Checco Durante

Checco Durante byl italský herec a básník, který byl typický charakteristický Říman s velkou dávkou dobrosrdečnosti, otevřenosti a obětavosti. Narodil se 19. listopadu 1893 v Římě, v městské části Trastevere. Jeho občanské jméno bylo, Francesco Durante.

Jako mladík pracoval ve velkoobchodní firmě s tkaninami. Zároveň už působil jako herec v dramatické společnosti, kde se také seznámil s mladou, tehdy již osiřelou herečkou Anitou Bianchi, která se později stala jeho manželkou. V roce 1918 odešel společně s Anitou ke společnosti komika Ettora Petroliniho a s ním se stal i spoluautorem hry CENTO DI QUESTI GIORNI (1921). Společně pak cestovali nejen po Itálii, ale po dobu šesti měsíců vystupovali také ve městech Jižní Ameriky: Buenos Aires, Montevideo, Sao Paulo, Rio de Janeiro.

Roku 1928, pak Checco založil svou vlastní společnost “Primaria Compagnia della Commedia Romanesca". Tato společnost byla zaměřena na divadlo s „římským dialektem“. Premiéru, zažili 7. dubna 1928 s hrou LA COMMEDIA DI RUGANTO od Augusta Jandola. V létě společnost vystupovala v hotelu Villa Aldobrandini, v zimě, pak v Teatro Rossini. Častá spolupráce je spjata s dramatikem a básníkem Giggim Spaduccim (1189-1976).

Ve filmu ztvárnil Checco více než šedesát rolí. Debutem byla v roce 1931 komedie IL MEDICO PER FORZA. V prvním zpracování ČERNÉHO KORZÁRA (IL CORSARO NERO) 1938, se Checco představil jako korzár Carmeau. Otce Iris (Paola Veneroni), ztvárnil v roce 1942 v úspěšné komedii SIGNORINETTE. V roce 1950 hrál Checco majitele divadla, ve Felliniho dramatu LUCI DEL VARIETA. Mezi jeho nejznámější role patří určitě otec Adriany (Elena Varzi) v dramatu ROMA ORE 11 (1952), majitel pracovní agentury v komedii STRAZIAMI, MA DI BACI SAZIAMI (1968), s Ninem Manfredim a Ugo Tognazzim v hlavních rolích, nebo jeho ztvárnění archiváře Pirontiho, v další komedii s Tognazzim, IN NOME DELPOPOLO ITALIANO (1971). Obě zmiňované komedie režíroval Dino Risi. Posledním filmem Checca, byl snímek z roku 1973 BUONA PARTE DI PAOLINA.

V televizní tvorbě se v šedesátých letech objevil v sérii Rity Pavone IL GIORNALIO DI GIAN BURRASCA (1964-1965). Checco se podílel také na mnoha rozhlasových pořadech a by významný básník. Z jeho tvorby se sluší připomenout například sbírku „Le piu´belle poesie di Checco Durante“.

Manželkou Checca, byl již zmiňovaná herečka Anita Durante (28.9.1897 - 2.5.1994). Anita přežila Checca o dlouhých osmnáct let a zemřela až ve věku 96 let, na následky pádu z okna při mytí oken. Kromě divadla spolu Checco a Anita hráli také ve filmové branži. Poprvé se před kamerou setkali v roce 1946, v dramatu ABBASSO LA RICCHEZZA!.  Další společné filmy byly LE DUE SORELLE (1950), VIVA IL CINEMA! (1952), povídka IL PROMESSO…SPOSATO (1953), DONNE PROIBITE, IL PORTO DELLA SPERANZA a IL VETTURALE DEL MONCENISIO (všechny tři 1954). Zahráli si i manželský pár Nonu Mariani a Checca Mariani ve filmu PROCESSO ALL´AMORE (1955). Jejich dceru hrála v tomto snímku, herečka a Miss Italia 1952 a Miss Europe 1953 Eoisa Cianni. V roce 1959 hráli společně ještě v komedii POLICARPO, UFFICIALE DI SCRITTURA (1959) a naposledy pak v roce 1967, v Girolamiho komedii GRANADA ADDIO!.

Anita a Checco spolu měli dvě dcery, Leilu a Lucianu. Leila se vdala za herce a režiséra Enza Libertiho (1926-1986). Ten po smrti Checca, v roce 1976, pokračoval s Anitou a svou ženou na prknech divadelní společnosti založené Checcem. Leila hrávala po boku svých rodičů na divadelních prknech dlouhá léta. Druhá dcera Luciana, je matkou, dnes dobře známého italského dabéra Francesca Pranda.

Checco Durante zemřel v Římě, 5. ledna 1976, ve věku 82 let.

Petr "Hennes" Hennebichler