Ladislav Šimek

Ladislav Šimek pocházel z Jihlavy, kde také v průběhu války získal první herecké zkušenosti při účinkování s ochotníky. Po válce pak získal své první angažmá, opět v Jihlavě, ve zdejším Horáckém divadle (1945-1947). Dalších několik let pak strávil v Městském oblastním divadle v Gottwaldově, kde své působení ukončil v roce 1952. Následující angažmá na něj čekalo v pražském Divadle S. K. Neumanna, kterému již zůstal věrný až do svého odchodu do penze. Ladislav Šimek nikdy nehrál velké role, uplatnil se ale jako výrazný figurkář, svou parketu našel v nevelkých postavičkách různých charakterů. V pozdějším věku byly jeho doménou stařecké role komického ražení.

Na svém kontě má Šimek bezmála třicet filmových rolí, které sehrál od poloviny padesátých let zhruba do roku 1990. Objevil se v dnes již zapomenutých titulech i nadčasových a dodnes slavných snímcích. Ve více než deseti filmech ztvárnil nevelké role vedoucích pracovníků nebo funkcionářů, z těch stojí za zmínku pohádková komedie AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ (1977). Do této kategorie ostatně spadá i Šimkův filmový debut, kdy se v úloze vedoucího bazaru podílel na filmu VINA VLADIMÍRA OLMERA (1956). Z tohoto typu postav nakonec přešel až k rolím vysokých politiků, které zosobnil v tendenčně pojatých velkofilmech DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974) nebo VÍTĚZNÝ LID (1977). Několikrát si zahrál také policisty (SKŘIVÁNCI NA NITI, 1969) nebo lékaře (ZÍTRA VSTANU A OPAŘÍM SE ČAJEM, 1977).

Relativně častý výskyt lze u Ladislava Šimka zaznamenat také před televizní kamerou. V menších rolích hrál v několika seriálech, od těch dobově nezatížených (KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA, 1967; ARABELA, 1979; LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR, 1984) přes ty kvalitativně diskutabilní až k ryze zkresleným počinům normalizační televizní tvorby (SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, 1985; RODÁCI, 1988). Účinkoval také v televizních inscenacích, televizní kamerou byla také zaznamenána některá divadelní představení, v nichž hrál.

V roce 1994 obdržel Ladislav Šimek cenu Senior Prix od Nadace Život umělce.

Pavel "argenson" Vlach