Satyajit Ray

Pokud bychom chtěli nějak stručně charakterizovat Satjádžita Ráje jako tvůrce, šlo by jej označit za Rabíndranátha Thákura filmu. Je skutečně až s podivem, jak moc jeho filmy připomínají Thákurovy povídky a romány a jak navozují jim podobnou atmosféru, atmosféru humanismu, lásky k člověku, vnímání jeho utrpení i radostí. Je to Indií, je to Bengálskem? Je to tím, že Rájova rodina se znala s Thákurovou? Těžko říct, ale jiní tvůrci z Bengálska (a nemluvě o zbytku Indie) se touto chrakteristikou tak výrazně nevyznačují.

Ráj velice přesně zachycuje ducha Indie, Indii skrze jeho filmy poznáváme, nicméně svět jeho filmů je nám kupodivu blízký. Většinou zobrazují život střední vrstvy, čas v nich pomalu plyne, dlouho trvá, než se rozjede děj, ale je stále velká zábava dílo sledovat. Je naplněné nuancemi indického života, pro nás exotickými, ale přesto, jak bylo zmíněno výše, něco je nám blízké. A to něco jsou pocity, Ráj je mistr v zachycení a vykreslení emocí, univerzálních emocí, které zná každý na každém kontinentu. To činí jeho filmy přístupné všem, kdy tyto emoce chtějí zachytit a žít (něco podobného řekli již Robin Wood, Martin Scorsese atd.).

Ráj působil jako asistent u Renoirovo natáčení Řeky, také na něj mělo rozhodující vliv shlédnutí de Sicovo Zlodějů kol. A zejména jeho první filmi jsou opravdu takovým indickým neorealismem, za všechny je třeba jmenovat Apuovu trilogii - Pather Panchali (Žalozpěv stezky), Aporajito (Nezdolný) a Apu sansar (Hlas krve) - příběh života chudého chlapce, jeho dospívání a nesnadné dospělosti . A také Jalsaghar (Hudební místnost), strhující drama starého aristokrata, který nechce přijmout změny společnosti.

Ráj většinou točil filmy ze současnosti nebo z nedávné historie, vynikají mezi nimi Mahanagar (Velké město) o nelehké emancipační snaze ženy, manželky, která si chce najít práci, dále Charulata (Osamělá žena), o citovém soužení manželky politického komentárora nebo také Aranyer Din Ratri (Indické prázdniny) o čtyřech studentech trávících volno na indickém venkově. Tento film zajímavě reflektuje atmosféru 60.let a její promítnutí do Indie.

Zvláštní kapitolou jsou Rájovy filmy pro děti. Točil je velmi rád a takové Goopy gyne Bagha byne (Dobrodružství Goopyho a Baghy) nebo Sonar Kella (Zlatá pevnost) jsou naprosto originální, zábavné a filmařsky na vysoké úrovni.

Rájovo dílo, jež vznikalo mezi lety 1955 - 1991, tvoří úžasný, v dějinách filmu ojedinělý celek už jen z pohledu, že Ráj působil jako scénárista, režisér, často kameraman, autor hudby, střihač atd., nehledě na kvalitu jeho filmů, mezi nimiž není žádný průměrný. Obdivovali jej Martin Scorsese, Elia Kazan, George Lucas, John Schlesinger, James Ivory, v roce 1992 dostal Oskara za celoživotní dílo a na závěr lze snad jen citovat, co o něm řekl Akira Kurosawa: "Tiché, ale hluboké pozorování, pochopení a láska k lidem, které charakterizují všechny jeho filmy, na mě velice zapůsobily. Cítim, že je to "obr" mezi filmaři"... "Nevidět Rájovy filmy je jako žít ve světě bez slunce či měsíce."

T "Foma" A