Richard Widmark

Richard Widmark vyrůstal v Princetonu a navštěvoval Lake Forest College, kde byl předsedou svého ročníku a kde se poprvé začal věnovat hereckému řemeslu. Herectví se nejen učil, nýbrž ho tu i vyučoval, a to až do svého newyorského rozhlasového debutu v roce 1938 v "Aunt Jenny's Real Life Stories". Svůj hlas propůjčil pravidelnému týdennímu rozhlasovému pořadu “Gangbusters”, obdobě českého Na stopě, jenž se vždy věnoval skutečným kriminálním případům a hledaným osobám, z nichž mnohé byly díky reakcím posluchačů opravdu dopadeny.

Záhy zamířil na Brodway, kde si svoji jevištní premiéru odbyl v roce 1943 představením "Kiss and Tell". Kvůli problémům s ušním bubínkem "musel" zapomenout na vojenskou kariéru a nezbylo mu, než aby se naplno věnoval herectví všeho druhu.

V roce 1947 dostal konečně Widmark v KISS OF DEATH velkou filmovou šanci, kterou proměnil v nezapomenutelnou roli Tommyho Uda, psychopatického gangsterského nájemného vraha, jenž se radostně pochechtává i ve chvíli, kdy shazuje na vozíček upoutanou starou paní, ztvárněnou Mildred Dunnock, s dlouhého schodiště. Tenhle v Hollywoodu neznámý vychrtlý (180 cm) blonďáček se stal pro diváky čtyřicátých let Dennisem Hopperem po Franku Boothovi. Přes obrovský úspěch byl Widmark zpočátku silně frustrován, neboť ze zavedeného herce divadelního a rozhlasového se z něj rázem stal chlapík, jemuž byly nabízeny pouze role ve stylu Tommyho Uda. Později si spíše ironicky stěžoval, že kvůli odchodu do Kalifornie musel doma zanechat kromě vydobytého postavení i "domek" s bazénem.

Zajistil si sedmiletý kontrakt s 20th Century Fox, od nichž se dočkal role sadistického týpka, který znepříjemňuje život Cornelu Wildeovi a Idě Lupino v ROAD HOUSE (1948) nebo odporného fanatika v NO WAY OUT (1950) se Sidney Poitierem. Prokázal však i svoji univerzalitu v roli schopné vůdčí postavy v DOWN TO THE SEA IN SHIPS (1949) a v Kazanově PANICE V ULICÍCH (1950).

Stále dokazoval, že mu i těžší charaktery nejsou cizí - podfukář v PICKUP ON SOUTH STREET (1953). V této době Widmark hrál doslova ve všem, válečnými filmy počínaje (HALLS OF MONTEZUMA - 1950, MÍSTO URČENÍ: GOBI - 1953), westerny nevyjímaje (ŽLUTÉ NEBE - 1949, THE LAW AND JAKE WADE - 1959) a romatickými komediemi konče (TUNNEL OF LOVE, THE - 1958), když se všech svých rolí zhostil s milou upřímností a poctivě.

V roce 1949 byly otisky jeho rukou i chodidel obtisknuty do betonu v Grauman's Chinese Theatre. Poté, co mu vypršela smlouva, se stal "nezávislým" hercem. V televizi se poprvé objevil v roce 1955 v "The Lucy Show". V pozdních padesátých letech se pustil do horlivé filmové práce. Po kolapsu hollywoodského studiového systému, si zahrál ve dvou vlastních filmech: v TIME LIMIT (1957) a v THE SECRET WAYS (1961), čímž dokázal, že ani práce producenta mu není vůbec cizí.

Po bohatých šedesátých letech, jež zahájil postavou Jima Bowieho v ALAMU (1960) a tvrdým žalobcem v Kramerově NORIMBERSKÉM PROCESU (1961) a vyplnil celou řadou dobrých westernů (1962 - JAK BYL DOBYT ZÁPAD, 1964- PODZIM ČEJENŮ, 1967 - CESTA NA ZÁPAD) i jiných dobrodružných filmů (1963 - DLOUHÉ LODI VIKINGŮ), si v následujícím desetiletí začal mnohem více vybírat, ačkoliv se občas nějakého přehmatu nevyvaroval (nepříliš vyvedený ROJ - 1978).

V sedmdesátých letech se jeho herecká kariéra poněkud zpomalila, avšak stále zůstával aktivní v televizních vodách. V roce 1971 si zahrál presidenta USA v televizním filmu VANISHED. O rok později zazářil ve vlastním šestidílném seriálu "MADIGAN". Nezapomenutelná je i jeho role oběti ve VRAŽDĚ V ORIENT EXPRESU (1974). Býval hostem pátečního nočního pořadu rádia CBS "Sears Mystery Theater" (1979).

Na podzim roku 1988 kabelová stanice American Movie Classics vysílala "Richard Widmark Film Festival." V poslední době se na obrazovce objevuje stále řídčeji, ale je vždy vítán a zachoval si pořádnou dávku autority a důstojnosti. V roce 2002 se dočkal jedné z největších poct, na něž se mohou těšit pilní představitelé westernových hrdinů: Byl uveden do Hall of Great Western Performers National Cowboy and Western Heritage Museum.

Takřka pětapadesát let (5.dubna 1942 - 2. března 1997) byl ženat s Jean Hazlewood, s níž měl jediné dítě, dceru Anne Heath, která se 1. ledna 1969 provdala za baseballovou legendu Sandy Koufaxe. Děvětadvacet měsíců po ovdovění se znovu oženil, tentokrát se Susan Blanchard.

Pohrobek