Renato Tontini

Renato Tontini, který se narodil v Anziu (asi 60 kilometrů jižně od Říma) 21. ledna 1925, byl především úspěšný boxer, který ve své kariéře zvítězil ve 26 zápasech (z toho 10x KO) a ve 14 případech odešel poražen (z toho 2x KO). Jeho profesionální boxerská kariéra je datována od prvního zápasu 6. srpna 1944 do 15. listopadu 1955. Renato, byl žákem velkého boxera Lucifera "Pipera" Panaccioneho.

K filmu se dostal díky boxu a své urostlé atletické postavě. Po ukončení kariéry v listopadu 1955, ho tak čekalo krátké, ale poměrně úspěšné období ve světě filmu. Když nebudeme počítat snímek, kde ztvárnil sám sebe, pak se účastnil natáčení sedmi snímků na konci padesátých let minulého století.

Premiérově se objevil v roce 1954, v dramatu podle námětu Alberta Moravii, ŘÍMANKA. Ve slavném filmu s Ginou Lollobrigidou, byl Renato v roli Carla Sonzogna (pro zajímavost, v českém dabingu z roku 1986, ho ztvárnil Jan Vlasák). Ještě v roce 1954, měl premiéru 28. prosince film DIVISIONE FOLGORE, kde se Renato objevuje jako Mario Giovannetti. Poté, ve válečném dramatu BELLA NON PIANGERE! (1955) ztvárnil roli řezníka. Sám sebe, tedy boxera, představuje ve filmu IL NOSTRO CAMPIONE (1955). V tomto filmu (v jediném) si v roli Cesara Colletiho zahrál Enzo Tontini. Zda byli Enzo a Renato příbuzní, je alespoň pro mě záhadou.
V roce 1957, byl Renato k vidění také v hororu. Riccardo Freda mu svěřil roli pomocníka vévodkyně Giselly du Grand (Gianna Maria Canale), ve filmu I VAMPERI (UPÍŘI). Roku 1958 jsou při natáčení komedie TOTÓ NELLA LUNA, po jeho boku takové hvězdy, jako Totó (Pasquale Belafronte), Sylva Koscina (Lidia, jeho dcera), Ugo Tognazzi (Achille), či Luciano Salce (Von Braut). Sám Renato, zde vystupuje jako Vladimiro.

Posledním filmem Renata, byl dobrodružný, romantický snímek z roku 1960, LA STRADA DEI GIGANTI a role Barabba. Film měl premiéru 7. dubna 1960 a pojednával o vévodkyni z Parmy (Hildegard Knef), která se rozhodla v roce 1860 vybudovat železnici procházející Apeninským horským pásmem, ale naráží na problémy rakouské strany.

Renato Tontini, byl také úspěšný jako podnikatel v oboru pozemních komunikací. U sportu a boxu, ale zůstal nadále. Byl ředitelem F.P.I.(Federazione Pugilistica Italiana, tedy italské boxerské federace) a také byl předsedou slavné „Pugilistica Santa Croce", kde box vyučoval jeho „starý mistr" Lucifer Panaccione.

Ve druhé polovině 80. let, odešel Renato z veřejného života. Později se odstěhoval ke své dceři, do Genzano di Roma, nedaleko svého rodného Anzia. Renato Tontini zemřel na klinice "Villa delle Querce", v pátek ráno, 30. července 2010 ve věku 85 let. Pohřeb se konal v pondělí v 10 hodin v Anziu, na náměstí Piazza Pia, v kostele Svatého Petra a Antonína. Na Renata se vzpomíná jako na milujícího dědečka a pilíř rodiny.

Petr "Hennes" Hennebichler