Herec
1967Seriál - Dobrodružný
1966
Film - Sportovní
1965
1964
Film - Hudební, Komedie
Film - Komedie
1962
Film - Komedie, Povídkový, Drama
Film
1961
1959
Film - Komedie
1958
Film - Drama
1957
Film
Film
Film - Komedie, Drama
Film - Komedie
1956
Film - Komedie
1955
Film - Drama
Film - Komedie, Drama
1954
Trois jours de bringue à Paris
Film - Komedie
1952
1951
Film - Komedie
Film - Krimi
1950
Film - Dobrodružný
Film - Komedie
1949
Film - Krimi
1948
1947
Film - Komedie
1945
Film - Komedie
Film - Komedie, Romantický
1944
Film - Komedie
1942
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Drama
1941
Film - Komedie
1940
Film - Muzikál
Film - Komedie
1939
Film - Drama
Film - Drama
1938
Film - Komedie, Drama, Historický
Film - Krimi, Mysteriózní, Thriller
Film - Komedie
Film
1937
Film - Komedie
Film - Komedie
Film
1936
Film
Film
Film
1935
Film
Film
Film
Film - Komedie
Film - Komedie
Film
Film - Komedie
1934
Film - Muzikál
Film
Film - Komedie
Film - Komedie, Drama
Film - Drama
1933
Film - Komedie
1932
Anny, ukrutná přítelkyně (francouzská verze)
Film - Komedie
Film - Komedie
Film - Komedie, Krátkometrážní
Film
Film
1931
Film - Komedie, Muzikál
Film - Drama
1930
Film - Komedie
Film
1926
Film - Komedie
1924
Lucien Baroux se narodil v Toulouse do obchodnické rodiny, jeho pravé jméno znělo Marcel Lucien Édouard Barou. Po vzoru rodičů se měl věnovat obchodu, ale od dětství jej lákal svět divadla a ve dvaceti letech odešel do Paříže. Jeho začátky v uměleckém světě nebyly jednoduché, v různých divadlech vykonával pomocné profese, v roce 1914 se jako dobrovolník zapojil do bojů první světové války. Za statečnost získal Válečný kříž, ale již v roce 1915 se kvůli zranění vrátil do civilního života.
Znovu se angažoval v aktivitách spojených s divadlem, brzy se mu podařilo prosadit a několik let jako ředitel vedl pařížské scény Théâtre Michel a Théâtre de Bouffes-Parisien. Náhoda tomu chtěla, že jednou musel zaskočit za indisponovaného herce v představení Souris d'hotel. Osvědčil se a tím začala jeho herecká kariéra, ve třicátých letech kulminující zvláště ve filmu. Lucien Baroux již ve dvacátých letech hrál ve dvou němých filmech, stejně jako mnoho jiných herců se ale dočkal úspěchu až s nástupem zvuku. Jenom ve třicátých letech natočil bezmála padesát filmů, převážně komedií, různých kvalit i se značně rozdílnými úspěchy v kinech. Jeho baculatá usměvavá tvář jej předurčovala do rolí dobrotivých mužů různého společenského postavení.
Svůj vstup do světa zvukového filmu spojil Lucien Baroux s režisérem André Hugonem, který jej hned v roce 1930 obsadil do vedlejších rolí ve třech svých filmech, například v melodramatickém příběhu NĚHA (La tendresse, 1930). Rok 1932 byl nejplodnějším v Barouxově filmové dráze, tehdy natočil osm filmů, pracoval mimo jiné pod režijním vedením českého režiséra Karla Lamače. Kromě řady komedií dostal i několik příležitostí prokázat schopnost vykreslení složitějšího psychologického charakteru. Z takového typu rolí připomeňme učitele v dívčí škole ve filmu MRNĚ (Le mioche, 1936), jímž se zřetelně inspiroval Hugo Haas při práci na svém filmu Děvčata, nedejte se! (1937).
Z převážně komediální filmografie pak vyniká detektivní příběh ZA FASÁDOU (Derrière la façade, 1939), kde vytvořil hlavní roli policejního inspektora. Jinou výraznou charakterní příležitost mu poskytlo drama POŽÁR (Le feu de paille, 1939) s tématikou generačního střetu mezi otcem a synem v herecké rodině. Další hlavní role mu přinesly opět komedie, například situační veselohra ČTYŘI HODINY ZRÁNA (Quatre heures du matin, 1937) nebo muzikál MOULIN ROUGE (1941), u nějž se po několika letech opět setkal s André Hugonem. V průběhu okupace pak navázal užší pracovní kontakty s plodným režisérem Jeanem Boyerem, který mu znovu poskytl velké herecké příležitosti.
Přes několik hlavních úloh je Lucien Baroux dodnes vnímán jako představitel vedlejších rolí, jejich význam i počet však po válce nabral klesající tendenci a například v bezprostředně poválečných letech natočil jen tři filmy. V padesátých letech jej pak dvakrát oslovil Sacha Guitry, s nímž pracoval již před válkou; v životopisném filmu NAPOLEON (1955) hrál Baroux historickou postavu krále Ludvíka XVIII. Naposledy se před filmovou kamerou objevil jako biskup v povídkovém titulu ĎÁBEL A DESATERO (Le diable et les dix commandements, 1962). Později pak odehrál ještě několik menších úloh v televizi. Aktivní byl v té době stále i v divadle, hrál například v Molieèrově Škole žen v Théâtre de l'Oeuvre, po boku Alaina Delona a Romy Schneider jej diváci mohli vidět také v představení Škoda, že je děvka v režii Luchina Viscontiho na scéně Théâtre de Paris.
Lucien Baroux poslední léta svého života strávil v malebném přímořském letovisku Hossegor na francouzsko-španělských hranicích. Tady také v květnu 1968 zemřel v nedožitých osmdesáti letech. Francie byla v té době zmítána studentskými nepokoji a politickými bouřemi, takže úmrtí kdysi populárního herce prošlo médii bez většího ohlasu. Později si na něj ale vzpomněli obyvatelé rodného Toulouse, kde dnes jeho jméno nese jedna z ulic.