José Giovanni

Velká scénáristická duše v malém těle. José Giovanni, rodným jménem Joseph Damiani, se narodil 22.června 1923 v krásné Paříži do korsické rodiny. Jeho rodina nebyla zrovna z těch movitých, a tak se malý José musil protlouci životem už od brzkého mládí sám bez větší pomoci. Prošel myčkou aut, profesí číšníka v hotelu či prací v dolech jako horník. Ve válečném období let 1942-44 pracoval coby vysokohorský průvodce a pěšák v odbojovém hnutí proti nacismu.

Po válce se navrátil do rodného města, kde začíná asi jeho nejtěžší existenciální období, zaplétá se s podivnými živly a kriminálníky a bohužel se dopouští i on sám kriminálních deliktů. Se svým starším bratrem a strýcem mají malou skupinu fungující na nepravostech a protizákonné činnosti, nevyplácí se jim loupežné přepadení při kterém jsou strýc a bratr zabiti a mladý José uvězněn i s ostatními členy bandy. Mladý Giovanni si ani neuvědomuje, co způsobil, a se svým komplicem je roku 1948 souzen. Rozsudek za tři mrtvé je jednoznačný, jako jediní přeživší dostávají trest smrti. Po několika měsících v samovazbě je pro svůj nízký věk a možnost resocializace tvrdý trest Josému odpuštěn a prezidentským dekretem je jeho hlava omilostněna. Musí si však odsedět trest za loupež a projít resocializačním programem.

Ve svých třiatřiceti letech je propuštěn na svobodu. Celý čas trávený za mřížemi své zkušenosti s drsnou realitou dneška přenášel na papír. Svůj nešťastný příběh pak kompletuje do knihy a posílá editorovi, pojmenuje ji trefně...Le trou, což je volně přeloženo Díra, dle vězeňského slengu vazba. Kniha se natolik zalíbí režiséru J.Beckerovi, že nakoupí práva od Giovanniho a zfilmuje ji pod stejným názvem Le Trou v hlavní roli s M.Constantinem. Tím se dostává dojímající osud jednoho nezaslouženého kriminálníka na světlo filmového světa, ohlasy jsou velmi vřelé a kritika chválou nešetří. José má dobře našlápnuto k novému a lepšímu způsobu obživy. Ještě krátký čas snad z vděčnosti spolupracuje na nových projektech s proslulým Beckerem, který však záhy umírá a José se ocitá ve velkém zatím nepoznaném uměleckém světě sám.

Po několikaleté autorské odmlce, kdy pilně pracuje na nových scénářích se talentovaný Giovanni ukazuje před kamerou ve své nikoliv nevýrazné roli ve snímku slavného budoucího kolegy Jacquese Deraye SYMPHONIE POUR UN MASSACRE. Film ale nesklízí takové ohlasy a herecká naděje v nitru Josého upadá, vrhá se však o to s větší vervou do opětovné scénáristiky a režijních příprav prvního filmového debutu, celého pod svou taktovkou. LA LOI DES SURVIVANTS s Michelem Constantinem, kterého si oblíbil již za spolupráce s Beckerem. Snímek ale opět nesklízí očekávané ovoce. To však pilnému spisovateli nevadí a tvoří další příběhy o gangsterech či policistech, s kterými má životní zkušenost. Jeho geniální realistická představivost později vzniknout takovým krimifilmům ve Zlatém fondu, jakými byly DRAVEC s Venturou, SMŮLA s Belmondem, nádherní a tragičtí DVA MUŽI VE MĚSTĚ s Delonem a Gabinem či slavný Delonův CIKÁN.

Dle jeho scénářů vznikají bez vícera autorova zásahu skvostné snímky BUMERANG, RIZIKOVÁ TŘÍDA, kultovní SICILSKÝ KLAN či HO! s mladičkým Belmondem. Dále však tento stále aktivní postarší muž spolupracuje na filmech přítele Jeana Beckera, syna Jacquese. Vzniká tak MUŽ JMÉNEM LA ROCCA rovněž s Belmondem. Aktivní a naprosto originální autor "drsné francouzské školy" tvoří do roku 2001, kdy je již velice zesláblý dokončí spolupráci s Bruno Cremerem na snímku MON PÉRE.

Žije ve Švýcarsku v Lausanne, kde také hospitalizován v nemocnici umírá na mozkovou příhodu v nedožitých jednaosmdesáti letech 24.dubna 2004. Navždy nám odešel velký talent a člověk s neuvěřitelným spisovatelským fondem.

D. "LiVentura" Ch.