sbormistra Jiřího Traxlera (*1949).

Jaroslav "krib" Lopour