Nora Gregor

Rakouská herečka Nora Gregor byla jednou z těch, jimž se již v meziválečném období podařilo prosadit se v mezinárodním měřítku, točila v Německu, Francii i Hollywoodu. Jestliže se ovšem mohlo zdát, že sňatek s příslušníkem nejvyšší rakouské šlechty pro ni mohl být vstupem do lepší společnosti, nakonec to znamenalo úpadek její slávy, nucenou emigraci a následné deprese, které ve finále vyústily v sebevraždu. Nora Gregor, vlastním jménem Eleonora Hermina Gregor, se narodila v Gorizii na severu Itálie (tehdy ovšem Görz v Rakousku-Uhersku) a pocházela z dobře situované židovské rodiny. Herectví studovala ve Štýrském Hradci, kde také v roce 1918 debutovala na jevišti jako operetní herečka. Brzy nato se objevila i ve filmu a jejím debutem byl němý snímek GEFESSELT (1920).

Ve dvacátých letech byla již Nora Gregor hvězdou vídeňského divadla Raimund Theater, ke spolupráci ji do Berlína přizval i slavný Max Reinhardt. Mezitím pokračovala i v práci pro film, již tehdy si ji režiséři oblíbili obsazovat do rolí žen z vyšší společnosti (napříkad Lukrécie Borgia ve filmu MERIOTA, DIE TÄNZERIN), prvním velkým úspěchem bylo psychologické drama MICHAEL (1924) dánského režiséra C. T. Dreyera natočené v Německu, další vavříny sklidila s Czinnerovým filmem HOUSLISTA FLORENTSKÝ (Der Geiger von Florenz, 1926). Mezitím se poprvé provdala a v roce 1925 se jejím manželem stal německý pianista a kapelník Mitja Nikisch (1899-1936).

Její věhlas dosáhl i za Atlantik a v roce 1929 byla Nora Gregor pozvána do Hollywoodu. Tady s významným francouzským režisérem Jacquesem Feyderem natočila svůj první zvukový film, romantické drama OLYMPIA (1930); v její ani Feyderově filmografii se však nejedná o nijak zásadní příspěvek. V Los Angeles hrála také divadlo, před kamerou byla dvakrát partnerkou Roberta Montgomeryho v komediích THE MAN IN POSSESSION (1931) a BUT THE FLASH IS WEAK (1932). V roce 1933 se vrátila do Evropy, kde znovu hrála hlavní role ve filmech, v režii významného filmaře Gézy von Bolváryho to byl například snímek O ČEM ŽENY SNÍ (Was Frauen träumen, 1933). Především se ale stala hvězdou prestižního vídeňského divadla Burgtheater, kde hrála hlavní ženské role například v shakespearovském repertoáru (Othello, Romeo a Julie).

Jestliže řada romantických filmů té doby těžila z oblíbeného námětu vztahu mezi herečkou a aristokratem, v případě Nory Gregor se to stalo realitou. V roce 1933 se seznámila s knížetem Ernstem Rüdigerem von Starhemberg (1899-1956), příslušníkem nejvyšší a nejbohatší rakouské aristokracie a v té době také vlivným politikem. Starhemberg byl sice ženatý, nicméně s Norou měl syna Heinricha (*1934), pozdějšího 8. knížete von Starhemberg. Nora Gregor se hned v roce 1934 bez problémů rozvedla se svým prvním manželem Mitjou Nikischem, ve Starhembergově případě to ale tak jednoduché nebylo. Byl jedním z nejbohatších rakouských velkostatkářů, vlivným politikem, patřil ke starobylé šlechtě se silnou katolickou tradicí, z podobných poměrů ostatně pocházela i jeho první manželka Marie Elisabeth z moravské větve knížecího rodu Salm-Reifferscheidt, takže tady rozvod hrozil skandálem. Přesto k rozvodu nakonec v roce 1937 došlo a vzápětí se Starhemberg s Norou Gregor oženil. I když ta v uměleckém světě nadále zůstávala Norou Gregor, oficiálně jí nyní náležel titul Její Výsost kněžna Nora von Starhemberg. Společenské povinnosti a péče o malého syna ji ovšem v té době vyřadily z uměleckých aktivit.

Ernst von Starhemberg zastával postupně několik ministerských úřadů a v letech 1934-1936 byl rakouským vicekancléřem. Byl sice stoupencem fašismu, ale zároveň odporoval expanzi hitlerovského Německa, otevřeně se postavil i v roce 1938 proti násilnému připojení Rakouska k třetí říši. Tehdy byl již jeho politický vliv mizivý a spolu s manželkou Norou proto ještě v témže roce emigroval do Švýcarska, později do Francie. Tady dostala Nora Gregor poslední velkou příležitost před kamerou, když ji Jean Renoir obsadil do hlavní ženské role markýzy de Chesnay ve svém mistrovském kousku PRAVIDLA HRY (La règle du jeu, 1939).

Po začátku druhé světové války sloužil Ernst von Starhemberg krátce ve francouzské armádě, nakonec ale pro rodinu nebylo bezpečno nikde v Evropě a v roce 1942 odešli do Argentiny. Právě za nuceným odchodem do jižní Ameriky stojí počátek narušené psychiky Nory Gregor; mezinárodně uznávaná hvězda stříbrného plátna a divadelních jevišť a navíc rakouská kněžna se těžko smiřovala s pozicí jedné z mnoha evropských emigrantek v zemi, kde ji nikdo neznal. Nepomohl ani ojedinělý návrat před kameru ve francouzském filmu LA FRUTA MORDIDA (1945) natočeném v Chile, hereččiny deprese trvaly několik let. Nora Gregor spáchala sebevraždu v chilském Viña del Mar 20. ledna 1949 ve věku 47 let. Do historie světové kinematografie různých zemí přispěla na přelomu němé a zvukové éry bezmála třicítkou velkých rolí.

Pavel "argenson" Vlach