Jacques Harden

Francouzský herec Jacques Harden byl před kamerou specialistou na postavy z vyšších společenských vrstev, hrál ve dvaceti filmech, častěji ale vystupoval v televizi, uplatnil se i jako scenárista. Pocházel z Paříže, jeho vlastní jméno bylo Jacques Hérisson. S herectvím se začal seznamovat po druhé světové válce, na přelomu 40. a 50. let lze zaznamenat jeho první kroky na profesionálních divadelních scénách i ve filmu. Křest před filmovou kamerou si odbyl bezejmennou epizodou v Allégretově dramatu MANÉŽE (Manèges, 1949), ve slavném filmu ADRESÁT NEZNÁMÝ (Sans laisser d'adresse, 1951) se objevil jako novinář.

Divadelní prkna okusil poprvé v roce 1950 v Théâtre Daunou, poté vystupoval na několika dalších pařížských scénách. Mezitím byl příležitostně zván i k další práci pro film, kromě několika dobově úspěšných, ale dnes již zapomenutých kriminálek připomeňme adaptace osvědčených literárních předloh, v nichž hrál vedlejší role (GERVAISE, 1955; BÍDNÍCI – Les Misérables, 1958). Koncem padesátých let začal pracovat také pro televizi. Pozornost si zaslouží i režijní debut později slavného Jacquese Demyho LOLA (1960), v němž Harden jako otec nemanželského dítěte vytvořil partnerskou dvojici s Anouk Aimée. Jako účastník odboje se mihnul také v dobově velmi úspěšném filmu FORTUNAT (1960).

Kromě filmu se začal objevovat i v televizi, hrál například důstojníka v adaptaci Dumasova románu TŘI MUŠKETÝŘI (Les trois mousquetaires, 1959), poté se objevil v několika kriminálních seriálech. Z Hardenovy práce pro televizi si zvláštní zmínku zaslouží dobově oblíbený historický seriál THIERRY LA FRONDE (1963-1966), na němž se podílel jako spoluautor scénáře, v několika dílech si také zahrál. Jeho filmografie se mezitím v šedesátých letech rozrůstala o řadu titulů kriminálního a špionážního žánru. Jednu z hlavních rolí amerického tajného agenta Roose hrál například v Hunebellově úspěšném filmu OSS 117 SE ZLOBÍ (OSS 117 se dechaine, 1963), velkou příležitost dostal ve špionážním filmu NICK CARTER A RUDÝ JETEL (Nick Carter et le trèfle rouge, 1965), v režii Jeana Delannoye poté hrál inspektora v mezinárodně obsazené kriminálce TORPÉDOVA KŮŽE (La peau de Torpédo, 1967).

Během šedesátých let stále častěji hrál také divadlo, účinkoval na různých pařížských scénách (Théâtre de Vieux Colombier, Théâtre Célestine), pozornost si zaslouží i několikerá spolupráce s režiséry slavného uskupení Théâtre National Populaire (Král Lear, 1967; Matka Kuráž a její děti, 1968; Zadržitelný vzestup Artura Uie, 1970). Ve filmu se později již prakticky nevyskytoval, bohaté uplatnění mu ale nadále nabízela televize, především v rolích skutečných historických postav. Vzal na sebe podobu například ruského cara Mikuláše I. (PUŠKIN – Pouchkine, 1972) nebo francouzského maršála Turenna (seriál MAZARIN, 1978). V dobových kostýmech se objevoval i v adaptacích osvědčených literárních předloh, například jako hrabě de Vaudrec v seriálově verzi Maupassantovy literární předlohy MILÁČEK (Bel ami, 1983).

Svou práci před kamerou uzavřel méně významnou účasti ve dvou oblíbených kriminálních seriálech (KOMISAŘ MOULIN – Commissaire Moulin, 1982; NAVARRO, 1991). Jeho umělecký profil je nutno doplnit ještě o zpěv, jemuž se věnoval v padesátých letech, kdy natočil několik singlů. Jacques Harden zemřel v Paříži 20. března 1992 ve věku 66 let. Zanechal po sobě dvacet filmových postav a bezmála čtyřicet rolí v televizi.

Pavel "argenson" Vlach